Dvakrát svoji smrt přežil, potřetí měla pomoc zpoždění. Přitom stačil jediný den... Tajnosti slavných
28.03.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Otto Šimánek ve své životní roli
Ve filmu žádnou jinou hlavní roli nikdy nedostal, přesto ho zná několik generací. Buřinka, paraple, bílý karafiát v klopě… I když ve své nejslavnější podobě nepronesl nikdy jediné slovo, děti ho zbožňovaly. Až na vlastní dceru.
Pro diváky byl zkrátka Pan Tau a se svou životní rolí splynul tak dokonale, že lidé většinou ani neznali jeho skutečné jméno. Excelentní český mim a herec se nejspíš do této postavy tak vžil, až začal být přesvědčen, že je téměř nesmrtelný a zdravotní komplikace se ho netýkají. A kdyby si ho přece jen nějaká vzala na mušku, stačí přece poklepat prsty na buřinku… Životní realita ale byla jiná. Poprvé šlo Otto Šimánkovi o život, když dostal na chalupě těžký oboustranný infarkt. Přežil a problémy se srdcem už se nikdy nezopakovaly. Zato ale dostal mozkovou mrtvici. I tento problém nakonec překonal jako mávnutím kouzelného proutku. Potřetí už ale štěstí neměl.
Kluk z karlínské Tesly
Narodil se 28. dubna 1925 v Třešti na Vysočině, doslova na pultě lékárny, a dětství prožil s rodiči a bratrem Jaroslavem v nedalekých Stajištích. Během druhé světové války se vyučil elektromechanikem v karlínské Tesle. Již od dětství ho ale lákalo divadlo, a tak hrál bez jakékoli herecké průpravy alespoň v Dělnické besedě a po okupaci ještě v několika dalších ochotnických souborech. Po osvobození k divadlu zběhl definitivně a již v roce 1945 spoluzakládal jako profesionál s Václavem Vaňátkem Divadlo mladých pionýrů. Prošel Divadlem 5. května, pak Divadlem pod Plachtou Jindřicha Plachty, s nímž jezdil na zájezdová představení, pobyl v něm ale jen pět měsíců. V Divadle pracujících ve Zlíně pak poprvé ‘přičichl‘ k filmové kameře a objevil se v několika krátkých osvětových filmech. Další čtyři sezóny prožil na jevišti ostravského Státního divadla, aby v roce 1958 konečně zakotvil v činoherním souboru Městských divadel pražských, kde zůstal až do penze. Obnášelo to pravidelné vystupování v divadle a téměř ohromující šíři záběru rolí. Nejvíc ale tíhnul k tragikomickým postavám s prvky pantomimy.
S Lenkou Fišerovou jako krejčí ve slavném válečném dramatu Antonína Moskalyka Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Buřinka, paraple a karafiát
Vysoký, hubený a mlčenlivý chlapík s neodmyslitelnou kouzelnou buřinkou, bílým karafiátem v klopě perfektně střiženého obleku a deštníkem v ruce… Tak ho zná několik generací. Svůj zájem o uměleckou pantomimu, stylizovaný herecký projev a pohybově kulturní umění rozvíjel ve všech svých angažmá a právě tyto aspekty nejvýrazněji využil při ztvárňování svého Pana Tau. Jeho tajemný chlapík, který dokáže splnit každé přání, se stal v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století hrdinou tisícovek dětských srdcí a Šimáčkovou nejpopulárnější rolí. Aniž pronesl před kamerou jediné slovo, natočil třiatřicet dílů úspěšného televizního seriálu a tři celovečerní filmy. Podle kolegů se právě v této roli takzvaně našel díky tomu, že i v soukromí byl tak trochu oním kouzelným pánem, který se dobře vyzná v zákrutech světa dětské fantazie.
Dvacet let dětské radosti
První němý pilotní díl populárního seriálu byl natočen již v roce 1966 s německým názvem Das erste Abenteuer (První dobrodružství). Vyroben byl v československo-německé koprodukci a scénář napsal Ota Hofman, později společně s režisérem Jindřichem Polákem. Autorem hudby byl klavírista, herec a hudební skladatel Jaromír Vomáčka, druhý manžel nestárnoucí zpěvačky Yvetty Simonové. Celkem vzniklo třicet tři epizod ve třech řadách. Díly první série, natočené počátkem sedmdesátých let, byly třicetiminutové a dějově na sebe nenavazovaly. A protože si v nich zahráli mimo jiné i Jan Werich a Pavel Landovský, reprízy se v období normalizace nedočkaly z politických důvodů. Druhá řada z roku 1975 a třetí, o tři roky ‘mladší‘, už měly výraznější dějovou osu. Dva celovečerní filmy Poplach v oblacích a Od zítřka nečaruji vznikly v roce 1979 sestříháním třetí série. Jako poslední byl natočen celovečerní snímek Pan Tau, který měl premiéru v roce 1989. Možná to ale přece jenom nebyl konec. Loni v květnu totiž německá společnost Caligari oznámila, pře plánuje natáčení dalších 52 dílů a dvou celovečerních filmů. Nově obsazený seriál by se měl na obrazovkách objevit v roce 2020 a možná se bude na jeho zrodu podílet i Česká televize.
Jako legendární mim Jean Gaspard Deburau v hudební komedii Václava Kršky z roku 1965 Polka jede do světa
Pan Tau, nebo Šimánek?
Jeho téměř nehlučné, velmi úsporné a výrazově konkrétní herectví, založené více na pantomimice než na hlasu, zavinilo, že si ho z mnoha projektů vůbec nepamatujeme. Přitom jich natočil téměř sto deset, ať již filmů či televizních inscenací, a nechyběl ani v takových ‘trhácích‘, jako Svatby pana Voka, Tři chlapi v chalupě, Poslední růže od Casanovy či legendární Tři oříšky pro Popelku. Bravurně zvládal všechny žánry, od dramatu přes kriminálky a pohádky až po bláznivé komedie. Nemohl chybět ani v seriálech, kterých si připsal do filmografie téměř dvě desítky, o zábavných televizních pořadech ani nemluvě. Byl jedinečný a důstojně se zařadil k takzvaným gentlemanům stříbrného plátna Oldřichu Novému či Svatopluku Benešovi. V sedmdesátých letech začal svoji milovanou pantomimu učit i na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze, kde během sedmnácti let prošla jeho rukama řada budoucích hereckých es.
Soukromá dramata
Poprvé se oženil již ve čtyřicátých letech s Hermínou Jarešovou, s níž se seznámil během svého působení ve Zlíně, tehdejším Gotttwaldově. Měli spolu dceru Alexandru, která ale v pouhých šestnácti letech otěhotněla. S otcem se kvůli tomu tak vážně nepohodla, že se na nějakou dobu přestali úplně stýkat, a Otto to prý velmi těžce nesl. A aby nebylo trápení málo, vzápětí onemocněla jeho žena rakovinou a boj se zákeřnou nemocí prohrála. Útěchu prý tenkrát nacházel herec v těžkých chvílích právě v práci. A později i v blízkosti kostýmní výtvarnice Ludmily Muchové-Kovářové. O dvaadvacet let mladší milující přítelkyně se stala v roce 1972 jeho druhou manželkou a Otto zůstal po jejím boku až do konce života.
V jedné ze svých posledních rolí – jako Adámek s Ladislavem Frejem starším v televizní kriminálce Zdeňka Kubečka Trezor
Na sebe vůbec nemyslel
Na své zdraví nemyslel ani trošku a druhou manželku tím velmi trápil. „Přede mnou předstíral, že nekouří, protože jsem se to snažila hlídat. No ale pak jsem zjistila, že chodí tajně kouřit k sousedům. A nakonec ho dostala rakovina,“ prozradila později paní Ludmila v jednom z rozhovorů. Veškeré potíže Otto přecházel, k lékaři zašel, teprve když opravdu šlo do tuhého. Stejné to bylo i s jeho poslední nemocí. Když se konečně rozhoupal, musel rovnou na operaci. Lékaři mu nedávali téměř žádnou šanci a Ludmila jakoby od něj převzala hereckou profesi. Tvářila se, že vlastně o nic nejde, i když jenom s vypětím sil. Pak ale svitla naděje. Týden před Šimánkovou smrtí se ozval jeho velký ctitel z Německa, že mu zařídil perfektní ošetření a operaci. „Říkal, že ho tam z toho určitě dostanou a že si pro něj jede z Mnichova do Prahy. Měla jsem jen zařídit u lékařů, aby ho převezli, že ho zachrání,“ prozradila v dokumentu České televize Příběhy slavných. Jenže v den, kdy šla převoz zařídit, upadl Otto Šimánek do kómatu a po dalších sedmi dnech zemřel. Mlčenlivý Pan Tau navždy odešel 8. května 1992, bylo mu pouhých šedesát sedmlet. Přitom stačilo přijít o den dřív, a možná mohl dál žít.
Vložil: Adina Janovská