Ústavní soudce používá Ústavu... kreativně, slušně řečeno. Komentář Štěpána Chába
komentář
23.04.2018
Foto: Facebook
Popisek: Sám předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
Tak předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský by chtěl všem zacpat hubu. Zavést cenzuru. Utišit rozbouřené vody svobody slova a myšlení. Pokrytecky tak popírá samotnou Ústavu ČR, jejíž součástí je i Listina základních práv a svobod.
Čtyřiasedmdesátiletý harcovník po politickém cirkusu české polistopadové éry v rozhovoru pro Hospodářské noviny přiznal, že nepoužívá Twitter ani Facebook. A že by něco podobného rád zavedl i pro ostatní obyvatele republiky. Alespoň co se přísunu informací a výměny názorů týká. Ono aby se mezi sebou lidé bavili, aby diskutovali a aby, nedej Bože, došli k opačnému, než je ten rychetský názor, to tedy ne.
Hrad z písku
A ono to je vlastně logické. Pan Rychetský celou svou bytostí od „revoluce“ spoluvytvářel hrad z písku, který se teď začíná bortit. Postavil se tak na stranu těch, kteří problém nechtějí řešit konstruktivně, ale destruktivně. To jest tak, aby problém přestal být vidět, ne aby byl vyřešený a ta zadělaná společnost přestala brblat. Možná by panu Rychetskému prospělo, kdyby se na Twitter a Facebook zaregistroval, protože by k němu začaly proudit i jiné informace, než ty proclené přes struktury EU a běžný tisk, který prostě mele to, co mu přijde v notičkách (když tedy neřeší nákup hasičských hadic pro Mikulášovice, tam notičky nejsou třeba).
Pojďme nenávidět Kreml
Za slovy pana Rychetského byla zase prokremelská propaganda. To kvůli ní by se mělo přikročit ke znovuzavedení cenzury a trestání za slova. Přičemž z mluvy pana předsedy plyne, že je přímo prorostlý probruselskou propagandou. V rozhovoru obdivně vzpomenul kontroverzní cenzurní zákon, který zavedlo od nového roku Německo (a který byl německým ústavním soudem nedávno rozporován rozsudkem). Nedostatek samostatného myšlení předseda Ústavního soudu předvedl například i tím, že se vyjádřil k protikuřáckému zákonu, na jehož obhajobu použil joudovský argument – v okolních zemích to tak je. Jo jo, sousedi bijí psa, pane předsedo, tak to abychom jej taky začali mlátit. A když soused skočí z okna, taky skočíte, pane předsedo? Nebo patříte do party, která bez kouska vlastního myšlení adoruje vše od Aše na západ? A nepřipadáte si pak jako lokaj cizích států? Nevyplývá od vás a vám podobných ona neschopnost českých europoslanců cokoliv prosadit? Ta nesebevědomá a bezmyšlenkovitá provolání obdivu k Bruselu, která nám zaručí vlastně jediné – nesamostatnost, přijetí, odevzdání se?
Co takhle zavést zase StB?
Pan předseda si postěžoval, že u nás není vůle pro plošnou kontrolu a buzeraci uživatelů sociálních sítí. Ony by se ty reakční buňky krásně rozbíjely, kdyby tu byl nějaký systém podobný StB, že jo, pane předsedo. Neřešme příčiny nespokojenosti, řešme jen tu nespokojenost a metody, jak ji umlčet. Jen umlčet. Je to stejně krátkozraké, jako chování té jediné správné strany, proti které se stavěl Rychetský svým podpisem pod Chartu 77. Nevidět, neslyšet a umlčet.
Ale možná se pan Rychetský nedokáže přizpůsobit novým myšlenkám. Člověk se s vyšším věkem zkrátka nerad zbavuje vlastního přesvědčení. Stává se neohebným, zarostlým do kamene, nedokáže se překlenout přes svá dogmata, která mu naservíroval život v mládí. A tak jede obdobnou rétoriku, argumenty, na kterých si postavil svůj náhled na svět v jinošských letech. Proto snad ta zaslepenost a neschopnost naslouchat, ale jen kázat. Možná se pan Rychetský na sociální sítě neregistroval ne proto, že by nechtěl, ale protože už je prostě mimo. A větší nápor jiného pohledu na svět by jej uváděl do deprese a následné nenávisti. Radši nevidět, radši se vrátit do vyjetých kolejí, které soudruzi položili za normalizace. Tam se také muselo mlčet. V okamžiku, kdy přestane být člověk schopen naslouchat a chápat své omyly, nechť je zbaven veřejné funkce. Protože ve stáří má spoustu lidí tendence stát se diktátorem. Pan Rychetský k tomu inklinuje zcela očividně. Nechte lidi žít, nechte je brblat a nadávat, nesvazujte je zase do kozelce té vaší nadřazenosti. Svět se mění, pan Rychetský už žije jen v tom z učebnic dějepisu.
Vložil: Štěpán Cháb