Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Prý byl bez talentu, a tak se stal technikem. Legendu Semaforu nakonec zabila závislost. Tajnosti slavných

27.04.2018
Prý byl bez talentu, a tak se stal technikem. Legendu Semaforu nakonec zabila závislost. Tajnosti slavných

Autor: youtube.com

Popisek: Vladimír Hrabánek v komedii Já už budu hodný, dědečku!

Původně ho v divadle Semafor nechtěli, nakonec s ním spojil celý svůj život. Všechno řídil a o všem věděl, byl prostě nepostradatelný. Významné hosty vítal v pantoflích a soubor i diváci si bez něj legendární pražskou scénu nedovedli představit.

„Každé divadlo musí mít svojeho Hrabánka,“ nechal se kdysi slyšet Jan Werich. Herec-neherec Vladimír Hrabánek se stal legendou své domovské scény i českého filmu. Už od pohledu svérázný, s mimořádným smyslem pro humor, sice dostával bez výjimky rozsahem jen nevýznamné role, měl ale výrazný projev a dokázal i na malém prostoru získat pozornost. Režiséři ho rádi obsazovali do rolí bodrých a chlapíků, originálních samorostů s poněkud nakřápnutým hlasem. Jeho jméno vám možná mnoho neřekne, jakmile ale uvidíte tvář, budete zaručeně doma. Na otázku, co hrál nejčastěji, kdysi odpověděl Ondřeji Suchému v pořadu České televize Kavárnička dříve narozených: „Takový ty blbce, policajty a nějaký vandráky, nikdy jsem nehrál intelektuála.“

V počátcích svého působení v divadle Semafor

V počátcích svého působení v divadle Semafor

Frézař z ČKD

Narodil se 22. ledna 1938 v Praze, kde jeho otec pracoval jako řidič, a počátky jeho života vůbec nenasvědčovaly, že by se měl jednou vydat na uměleckou dráhu. Vyučil se v pražském ČKD Sokolovo frézařem, již během učení ale hrál divadlo s ochotníky. Poté začal sbírat další zkušenosti na scéně Malého avantgardního jeviště (MAJ), které vzniklo v roce 1956 jako amatérský soubor Svazu zaměstnanců železnic v Ústředním kulturním domě dopravy a spojů. V roce 1960 se zúčastnil konkurzu do divadle Semafor, jako herce ho ale nechtěli. Přesto se Vladimír svého snu nemínil vzdát, takže Jiřího Suchého a spol. přesvědčil, že se díky svému technickému talentu určitě bude hodit alespoň v zázemí. Tím odstartovala jeho dráha technika, rekvizitáře, časem inspicienta, asistenta režie a herce.

V historické komedii Slasti Otce vlasti

V historické komedii Slasti Otce vlasti

Nepostradatelný

Zpočátku patřilo k jeho povinnostem hrát i malé role, a poté co se Semafor časem zprofesionalizoval, Hrabánek povýšil na inspicienta. Jeho svérázný herecký projev a cit pro komiku si pamětníci mohli naplno vychutnávat například v představeních Čarodějky, Revizor v šantánu či Sladký život blázna Vincka. V divadle se také seznámil s režisérem Jiřím Menzelem, který ho pak velmi rád obsazoval do svých filmů. Křest před kamerou si ale odbyl již v roce 1962 jako Zrzek ve válečném dramatu Zbyňka Brynycha Transport z ráje a vzhledem ke svému vztahu k Semaforu nemohl o rok později chybět ani v legendárním hudebním povídkovém projektu Miloše Formana Konkurs, v němž si logicky zahrál sám sebe.

Jako Hora s Václavem Lohniským alias Viktorem Hujerem v komedii Marečku, podejte mi pero!

Jako Hora s Václavem Lohniským alias Viktorem Hujerem v komedii Marečku, podejte mi pero!

Menzelův ideál

Ačkoli se nikdy do studia herectví nepustil, brzy si vysloužil u svého jména dovětek herec a divadelní inspicient. Ve své filmografii měl více než stovku rolí ve filmu či televizi a zhruba další dvacítku seriálových postav. A málokterý z kolegů se může pochlubit výčtem tak významných a úspěšných projektů. Před kamerou stanul mimo jiné jako Hubert ve slavném filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů, ve Formanově Dobře placené procházce, v řadě populárních komedií i rozpustilých pohádek včetně seriálu Arabela, ale také třeba jako četník v životopisném dramatu Božská Ema, v Menzelově oscarovém válečném filmu Ostře sledované vlaky či ve své době kontroverzní hořké komedii Věry Chytilové Hra o jablko. „Hraboš byl rovnej kluk, on řekl vždycky, co si myslí. Měl takovej dobrej vztah k lidem a uměl bejt přísnej - ideální inspicient. Byl spolehlivej a myslel dopředu,“ zavzpomínal na něj před časem na obrazovce České televize Jiří Menzel.

V roce 1977 v divadle Semafor v představení Smutek bláznivých panen

V roce 1977 v divadle Semafor v představení Smutek bláznivých panen

Holky se o něj praly

I když na to moc nevypadal, o dámskou společnost neměl nikdy nouzi. Ve zlaté éře Semaforu totiž stačilo patřit k souboru, a úspěch byl zaručen. A ač ženatý a otec několika potomků, přízni rozvášněných fanynek se odolávat ani nesnažil. „Na zájezdě jsme se ráno probudili a často jsme se ptali partnerky: Jak ty se vlastně jmenuješ?“ přiznal ve své vzpomínkové knize Sloužil jsem v Semaforu. Podle staršího syna Vladimíra ještě v pětapadesáti letech tvrdil, že milenka nesmí být starší pětadvaceti let, a v šedesáti už říkal, že věci, které ho vzrušovaly, ho nyní spíše vyrušují. „Jemu se líbila všechna děvčata a ke každé přistupoval tak, jak mu to ta děvčata dovolovala,“ prozradila serveru ahaonline.cz dlouholetá kolegyně z divadla Jitka Molavcová s tím, že Vladimír uměl být i velmi galantní. „Když jsem přišla do divadla Semafor, tak jsem se Hraboše docela bála, protože on používal takové hlasité povely, doslova na nás křičel jako na vojně. Ale později jsem zjistila, že pod tou hrubou skořápkou se skrývá citlivá duše, on mě mnohokrát překvapil.“

Zaměstnanec blázince Vomáška v seriálu Arabela

Zaměstnanec blázince Vomáška v seriálu Arabela

Půlstoletí se nedočkal

V Semaforu poctivě ‘odsloužil‘ čtyřicet devět let a nikdo si slavné divadlo bez něj už ani nedokázal představit. Bodrý a usměvavý pracoval ještě v sedmdesáti, dokud mu stačily síly. Nakonec ho ale dohnala stará neřest. Přestože v šedesáti letech přestal kouřit, podlehl rakovině plic. Zemřel 21. srpna 2008 a pohřben je na zahradě svého domu. „Třeba v tomto okamžiku pluje i pro nás Noe v arše / Na tahací harmoniku / Anděl smrti hraje marše… To jsme zpívali v Semaforu v roce 1969 ve hře Poslední štace. Dnes si touto slokou připomínáme, že život člověka je dočasný a že jeden z našeho divadla přišel právě na řadu,“ napsal ve smutečním oznámení jeho principál, kamarád a kolega Jiří Suchý.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace