Herec, nebo estébák? Obojí mu ‘sedělo‘. Jeho osud nakonec předpověděl slavný scenárista. Tajnosti slavných
18.04.2018
Foto: TV Barrandov
Popisek: Miloš Willig
Zatímco na jevišti zářil mimořádně talentovaný herec ve všech žánrech, film a televize mu navždy přiřkly jedinou podobu. Seriózního, spolehlivého pána v obleku, na jehož vizáži, charakteru a oddanosti straně nenajdete smítko. A především plukovníka Václava Kalinu v seriálu Třicet případů majora Zemana. Vzpomínáte si na něj?
Kalina se stal nejslavnější televizní postavou Miloše Williga a byla to role přímo ušitá na tělo. Herec sám se ani nikdy netajil tím, že se s ním cítil jako ryba ve vodě. „Je to člověk, který prošel občanskou válkou ve Španělsku, člověk, který byl později v koncentračním táboře, člověk, který je zcela oddán socialistickému zřízení. Já jsem ve Španělsku nebyl, ale strávil jsem devět měsíců v partyzánské skupině Jana Husa. Přesvědčený komunista jsem také. Jinými slovy – postava plukovníka Kaliny mi nesmírně, jak se říká, sedí,“ říkával. Mnohem významnějším však bylo v jeho kariéře divadlo. Jeho devízou byly střídmost, vyvážená gesta, ukázněnost vnitřních pocitů a kultivovaný herecký projev. Záběr jeho divadelních rolí byl obrovský, od dramat českých a světových klasiků až po moderní repertoár.
V titulní roli inscenace Jánošík, v roce 1951 v Divadle S. K. Neumanna
Po tradici netoužil
Narodil se 21. ledna 1921 v romantické vesničce Velké Svatoňovice na východním okraji Krkonošského podhůří a s herectvím byl propojen jeho život od samého počátku. Jeho otcem byl herec Arnošt Willig, který hrál dlouhá léta v Horáckém divadle v Jihlavě a ani po odchodu do penze se bez svého ‘svatostánku‘ neobešel, a tak v něm působil alespoň jako uvaděč a vrátný. Desítky let prožila na jihlavském jevišti i Milošova o dva roky starší sestra Lubomíra a jako rekvizitářka v něm pracovala i sestra Dagmar. Nejznámějším z rodiny se stal Miloš, který ale původně zamířil do úplně jiné oblasti a začínal v textilní továrně jako kreslič.
Baron Max Stellwag v dramatu Juraje Váha Noční eskorta
Útěk k partyzánům
Během druhé světové války stejně u divadla skončil a prošel několika kočovnými společnostmi. Tenkrát dostal i první filmovou nabídku, hrát v německém filmu ale odmítl. V roce 1943 se konečně stal členem souboru Horáckého divadla v Třebíči a hned v první sezóně si zahrál v jedenácti inscenacích. Po uzavření českých divadel nacisty neunikl totálnímu nasazení a musel pracovat při budování podzemních zásobníků benzínu. Časem se mu podařilo utéct, na posledních devět měsíců války se uchýlil do ilegality a bojoval v partyzánské brigádě Mistr Jan Hus. Skupina působila především v oblasti Českomoravské vrchoviny a jejím základem se stal dvanáctičlenný výsadek pod velením kapitána Rudé armády Alexandra Vasiljeviče Fomina, který seskočil na naše území 26. října 1944.
S Jiřím Holým v televizní kriminálce Měsíc s dýmkou, natočené podle povídky Hany Proškové
Herec, nebo estébák?
Po osvobození se Willig vrátil na Vysočinu a tři sezóny působil v Horáckém divadle, které se přesunulo do Jihlavy. Tam byl také v roce 1947 postaven před zásadní životní rozhodnutí. „Měl jsem se rozhodnout, zda budu dále hercem, nebo jestli se stanu příslušníkem Státní bezpečnosti,“ přiznal kdysi v jednom rozhovoru, který před časem ‘oprášil‘ deník Blesk. „Tehdy jsem o tom dlouho uvažoval. Říkal jsem si: to divadlo děláš už řadu let a snad poměrně slušně. Když se ti něco nepovede, tak o tobě napíší, že jsi to zahrál špatně, když něco zkazíš ve filmu, tak se to musí točit znovu a je to zas dobré, ale když něco uděláš špatně jako příslušník Státní bezpečnosti, tak se to nenechá ničím smazat. Tak jsem řekl: Podívejte se, chlapci, já přece jenom raději budu hrát divadlo.“ Významný podíl na jeho rozhodnutí nejspíš měla i skutečnost, že se v jihlavském souboru zamiloval.
S Jaroslavem Marvanem v legendárním televizním seriálu Hříšní lidé města pražského
Do roka a do dne
V divadle se totiž seznámil se svou budoucí manželkou, budoucí hvězdou televizních zpráv šedesátých let Kamilou Moučkovou. Když se brali, bylo jí pouhých devatenáct a brzy se jim narodila dcera Kateřina. V roce 1948 se Miloš přesunul s částí divadelního souboru do Prahy, kde spoluzakládal v Libni Divadlo S. K. Neumanna, dnešní Divadlo pod Palmovkou. Mladičká manželka s dítětem ho sice následovala, v Praze se ale cítila opuštěná, i když se prý Miloš opravdu snažil ze všech sil, aby jí vše vynahradil. Nakonec se zamilovala do společného přítele, tehdy ještě medika Josefa Moučky. A tak sotva se Miloš stal otcem, už novou rodinu ztratil a rozvod prý nesl velmi těžce. Sama Kamila s odstupem času otevřeně přiznávala, že se vůči němu prohřešila. „Byla jsem naivní a hloupá. Je mi strašně líto, že jsem mu ublížila,“ prohlásila.
V roce 1969 jako právník Mayer v historickém dramatu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice
Hrdina budovatelských agitek
Krátce po příchodu do Prahy si konečně odbyl i debut před filmovou kamerou – režisér Martin Frič si ho vybral jako představitele mladého konstruktéra v budovatelském filmu Pětistovka. Dnes již téměř zapomenutý projekt kolísá mezi výrobním dramatem a optimistickou komedií. Zobrazuje totiž uvědomělý dělnický kolektiv, který se zaváže, že do výroby uvede převratně výkonný motocykl, při jeho úctyhodné snaze ho ale provází řada nedopatření a malérů. Roztomile naivní a budovatelsky rozjásaný snímek řadí kritika k nejslabším Fričovým projektům vůbec. V padesátých letech Willigovy role z této ‘škatulky’ téměř nevybočovaly, je výjimečně se objevil v hodnotnějším projektu. Jeho kariéru provázely postavy zásadových a rozvážných mužů, jejichž charakter nepřipouštěl znevážení hercovy osobnosti. Na přelomu padesátých a šedesátých let začal hrát lékaře, stranické funkcionáře či vysoké důstojníky, nejčastěji se ale objevoval na plátně i obrazovce coby policejní vyšetřovatel nebo příslušník VB.
Galčík v dramatu Jiřího Sequense Kronika žhavého léta, natočeném na motivy románu Václava Řezáče Bitva
Milovaný plukovník
Jedni na něj nadávají, druzí v něm nacházejí spoustu pravdy – většina je ale ochotna sledovat případy majora Zemana stále dokola. Po roce 1989 to zprvu vypadalo, že jeden z nejdražších projektů Československé televize (přišel na více než dvacet milionů – pozn. red.) nejspíš už nikdy na obrazovkách nepoběží. Pak se našla komerční společnost, která na svou dobu mimořádně rozsáhlý projekt režiséra Jiřího Sequense odvážně vytáhla na světlo boží – a stal se z něj málem nový bestseller. Na počátku se v něm mladík Zeman, doktor Veselý a právník Kalina vracejí společně z koncentračního tábora, aniž tuší, jak se jejich životní osudy s přibývajícími léty protnou. Miloš Willig se ve svém Kalinovi našel. Právě on přivedl Zemana ke spolupráci s kriminalisty a Zeman ho bral jako druhého tátu. V pozdějších dílech už byl Kalina ve vysoké funkci na ministerstvu vnitra a vedl případy se zvláštní mezinárodní zápletkou.
V roce 1976 se Zdeňkem Hradilákem, jako předseda KSČ v psychologickém dramatu Běž, ať ti neuteče
Osudový Hamr
‘Zeman‘ pro Williga představoval náročné angažmá na dlouhých pět let, takže když se k němu přičetlo ještě stálé působení v divadle, na něco dalšího už mu moc času nezbývalo. Přesto si stihl zahrát i v několika filmech. A především v dalším seriálovém projektu scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Evžena Sokolovského Nejmladší z rodu Hamrů, v němž ztvárnil postavu Blažka. A právě tehdy na něj osud varovně zahrozil prstem. Během natáčení se poprvé projevily srdeční obtíže a prodělal infarkt, na němž zřejmě mělo velký podíl vysoké pracovní nasazení. Pak už se srdečními obtížemi neustále bojoval a projevilo se to i na jeho vizáži, takže při natáčení třetí řady ‘Zemana‘ se ani maskéři nemuseli příliš snažit, aby mu opticky přidali nějaký ten rok navíc. Natáčení sice dokončil, premiéry se už ale nedočkal. Zemřel 23. srpna 1979 stejně jako jeho seriálový Kalina. Na selhání srdce, v padesáti osmi letech a sám.
Vložil: Adina Janovská