Pupíkem proti Stropnickému a jaké z toho plyne poučení. Komentář Štěpána Chába
komentář
30.04.2018
Foto: Strana zelených / Facebook
Popisek: Matěj Stropnický byl napaden v kuřárně pražského magistrátu
Při jednání o zničení Libeňského mostu si Matěj Stropnický odskočil na cigáro. Seděl a sledoval jednaní na obrazovce v kuřárně. A teď došlo k incidentu. Starosta městské části Kbely Pavel Ždárský klevetil s kolegou v té samé kuřárně. Což Matěje rušilo. Logicky, že jo. Koukal na televizi a někdo mu do toho krofal. To nazuří každého. A tak tím svým distingovaným tónem s jistým nádechem zmatené nadřazenosti, který je u Matěje Stropnického přítomen prakticky neustále, požádal o ticho. A ticho nebylo.
Starosta Žďárský odkázal Matěje do patřičných míst. Tedy do jednací síně, kde se Libeňák projednával. Matěj nechtěl opustit kuřárnu, starosta nechtěl přestat s klevetěním a tak došlo na tvrdou řeč těla. A to konkrétně na tvrdou řeč pupíku. Pan Žďárský je muž pupíkem obdařený. Jako starosta z komických obrázků Josefa Lady. Pupík přes půl stránky a v rohu se tísní nějaký Matěj. Dokážete si jistě představit ten rozkošný nepoměr v pupících.
Matěj celý incident sdílel na Facebooku
Starý versus nový svět
Když to tak vezmeme, tak došlo ke střetu dvou světů. Pan Žďárský je muž piva a klobásy. Muž zavalitý, přímý, nediplomatický, rázný. Muž, který bez problému řekne – nechceš, tak tu máš přes držku. Matěj Stropnický je naopak mužem změny v překorektnělý svět kompromisů zacházejících často až do extrému. Muž inteligentní, jistě, ale muž nejistý, nabubřelý, křehký, mající svá práva, jehož znakem je jistá rozmazlenost a často mylný pocit příslušnosti k jakési elitě. No a na takového muže nelze vystartovat hned s pupíkem. Že jo. To by tak hrálo, argumentovat podkožním tukem. Matěj Stropnický k tomu řekl: „Byl jsem fyzicky napaden tímto otylým člověkem, strkal do mě svým břichem v kuřácké místnosti.“ Stropnický na starostu Žďárského zavolal policii.
„Omlouvám se, přiznám se, že jsem trochu rozrušený, byl jsem vedle a pan Žďárský mě fyzicky napadl, nejprve slovně a pak dokonce fyzicky, takže jsem se obrátil na zástupce policie a poprosím vás primátorko, aby zajistila policie bezpečný průběh tohoto zastupitelstva, protože jsem se nikdy nesetkal s tím, že bych byl fyzicky napaden, jeho břichem, který do mě strkal v kuřácké místnosti, to je neskutečný,“ rozpovídal se pak Stropnický i před primátorkou.
Na čí stranu se postavit?
To vám je tak složitá záležitost. Žďárský a jeho pupík přijde mi buranský a ubohý. Stejně tak ale Stropnického uražená ublíženost, u které jde cítit spolknutá slza a ukazování prstem na viníka, taková ta slabost, která ztrácí eleganci moudrého člověka. A co takhle se nastavět na žádnou stranu. Koukat na tu řachandu, kdy hubeňoučký a křehký Stropnický ustupuje před masou podkožního tuku starosty Žďárského a mezi nimi se krčí starý i nový svět politiky a společnosti. Generace i politika Žďárského je na odchodu. Už nemá, krom pupíku, co ukázat. Nastupující politika i generace Stropnického by už se pomalu také mohla poroučet, ale té se, bohužel, nezbavíme ještě pár nepříjemných let či desetiletí A tak nezbývá nic jiného, než se skutečně jen bavit.
Tak jo, teď ta kuřárna, dámy a pánové
Trochu mě zaráží, že se Žďárský se Stropnickým setkal právě v kuřárně magistrátu hlavního města Prahy. Není, do kelu, zakázané kouření ve všech veřejných domech (co jiného také magistrát je, že jo)? V hospodách kouřit zakázali, na zastávkách, ani ve školce už si jeden nemůže zapálit. A oni si politici zařídili kuřárny. Japa to? Ono to jde? Výjimky jdou? Odkdypa? A pokud tedy jdou, tak proč nejdou i jinde, než jen tam, kde to slouží výhradně politikům? Jo takhle, lidi se zákazem kouření přestali chodit do hospod. Ono by to pak v politice dopadlo asi obdobně. Politici by přestali chodit politikařit do veřejných domů. Protože kuřák si prostě chce zapálit. Pak mu to lépe myslí… no, u politiků to berme s rezervou, samozřejmě. Jak řekla spisovatelka Marjane Satrapi: „Cigareta, to je potrava pro duši.“
Duše plebsu nechť hladoví, duše politika, ta upsaná ďáblu, nechť praská ve švech v přemíře na vitamíny bohatého cigaretového dýmu. Stropnický se Žďárským ať se v poklidu žďuchají svými pupky, to je ta správná činnost pro politiky. A my bychom si pomalu mohli začít vydupávat změnu protikuřáckého zákona. Zahulená hospoda je hospoda Bohumila Hrabala. A my jsme zemí Bohumila Hrabala.
Vložil: Štěpán Cháb