Exekuce, strach a nejistota aneb vyžeňme kupčíky z chrámu. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.03.2018
Foto: Facebook
Popisek: Je to jedna svoloč, dámy a pánové, jedna svoloč, která u toho byla od počátku
Dovolím si postavit své zkoumání na zkoumání amerického sociologa Maslowova, z jehož myšlení vzešla takzvaná pyramida potřeb, jejíž naplnění, či nenaplnění, úzce souvisí s tím, jak dopadají volby v republice, jak se ty které oblasti republiky staví k určitým problémům, jak je kde zajištěno společenské bohatství, kde bují chudoba, exekuce, štěstí, příležitosti a tak podobně.
Maslowova pyramida potřeb stojí na pěti základních stavebních kamenech jedince a jeho vztahu k sobě a okolí. Hned v úvodu si je vyjmenujme: 1) fyziologické potřeby, 2) potřeba bezpečí, jistoty 3) potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti, 4) potřeba uznání, úcty, 5) potřeba seberealizace. Cílem politiků by mělo být to, aby pod jejich rukama pro většinovou společnost vykvetly příležitosti uspokojit každou z vyjmenovaných potřeb. Každý schůdek pyramidy potřeb, který v regionu citelně chybí, zadělává politikům a společnosti na problém. Pojďme si to prozkoumat.
Fyziologické potřeby
Základním kamenem pyramidy potřeb jsou fyziologické potřeby. Mezi ty patří jídlo, voda, hygiena, spánek, sex. Potřeby pro udržení samotného života. Citelnější neplnění by vedlo k defenestracím, ozbrojeným revolucím, násilnostem. Pro porovnání můžeme nahlédnout do mnohých afrických zemí, kde není plněna ani tato potřeba. Ozbrojená revoluce tam střídá další ozbrojenou revoluci. Vlády se mění, jak zákazníci v bordelu. Obyvatelstvo se snaží přežít, případně utéct do jiné země.
Potřeba bezpečí a jistoty
Tady už se dostaneme do naší republiky. Pokud je uspokojena předchozí potřeba, lidé začnou toužit po bezpečí a jistotách. Jistota zaměstnání, jistota, že si jedinec odkousne svou prací od bohatství společnosti dost na to, aby mohl žít (nikoliv jen přežívat, to je důležitý rozdíl). Tady už společnost svou funkci plnit přestává. Mnohá zaměstnání zaměstnancům nedávají dost na to, aby mohli žít kvalitní a bezpečný život. Dává jim toliko jen na přežívání. Jistota u těchto lidí přestává fungovat.
Při chybějící jistotě pak mnozí přicházejí i o bezpečí, protože jejich domov, tedy středobod veškerého bezpečí, mohou s posvěcením společnosti narušovat exekutoři a bezpečí jim vzít. Všimněte si, co zničení bezpečí předcházelo. Odejmutí jistoty. 10 % obyvatel republiky je prokazatelně v exekuci. Kolik procent se plácá těsně před, o tom statistiky mlčí. A to je základ, na kterém chtějí politici stavět? Základ, který se pod jejich vedením dostal do stavu, kdy není naplněna potřeba jistoty a bezpečí ve společnosti? Pak se není co divit, že hlasy ve volbách dostávají protestní strany.
Potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
Tuto potřebu zde zastává rodina, partnerské vztahy, přátelství. Přesto se sem přesouvá nesoulad z předchozí potřeby bezpečí a jistoty a výrazně ji ovlivňuje. Protože bez bezpečí a jistoty se vztahy rozpadají, jsou nestálé, připravují pro vztahy v rodině i s přáteli těžké zkoušky, které ne vždy dopadnou ve prospěch. Exekuce a dluhy jsou v České republice nejčastějším důvodem k odebírání dětí z rodin. Jsou nejčastějším důvodem pro rozpad manželství. Jak patrné, předchozí potřeba bezpečí a jistoty není plněna, bortí se tedy další potřeba a to potřeba lásky, sounáležitosti a přijetí. Přiznejme si, že v tomto bodu už je to sakra problém.
Potřeba úcty, uznání
Je projevem úcty a uznání plat 13 000,- hrubého? Zase se dostáváme do bodu číslo dva. Nejsou jistoty a bezpečí a další stupínek se nám u velké části společnosti začne bortit. Nebo lépe, oni tu potřebu vlastně úplně postrádají, protože se perou s uznáním předchozích potřeb. Tady je možnost vzpomenout Tomáše Baťu a jeho přístup k zaměstnancům (který aplikoval dlouho před Maslowem). I dělník byl spoluzodpovědný, na něm záleželo. Byly u něj plněné všechny čtyři potřeby zcela automaticky. Baťa věděl, že pouze spokojený zaměstnanec bude dobře pracovat, protože jeho potřeby budou uspokojené. A teď? Společnost Baťa šije boty v Indii, Bangladéši a Indonésii. Proč? Je tam dost otroků. Prachy, prachy, prachy a korporace, které se točí kolem nich. Člověk je vzduch a destabilizace společnosti je tu jak na dlani. Tomáš Baťa usiloval o to, aby jeho zaměstnanci dosáhli i na následující pátý bod.
Potřeba seberealizace?
Poslední potřeba, potřeba seberealizace. Potřeba, která posouvá společnost dál, protože člověk má dostatečně pevné základy pro to, aby mohl uletět do říše vizí a snů. Tato potřeba dává společnosti tvořivost, kreativitu. Vytváří nové Tomáše Bati, vytváří vizionáře, kteří jsou schopní dávat lidem naději a tím ji dávat i celé společnosti. Ale to pouze v případě, že předchozí čtyři stupně pyramidy jsou u něj v jakéms takéms pořádku. Cílem každého dobrého politika by mělo být to, aby dal co největší části společnosti právě naplnění této potřeby. A k tomu by se dostal jen v okamžiku, když by naplnil i předchozí čtyři.
Rezumé, sakra
Miloš Zeman nepokrytě pohrdá lidmi v exekuci. A přitom je za jejich stav přímo i nepřímo zodpovědný, protože on byl tím, který ovlivňoval a řídil politiku dlouhou dobu po revoluci. On se podílel na tom, že jsme jako společnost zkejsli na druhém stupni pyramidy. Jeho levičácká póza je jen skutečnou pózou, protože jeho přístup ke společnosti nejslabších je krutě pravičácký. Jeho lidovost a příklon k dolním deseti milionům je jen šalebný taneček na oklamání těch, co jeho vinou zůstali trčet na druhém stupni pyramidy. Čímž se nestavím do tábora Jiřího Drahoše. Ten byl jen produktem nenávistného pohrdání zase z druhé strany. Věřit Zemanovi, který postavil svou politiku na odsudcích, přezíravosti? On dává milosti jelenům Standům, nedokáže dát milost celé společnosti. Není to politik, ale mocipán. Čímž neupírám Zemanovi jeho kladnou politickou činnost. Je tam, co by ne, však to není tyran. Ale v porovnání s tím, do jakých výkalů společnost dostal, je to jen šplouchnutí.
A nestojí za tím samozřejmě jen Zeman, ale vlastně všechny předchozí vlády, které nás dostrkaly k tomuto vpravdě idiotskému rozdělení společnosti, které není ani tak v kavárně a hospodě. Ale v tom, že většina byla donucena ustrnout na druhém stupni pyramidy, přičemž ostatní se mohli hnout dál. Takže pokud chce politika posun kupředu, posun, který společnost nedovede do ještě horšího rozdělení hraničícího absurdně mnohdy až s nenávistí, musí začít plnit sny těch dole. Musí jim dát jistotu a bezpečí. Bez toho pojedeme dál z kopce. Ale vlády se ujal kupčík, nikoliv vizionář… pravdou je, že žádný vizionář v posledních volbách ani nekandidoval. Což mě vede k hrubému provolání – ty vole, jsme v prdeli.
Vložil: Štěpán Cháb