Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Počůrat se v kině strachy... Za tenhle talent český Hitchcock krutě zaplatil. Tajnosti slavných

11.04.2018
Počůrat se v kině strachy... Za tenhle talent český Hitchcock krutě zaplatil. Tajnosti slavných

Autor: Facebook

Popisek: Režisér Juraj Herz

Stal se naším králem hororu a svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění dokázal rozehrát, až divákům tuhla krev v žilách. Posledního slibovaného filmu se už ale nedočkáme. Režisér Juraj Herz navždy odešel v neděli 8. dubna 2018.

Byl českým, respektive československým Hitchcockem. Když se u nás řekne horor, každému se vybaví jméno Juraj Herz. Mistr hrůzy a tajemna, která nás naučil pořádně se bát již v dětství – při sledování pohádek. Deprese, beznaděj, smutek… všechny nejtemnější i nejtragičtější city dokázal rozehrát tak mimořádně, až divákům stydla krev v žilách. Jeho hrůzy ale nebyly prvoplánové, dosahoval jich mnohem rafinovaněji – kombinací estetizace a temné grotesknosti. A sám v životě prožil tolik hrůzy, že by nejspíš udolaly několik lidských životů.

 S kameramanem Stanislavem Milotou v dokumentu Zlatá šedesátá

S kameramanem Stanislavem Milotou v dokumentu Zlatá šedesátá

Nepomohl ani křest

Narodil se 4. září 1934 ve slovenském Kežmaroku v židovské rodině, která během druhé světové války formálně konvertovala a nechala se pokřtít evangelickým farářem, aby se vyhnula deportaci. Juraj byl pokřtěn v roce 1943. Nakonec jim to ale stejně nepomohlo „Když jsem byl jako děcko na Slovensku, přišli nám říct, že nás zavřou. Schovali nás v jediné německé vesnici Eisdorf, sedm kilometrů od Kežmarku, teď se to jmenuje Žakovce, a nebyl tam jediný Slovák. Všichni věděli, že jsme tam schovaní, já jsem si hrál s dětmi venku. Pak nám oznámili, že se můžeme vrátit. Slovenští gardisté nás ale udali a ocitli jsme se v koncentráku,“ zavzpomínal kdysi v jednom rozhovoru. Zpočátku rodina zůstala pohromadě v Ravensbrücku, později je rozdělili, naštěstí ale všichni přežili. Matku osvobodili Britové, otce Američani a Juraje, který byl mezitím přesunut do Sachsenhausenu, Rusové.

V seriálu Fantom operety

V seriálu Fantom operety

Navždy ztracené dětství

Děsivé prožitky z koncentračního tábora znamenaly v jeho životě zlom, přehlušily veškeré vzpomínky z dětství. Sám říkával, že pak už nebyl dítě. „V Kežmarku bylo jediné kino a mě do něj pouštěli klidně na mládeži nepřístupné filmy. Jako jediného. Před vchodem stál policista, a když se ho ostatní děti ptaly, jak to, že ho pustí a je ne, on řekl: Herz může, ten už všechno prožil.“ Dramatickým událostem, které ovlivnily jeho mysl, ale neučinilo osvobození konec. „Po návratu jsme šli těm Němcům poděkovat do Eisdorfu. Všichni však byli vyhnáni a na jejich místech byli právě ti bývalí gardisté, kteří pomáhali SS a teď se stali členy komunistické strany. I proto mám svou osobní zášť a tu chci dát na vědomí.“

S Ivou Janžurovou při natáčení filmu Petrolejové lampy

S Ivou Janžurovou při natáčení filmu Petrolejové lampy

Na FAMU ho nechtěli

Vystudoval fotografii na uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, na vysněnou FAMU se ale nedostal, přestože se o to snažil. Nakonec vystudoval režii a loutkoherectví na DAMU, již od roku 1961 ale současně působil na Barrandově a hrál v divadle Semafor. V roce 1962 přišlo do kin válečné drama Zbyňka Brynycha Transport z ráje, v němž ztvárnil postavu Mylorda. Právě v něm si ho všiml Ján Kadár a nabídl mu práci pomocného režiséra při natáčení dalšího válečného dramatu Obchod na korze a současně si v něm Juraj zahrál Žida. Snímek získal jako historicky první československý film Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 1965. Vzápětí natočil Herz svůj režijní debut Sběrné surovosti. Ten se měl původně stát součástí projektu Perličky na dně, nakonec z něj byl ale vyškrtnut, přestože v něm mladý režisér prokázal mimořádný smysl pro bizarní nadsázku a morbidní zaujetí.

V roce 1971 jako Yawayoga v krimikomedii Štěpána Skalského Touha Sherlocka Holmese

V roce 1971 jako Yawayoga v krimikomedii Štěpána Skalského Touha Sherlocka Holmese

Dva roky dřiny

Tak dlouho pak pracoval s Ladislavem Fuksem na scénáři filmu, který je oba proslavil. Psychologický thriller Spalovač mrtvol, v němž zazářil v hlavní roli Rudolf Hrušínský, vzdáleně připomínal Hitchcockovy grotesky a Herz v něm naplno uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. Film získal ve Španělsku cenu za nejlepší mužský herecký výkon, nejlepší režii a nejlepší film, byl vyhlášen filmem roku v Austrálii a posbíral ještě řadu dalších cen. Málokdo dnes ví, že po okupaci v srpnu 1968 dotočil Herz k filmu nový konec – s rozstříleným Národním muzeem, vyděšenými lidmi a tváří titulního hrdiny, který původně odešel s Němci a teď se vrací s Rusy. To samozřejmě nemohlo projít, i bez téhle provokace v závěru ale nakonec film stejně skončil na dvě desetiletí v trezoru.

S herečkou Jiřinou Šejbalovou při natáčení filmu Den pro mou lásku

S herečkou Jiřinou Šejbalovou při natáčení filmu Den pro mou lásku

Pos..t se v kině strachy

To se mu u československého diváka podařilo skutečně jako prvnímu, paradoxně v projektech, které se řadí do kategorie pohádek – Panna  a netvor a Deváté srdce. Pak přišel konečně na řadu první opravdový tuzemský horor – Upír z Ferratu, v němž Herz zkombinoval hrůzu s erotikou, obojí v dávce více než štědré. I když točil dál, neunikl nesmyslným zákazům snaživých cenzorů, a tak nakonec nastalo to, co dříve nebo později muselo přijít. V roce 1987 emigroval do západního Německa, dva roky poté, co natočil film o odbojářce Jožce Jabůrkové, v němž zúročil vzpomínky na koncentrační tábor Ravensbrück. Urputní cenzoři totiž zakázali jeho bizarní taškařici s názvem Straka v hrsti. Během relativně krátké emigrace se věnoval především tvorbě televizních dokumentů a seriálů pro různé televizní společnosti v Německu, Rakousku, Francii i USA.

S druhou manželkou Terezou na Českých lvech 2009

S druhou manželkou Terezou na Českých lvech 2009

Setkání s operou

Od počátku devadesátých let působil střídavě v České republice i v zahraničí. Natáčel filmy i dokumenty, inscenace a seriály. Setkal se dokonce i s operou - v pražském Národním divadle režíroval Straussova Růžového kavalíra, v hudebním nastudování Jiřího Kouta. Inscenace byla na repertoáru od listopadu 1996 až do poloviny roku 2000. Za filmovou tvorbu získal řadu domácích i mezinárodních ocenění včetně velkých cen na festivalech v Karlových Varech, Monte Carlu či Chicagu, byl vyznamenán Velkou cenou bavorské televize a Státní cenou Bavorska. V roce 2010 měl premiéru jeho poslední celovečerní film, válečné drama Habermannův mlýn, v němž se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců.

Při natáčení posledního filmu Habermannův mlýn

Při natáčení posledního filmu Habermannův mlýn

Osudové ženy

S tou první měl syna Michala, který s ním ale téměř tři desetiletí nemluvil. Nemohl mu odpustit, že opustil rodinu kvůli Tereze Pokorné. O šestadvacet let mladší herečka a tanečnice debutovala v roce 1979 před kamerou jako studentka konzervatoře ve známém poeticko-psychologickém filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště, a pak se díky drobné postavě a holčičí vizáži stala oblíbenou princeznou v televizních pohádkách. Herzovi porodila dceru Annelii a prožili spolu šťastných i trpkých třiadvacet let. A pak se v roce 2009 potichoučku rozvedli. „Přiznali jsme si, že se to už mezi námi začalo uvolňovat, rozplétat, že to vedlo až k občasné vzájemné alergii. Taky že jsme si už všechno řekli,“ přiznal režisér s dvouletým zpožděním serveru proženy.cz. „Pro manželku kohokoli je otravné, když manžel ve společnosti vypráví jednu a tutéž historku, kterou ona slyší už po x-té. I když se ji snaží pokaždé nějak nově vyšperkovat. Přichází únava. Tím ale nekončí vztah, zvlášť když rodiče pojí dcera, kterou mají oba rádi.“

S třetí životní partnerkou Martinou Hudečkovou

S třetí životní partnerkou Martinou Hudečkovou

Dál už to nešlo

Jeho třetí životní partnerkou se stala o třicet let mladší herečka Martina Hudečková, která nahradila Terezu krátce po rozvodu, během natáčení Habermannova mlýna. O třetí svatbě ale Juraj neuvažoval, říkával, že dvě stačí. Od roku 2011 se mluvilo o tom, že připravuje s Janem Drbohlavem další film, k realizaci už ale nedošlo. S přibývajícími léty se totiž pomalu začal horšit jeho zdravotní stav. Dramatický zlom nastal loni na podzim, když utrpěl mozkovou ataku. Na přelomu roku ho propustili do domácího ošetřování a od té doby o něj pečovala Martina s pomocí zdravotní sestry. Ani po třech měsících se ale jeho stav výrazně nezlepšil. „Není to jednoduché, ale bojujeme,“ prozradila Martina před pár týdny médiím. A obrat k lepšímu se už nedostavil. Legendární režisér navždy odešel v neděli 8. dubna, obklopen svými nejbližšími. Česká a slovenská kinematografie tak navždy ztratila příslušníka tvůrčí generace, jejíž výkony často představují pro následovníky nedosažitelnou metu.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace