Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pupíkem proti Stropnickému a jaké z toho plyne poučení. Komentář Štěpána Chába

komentář 30.04.2018
Pupíkem proti Stropnickému a jaké z toho plyne poučení. Komentář Štěpána Chába

Foto: Strana zelených / Facebook

Popisek: Matěj Stropnický byl napaden v kuřárně pražského magistrátu

Při jednání o zničení Libeňského mostu si Matěj Stropnický odskočil na cigáro. Seděl a sledoval jednaní na obrazovce v kuřárně. A teď došlo k incidentu. Starosta městské části Kbely Pavel Ždárský klevetil s kolegou v té samé kuřárně. Což Matěje rušilo. Logicky, že jo. Koukal na televizi a někdo mu do toho krofal. To nazuří každého. A tak tím svým distingovaným tónem s jistým nádechem zmatené nadřazenosti, který je u Matěje Stropnického přítomen prakticky neustále, požádal o ticho. A ticho nebylo.

Starosta Žďárský odkázal Matěje do patřičných míst. Tedy do jednací síně, kde se Libeňák projednával. Matěj nechtěl opustit kuřárnu, starosta nechtěl přestat s klevetěním a tak došlo na tvrdou řeč těla. A to konkrétně na tvrdou řeč pupíku. Pan Žďárský je muž pupíkem obdařený. Jako starosta z komických obrázků Josefa Lady. Pupík přes půl stránky a v rohu se tísní nějaký Matěj. Dokážete si jistě představit ten rozkošný nepoměr v pupících.

Matěj celý incident sdílel na Facebooku

Starý versus nový svět

Když to tak vezmeme, tak došlo ke střetu dvou světů. Pan Žďárský je muž piva a klobásy. Muž zavalitý, přímý, nediplomatický, rázný. Muž, který bez problému řekne – nechceš, tak tu máš přes držku. Matěj Stropnický je naopak mužem změny v překorektnělý svět kompromisů zacházejících často až do extrému. Muž inteligentní, jistě, ale muž nejistý, nabubřelý, křehký, mající svá práva, jehož znakem je jistá rozmazlenost a často mylný pocit příslušnosti k jakési elitě. No a na takového muže nelze vystartovat hned s pupíkem. Že jo. To by tak hrálo, argumentovat podkožním tukem. Matěj Stropnický k tomu řekl: „Byl jsem fyzicky napaden tímto otylým člověkem, strkal do mě svým břichem v kuřácké místnosti.“ Stropnický na starostu Žďárského zavolal policii.

„Omlouvám se, přiznám se, že jsem trochu rozrušený, byl jsem vedle a pan Žďárský mě fyzicky napadl, nejprve slovně a pak dokonce fyzicky, takže jsem se obrátil na zástupce policie a poprosím vás primátorko, aby zajistila policie bezpečný průběh tohoto zastupitelstva, protože jsem se nikdy nesetkal s tím, že bych byl fyzicky napaden, jeho břichem, který do mě strkal v kuřácké místnosti, to je neskutečný,“ rozpovídal se pak Stropnický i před primátorkou.

Na čí stranu se postavit?

To vám je tak složitá záležitost. Žďárský a jeho pupík přijde mi buranský a ubohý. Stejně tak ale Stropnického uražená ublíženost, u které jde cítit spolknutá slza a ukazování prstem na viníka, taková ta slabost, která ztrácí eleganci moudrého člověka. A co takhle se nastavět na žádnou stranu. Koukat na tu řachandu, kdy hubeňoučký a křehký Stropnický ustupuje před masou podkožního tuku starosty Žďárského a mezi nimi se krčí starý i nový svět politiky a společnosti. Generace i politika Žďárského je na odchodu. Už nemá, krom pupíku, co ukázat. Nastupující politika i generace Stropnického by už se pomalu také mohla poroučet, ale té se, bohužel, nezbavíme ještě pár nepříjemných let či desetiletí A tak nezbývá nic jiného, než se skutečně jen bavit.

Tak jo, teď ta kuřárna, dámy a pánové

Trochu mě zaráží, že se Žďárský se Stropnickým setkal právě v kuřárně magistrátu hlavního města Prahy. Není, do kelu, zakázané kouření ve všech veřejných domech (co jiného také magistrát je, že jo)? V hospodách kouřit zakázali, na zastávkách, ani ve školce už si jeden nemůže zapálit. A oni si politici zařídili kuřárny. Japa to? Ono to jde? Výjimky jdou? Odkdypa? A pokud tedy jdou, tak proč nejdou i jinde, než jen tam, kde to slouží výhradně politikům? Jo takhle, lidi se zákazem kouření přestali chodit do hospod. Ono by to pak v politice dopadlo asi obdobně. Politici by přestali chodit politikařit do veřejných domů. Protože kuřák si prostě chce zapálit. Pak mu to lépe myslí… no, u politiků to berme s rezervou, samozřejmě. Jak řekla spisovatelka Marjane Satrapi: „Cigareta, to je potrava pro duši.“

Duše plebsu nechť hladoví, duše politika, ta upsaná ďáblu, nechť praská ve švech v přemíře na vitamíny bohatého cigaretového dýmu. Stropnický se Žďárským ať se v poklidu žďuchají svými pupky, to je ta správná činnost pro politiky. A my bychom si pomalu mohli začít vydupávat změnu protikuřáckého zákona. Zahulená hospoda je hospoda Bohumila Hrabala. A my jsme zemí Bohumila Hrabala.

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb