Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kdo se bojí Miloše Formana. Komentář Anny Vančové

komentář 14.04.2018
Kdo se bojí Miloše Formana. Komentář Anny Vančové

Autor: Facebook / Petr Našic

Popisek: Miloš Forman při natáčení Amadea roku 1983 v Praze

Fakt povedené narozeniny. V sobotu ráno, kdy jsem si ještě myslela, že nemusím vstávat, se nade mnou vztyčil můj syn (ten pro změnu ještě nešel spát) a pravil: „Umřel Forman. A Trump napadl Sýrii. Jo a všechno nejlepší.“ Na mailu mě pro změnu čekala zpráva od ženy našeho komentátora a mého zástupce Chába (měl sloužit o víkendu), že Štěpán měl druhý infarkt. Prý neví, kam ho odvezli, a nefunguje jí telefon. Tak jsem si napřed uvařila kafe.

Se svými narozkami (56) nic nenadělám (ďábelská šestka na začátku se neúprosně blíží, jak mi syn nedávno laskavě připomněl). Se Sýrií už vůbec ne, i když mě napadlo, jestli mají hoši plán, co bude po válce – na Středním východě už je v kompletním rozvalu Lybie (odstraněn Kaddáfí) a Írák (dtto Saddám Hussain). Tak teď tedy Sýrie a Bašár Asad. Všichni tři jsou / byly odporné kreatury, ale je to teď lepší? Fakt máme na to, řešit problémy celé zeměkoule? Máme na to prostředky? A máme na to mravní oprávnění? Otázka, vržená do prostoru. Štěpán má v tomhle silný názor a jistě by už psal nekompromisní, nepochybující komentář. Jenže nemůže, je ve špitále.  

Já si tak jistá nejsem, tak jsem raději začala přemýšlet o odchodu Miloše Formana, který zemřel v pátek v kruhu rodiny, ve svých 86 letech, jen pár dnů po Juraji Herzovi. Náš jediný oscarový režisér (pan Svěrák, Menzel a spol. prominou), který se proslavil po celém světě. Což neopomine zdůraznit žádný český nekrolog, a že už přispěchala se svou troškou do mlýna všechna média. Ta světová ostatně také, třeba nekrolog CNN najdete ZDE.

Již ne smrtící, ale plyšově dusivé

Také politici nezůstali stranou. Pěknou vzpomínku publikovala na Facebooku Mirka Němcová: „K osmdesátým narozeninám Miloše Formana jsem mu s gratulací poslala svou vzpomínku na uvedení jeho oscarového filmu Amadeus v kině ve Žďáře nad Sázavou. Po různých tanečcích komunisté nakonec promítání filmu v tehdejší Československé socialistické republice umožnili. Kino bylo na všechny termíny beznadějně vyprodané. Na závěr vypukl obrovský aplaus, určený dílu i autorovi. Byl to úžasný projev sympatií k muži, který od komunistů utekl a v jimi nenáviděných USA dosáhl obrovského uměleckého úspěchu. V té chvíli jsem najisto cítila, že se smrtící komunistické sevření uvolňuje a že se časem zbortí zcela. Uvěřila jsem tomu právě u filmu Miloše Formana a to jsem mu potřebovala říci. Jak zázračná a opojná to byla chvíle.“ Já to zažila, v době Amadea mi bylo už dost přes dvacet a vím jedno. To sevření, jak píše paní Němcová, už dávno nebylo smrtící jako v letech padesátých, bylo spíše dusivé, jako by vám uvázali přes pusu třicet let starý, zaprášený, od myší prožraný plyš…  

Já si zas pamatuju Přelet nad kukaččím hnízdem v Polsku v polštině (nerozuměla jsem ani slovo) a Hair (Vlasy) v Maďarsku - v maďarštině. Osmdesátky, kdy jsme byli mařeny a mařenky, nenosili plesnivé džíny a mizerné trvalé, ale batikované kuchařské kalhoty a dlouhé vlasy, Forman s filmem Hair byl náš Bůh a zakázanou, do Čech propašovanou knížku A. J. Liehma ´Příběhy Miloše Formana´ (vydali Škvorečtí v '68 Publishers) mě kamarád odmítl půjčit domů - tak jsem ji přečetla na jeden zátah u něj na podlaze. Mělo to svůj půvab, nenápadný půvab reálného socialismu, na který jsme pekli. A dnes si myslím, že jsem to, co je na Formanových filmech nejpodstatnější, co neztrácí platnost a je nyní snad ještě aktuálnější, pokud to vůbec jde…, tehdy vůbec nepochopila; nakonec, vždyť to byl takový pěkný černobílý svět.

„Příjemné myšlenky nevyžadují svobodu, potřebují ji právě ty nepříjemné“

Zrovna nemiluju českou citátománii a památník jsem nikdy nevedla, ale tohle stojí za to. Vezmu to oklikou: „List New York Times píše o Formanovi jako o tvůrci, který neustále konfrontoval Hollywood svým podvratným duchem a který patřil k filmařům, kteří se snažili spojit tvorbu divácky úspěšných snímků s citem pro nekonformní témata. „Miloš Forman, antiautoritářský režisér, který měl jedinečnou citlivost pro americká témata, jež nahlížel svým potutelným, satirickým způsobem,“ napsal The Hollywood Reporter,“ jak zaznamenaly Lidovky.cz v sobotu na vlně nekrologů.

Nemyslím. Ta potutelnost a satiričnost se podle mne váže k Hoří, má panenko, Černému Petrovi (tam Forman napsal scénář) a Láskám jedné plavovlásky, čili zásadním filmům tak zvané ´československé nové  vlny´, jíž spoluvytvářel. Ty spojuje to gogolovské zrcadlo: Komu se smějete? Sobě se smějete! Ještě jeho první snímek po příchodu do USA měl tyhle parametry, Taking off,  také v Americe propadl, občané supervelmocí nemají pro Gogola moc pochopení. Pak ale přišel Přelet nad kukaččím hnízdem. Kromě deseti Oscarů Forman našel své životní téma.

Miloš Forman byl naposledy v Česku před sedmi lety, pak už se necítil natolik zdravotně fit, aby cestoval. Dožil ve svém domě v Connecticutu na východě USA v oblasti Nové Anglie. Foto pochází z doby, kdy ještě domů občas jezdil a jeho autorem je skvělý fotograf Petr Našic. 

Nekrology říkají, že to téma je svoboda. Zdá se mi to nepřesné. Je to cena svobody, podle mne. „Protože jsem zažil tolik různých systémů – nacismus, komunismus i demokracii, uvědomil jsem si, jak závažný je konflikt lidské individuality a institucí. Možná proto se to objevovalo i v mých filmech,“ řekl k tomu Miloš Forman. A úplně napřímo se vyjádřil větou, která stojí v titulku tohoto odstavce.

Lid versus Larry Flint, Amadeus, Goyovy přízraky…

Nejlépe je to vidět ve filmu Lid versus Larry Flint. Svoboda má cenu. Velkou. Ale je drahá, moc, moc drahá. Zaplatíme za ní obscénními vtipy, co si střílejí z duchovních, a nahatými ženskými (Lid versus Larry Flint), dobře placeným flekem, zdravím a nakonec i životem (Amadeus), anebo mizernými zvolenými politiky a bordelem, který vytvářejí, či třeba zničeným zdravím z kouření cigaret (Česko ´2018).

Miloš Forman, jehož rodiče zahynuli v koncentráku a on sám vyrůstal v internátu pro oběti 2. světové války, měl svobodu za jedničku na své mravní hitparádě, přes všechny trable a potíže, které nevyhnutelně přináší. A které teď zažíváme na vlastní kůži a přemýšlíme, jak té svobodě, svobodě, svoboděnce zakroutit krkem. Abychom byli zdravější, žili v hezčím, uspořádanějším prostředí, neposlouchali náckovské, nebo jen pitomé kydy… Jo, svoboda je zatraceně drahá. Skoro k nezaplacení. Tak kdo se bojí Miloše Formana?    

 

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace