Kurt, nebo Jan? Národnostní guláš byl všude na škodu a smrt měl celý život v patách. Tajnosti slavných
25.04.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Jan Pohan v seriálu Třicet případů majora Zemana
Takový osudový galimatyáš by nejlepší scenárista sotva vymyslel. Pro Čechy byl fašista, pro Němce česká svině… a esesák kvůli němu zachraňoval před kulkou českého podplukovníka. Navíc ani s válkou jeho těžké zkoušky zdaleka neskončily.
Jestli se pohádková Smrt mohla opravdu stát něčí kmotřičkou, pak byl jejím vyvoleným majitel sametového barytonu a urostlý chlap, který jakoby se pro uniformu narodil, ať již ztvárnil policisty různých šarží či vojáky a velitele rozličných armád. Ani ve filmografii Jana Pohana nechybí kontroverzní seriál Třicet případů majora Zemana, v němž si zahrál hned třikrát. Nejprve v desáté epizodě Josefa Babického, ve dvanácté se mihl jako šéf sodovkárny a až v dvacáté osmé, nazvané Rukojmí v Bella Vista, se zapsal do paměti diváků jako proradný James Spellman, jenž připravil o život v Jižní Americe národem milovaného saniťáka a později agenta československé kontrarozvědky, majora Jiřího Hradce. Fanoušci nezapomenutelného Tomáše Holého si ho ale spíš pamatují jako hajného Antoše ze šumavské filmové trilogie režiséra Václava Gajera o hajném Strakovi a jeho divokém vnuku Vaškovi. Život pro něj ale napsal tak divoký scénář, že by na něj i ten nejlepší scenárista sotva měl dostatek fantazie.

S Jarmilou Smejkalovou jako vyšetřovatel Janda v roce 1960 v detektivce Bílá spona
Štěstí ukončily výstřely
Narodil se 7. prosince 1930 jako Kurt Ferdinand Jüstl v Drahovicích u Karlových Varů jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho otec, který měl obchod s látkami, byl Němec, matka Anna Magdalena napůl Angličanka a napůl Češka. V roce 1933 se rodina přestěhovala do Prahy a krátce nato došlo k tragédii, jejíž příčiny a podrobnosti se herec nikdy nedozvěděl. Tatínek zastřelil maminku a potom obrátil zbraň proti sobě. Čtyři nezaopatření sirotci byli dáni k adopci, bohužel ale nikoli pohromadě. Bratr Fritz (Bedřich) se s pěstouny po válce nevyhnul odsunu, takže žil poté v Německu stejně jako sestra Marie. Sestra Markéta se dostala na Moravu a krátce po osvobození zemřela. Nejmladší Kurt zůstal ve starém sirotčinci pod pražským Petřínem a v roce 1935 ho adoptoval český podplukovník František Pohan. Noví rodiče sice po synovi toužili, nakonec ale na něj neměli čas, a tak Kurt nejvíc přilnul k babičce, která byla zřejmě v jeho dětství jediným člověkem, k němuž měl vůbec šanci vytvořit si hlubší citovou vazbu.

S Jiřím Sovákemjako nadporučík Lang v kriminálce Na kolejích čeká vrah
Esesák a podplukovník
Na československé důstojníky měli nacisté během druhé světové války obzvlášť spadeno, takže jejich pozornosti neunikl ani podplukovník František Pohan. V roce 1942 byl souzen v Berlíně říšským soudem, před nímž stanul překvapivě na jeho straně jako svědek voják v uniformě SS Fritz Jüstl. Byl to Kurtův bratr, který se chtěl Pohanovi odvděčit za to, že díky němu našel Kurt v Praze nový domov. Argumentoval tím, že se československý podplukovník ujal v Praze poloněmeckého dítěte, a díky tomu dostal Pohan ‘pouze‘ doživotí. Jenže v návaznosti na berlínský soud padlo ještě další rozhodnutí – když je mladý Pohan poloněmecké dítě, tak z něj uděláme celoněmecké. A tehdy již třináctiletý Jan, pro změnu už zase Kurt, putoval do dětského domova pro německé děti, soustředěné z celého Německa. Tam mu nadávali do ‘českých sviní‘ a neulevilo se mu ani po osvobození. Poté co se v roce 1945 stal definitivně Janem Pohanem a vrátil se k adoptivním rodičům, byl mu pro změnu vyčítán německý původ.

S Radoslavem Brzobohatým jako náčelník kriminálky v televizní detektivce Rubikova kostka
Osudová uniforma
Nejprve se vyučil, pak vystudoval obchodní školu a k herectví se dostal poprvé během základní vojenské služby, když v Litoměřicích uváděl jako konferenciér vystoupení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Poté získal angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle a od roku 1960 byl členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Před kamerou se začal objevovat koncem padesátých let. Poprvé si zahrál v roce 1958 milence nevěrné manželky hlavního hrdiny v psychologickém dramatu Václava Kršky Zde jsou lvi. Pak už většinou oblékal uniformy všeho druhu – policistů, vojáků a důstojníků českých i cizích armád. První důstojnické role ztvárnil ve filmech Bílá spona či Rychlík do Ostravy, podobný typ rolí mu vynesly i slavné filmové projekty Kdo chce zabít Jessii?, Kdyby tisíc klarinetů, Strach, Mezi námi zloději či Skok do tmy, v němž ztělesnil ruského navigátora. Jeho filmografie zahrnuje více než sto šedesát celovečerních filmů a televizních inscenací, mezi nimiž nechybí ani řada zahraničních, v nichž byl obsazován díky své perfektní němčině. A nemohl samozřejmě chybět ani v téměř třech desítkách seriálů, od Sňatků z rozumu přes Chalupáře a Zdivočelou zemi až po kriminální projekt televize Nova Policie Modrava, v němž stanul před kamerou naposledy. V devadesátých letech se stal jedním z nejžádanějších dabérů a v roce 2001 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

Se Soňou Norisovou během natáčení seriálu Policie Modrava
Dceru nakonec vychoval sám
Štěstí mu nepřálo ani v lásce. Poprvé se oženil velmi mladý, narodil se mu syn Jan, manželství se ale brzy rozpadlo. Harmonickou rodinu mu osud nedopřál ani po druhé svatbě. Jeho manželka byla letuška a měli spolu dceru Kateřinu. Jenže když byly holčičce tři roky, přišla jeho žena o život při letecké havárii v Kanadě a Pohan zůstal na výchovu sám. Měl se co otáčet, naštěstí neměl o práci nouzi, i když se hlavní role v českém projektu nikdy nedočkal. Až v posledních letech si konečně život vychutnával a trávil co nejvíc času na nádherné chalupě na šumavské Kvildě. Koupil ji, poté co propadl kouzlu tamní přírody během natáčení prvního filmu s Tomášem Holým Pod Jezevčí skálou. A na šumavské jaro se těšil i počátkem roku 2015, už se ho ale nedočkal. Zemřel v pátek 13. února 2015, bylo mu osmdesát čtyři let. Jediné, čeho prý litoval, bylo, že nikdy nedostal příležitost zahrát si v divadle. S jeho souhlasem zpracovala Lucie Konášová scénář pro film o klukovi, který nikam nepatřil, ale uměl se porvat se vším, co ho potkalo, a pro Jana Pohana v něm vytvořila postavu učitele němčiny. Těšila se, že mu ho předá jako dárek, převázaný mašlí. Bohužel to ale nestihla. „Odešel pokojně po naplněném životě,“ dodala jeho dcera Kateřina.

Vložil: Adina Janovská