Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zeman a Babiš jsou nejúspěšnější mezi prohnilými, tvrdí známý novinář. Má i návod, jak z hnoje ven

26.03.2018
Zeman a Babiš jsou nejúspěšnější mezi prohnilými, tvrdí známý novinář. Má i návod, jak z hnoje ven

Autor: Facebook

Popisek: Prchalův marketing si prostě odměnu zasloužil

Ján Simkanič se na svém webu Noviny.cz zamýšlí nad ubohým výsledkem demokratických stran ve volbách do parlamentu i v boji o prezidentský úřad. Vyhrává populismus? Vracíme se k autoritářství? Zvoní nad naší mladou demokracií umíráček? Ján Simkanič je přesvědčený o tom, že ještě stále jde zatáhnout za záchrannou brzdu a vrátit naši republiku do demokratických kolejí, které vedou na západ. A dává demokratickým stranám jasný návod.

„Sledovat bezradnost demokratické scény tváří v tvář predátorům není hezká podívaná. Hra byla v klíčových bitvách prohrána dvakrát a závěr je jasný – většina populace otevřeně sází na popření polistopadového systému,“ napsal Ján Simkanič v úvodu textu, v kterém vyjmenoval deset důvodů, proč se demokratické strany stávají dosluhující sortou nevýrazných tváří, do kterých si každý s chutí kopne.

Nulový marketing

Simkanič je přesvědčen, že si demokratické strany o hlas voličů neuměly říct. Vedle Babišova profesionálního marketingu, který zahlcoval sociální sítě i mediální prostor, se demokratické strany zmohly jen pár tweetů. Babiš rozdával a podepisoval „svou“ knihu, demokratické strany stály opodál… a nic. Z jejich pozice bylo cítit, že si o hlasy neumí říct. „Demokratické strany jako by nechtěly, nebo nechtěly dost. Jedou na pohodu. Kde Babiš ukáže tisíc fotek, oni přijdou s unaveným tweetem. Analýzy, infografiky, nadšené sdílení, šíření poselství tisícům podporovatelů, profesionální marketing?“ poukazuje na neefektivnost marketingu demokratických stran Simkanič.

Autor se pozastavuje i nad nevýrazností politiků demokratických stran. Politici jako kdyby brali politiku pouze jako zaměstnání, nikoliv poslání. A vrcholní politici, tvrdí autor, by měli politice obětovat všechno. Třebas i vlastní rodinu. Což dokládá na tom, že prakticky všem premiérům země se během funkčního období nebo těsně po něm rozpadlo manželství.

Žít v minulosti je chyba

Demokratické strany nedokázaly prodat sny, touhy ani víru v budoucnost. Naopak, tvrdí Simkanič, hrabaly se v minulosti. A to není správní přístup, protože minulost nejde prodat jako dobrý program. Ta naopak stahuje svou gravitací ke dnu. Autor textu se pozastavil i nad Babišovskou hrou slibování a strašení. „Demokratické strany to mají těžké, protože nikdy nebudou moci nabídnout to, co může Babiš slíbit, nemůžou ani slíbit víc, než slíbí Babiš, protože ten už slíbil všechno všem,“ a vrhá se do kritiky toho, že se demokratické strany daly strhnout k populistickým výkřikům, které ve výsledku nahrály Babišovi, Okamurovi a nakonec i Zemanovi.

Společnost od slova spolu?

„Nechceme být součástí socialistického bloku, ale nechceme být ani součástí jiných spojeneckých struktur. Jsme výjimeční, nejlepší, sami a nevíme, co chceme. Czexit? Super! Ale co s tím? Co pak? Nic. Umíme nechtít. Neumíme chtít. To pak podkopává jakékoliv pozitivní snahy, zvlášť ty konkrétní,“ tvrdí Ján Simkanič a volá po tom, abychom se dokázali spojit pro společnou věc. Mít společnou vizi. Zároveň varuje před tím, co se stalo. Vztek, který společnost cítí při pomyšlení na minulost a politiky, kteří ji kormidlovali, nasměřovala společnost do stádia, kdy přes vztek nevidíme, že jsme kormidlování do nicoty ANO. Babiš jen umě chytil za ventil, který ten vztek vylil do společnosti.

Zatížení minulostí

Demokratické strany a jejich lídři mají na zádech balík problematické minulosti. A lidé nezapomínají. A zároveň, jak dokládá Simkanič, se tím zcela odrovnávají jako lídři, kteří provedou společnost budoucností. „Od Zemana a Babiše integritu nikdo nečeká, protože v zájmu svých voličských skupin jsou nejúspěšnějšími mezi prohnilými a v tomto zájmu jim prominou cokoliv, zvláště když s ostatními prohnilými zametou,“ ukazuje autor na úspěch populistů.

K nerozeznání, přesto proti sobě

TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Tři strany, které mají, podle Simkaniče, téměř totožný program. V parlamentu téměř splývají. Proč se tedy, ptá se autor, nedohodnou? Nespojí? Nesplynou v jednu stranu, která by hájila demokratické hodnoty ve společnosti tím, že by získala více hlasů. Upozadění vlastního prospěchu ve prospěch demokracie.

Lidé jsou krátkozrací

Jám Simkanič přešel i do útoku proti inteligenci občanů. Zpochybnil Okamurova referenda tím, že nejsme Švýcaři. Švýcar rozhodnout umí, Čech ne. My jsme podle autora zvyklí, že se za nás rozhoduje, že se to obejde bez naší práce. Prostě se to udělá. „Tomio Okamura asi na obhajobu přímé demokracie nepoužije argument švýcarského voliče, který si teď v referendu odhlasoval, že nechce rušit koncesionářské poplatky za veřejnoprávní televizi. Nabouralo by to jeho pitomiou rétoriku, že u nás chce zavádět rádoby švýcarské referendum, aniž by tu měl Švýcary,“ píše.

Nejsou lidi

Simkanič se zamyslel i nad tím, že chybějí kvalitní lídři, kteří by byli schopní strhnout svou energií, vizemi a prací velkou část voličů. „Už jenom mezi vyzyvateli v prezidentské kampani, kde je terén v mnoha ohledech přehlednější, nezávislejší na tradičních politických vazbách a snáze se startuje z nuly na vrchol, se nenašel nikdo skutečně přesvědčivý. Na otázku Proč? v tomto případě není lepší odpověď, než že někdo takový v tuto chvíli prostě nebyl a není,“ napsal Ján Simkanič a dodal, že naději vidí ve studentech nezatížených minulostí a právě ti by se měli podporovat, čímž zakončil toto tendenčně pojaté zamyšlení na svém webu Noviny.cz.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace