O ‘dvacku‘ mladší královnu swingu ulovil na humor, pak ji přežil o jednatřicet let. Tajnosti slavných
14.03.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Vlastimil Bedrna v roce 1980, jako nadporučík VB v komedii Blázni, vodníci a podvodníci
Jeho tvář se vám možná ani nevybaví, hlas ale určitě poznáte okamžitě. I když moc krásy nepobral, hravě to dokázal vyvážit kouzlem osobnosti a smyslem pro humor. Není divu, že okouzlil nejednu úspěšnou krásku.
Kdo by neznal českou verzi potrhlého otce Homera Simpsona z populárního amerického animáku pro mladší i pokročilé. Nikoli nadarmo také Vlastimil Bedrna dostal v roce 2005 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovské působení v dabingu. Homera daboval celých dvanáct sezón, dokud ho vážné zdravotní komplikace nedonutily vzdát se práce. Ani jeho herecké působení ale rozhodně nebylo zanedbatelné, v jeho filmografii najdeme téměř 120 filmových a televizních rolí a navíc ještě zhruba pětadvacet seriálů, o účinkování v zábavných pořadech ani nemluvě. Velkých rolí před kamerou se sice jedinečný mim a komik nedočkal, tuto nepřízeň osudu si ale bohatě vynahradil na divadelních jevištích.
Hoch z bohaté rodiny
Narodil se 8. února 1929 v Praze, v rodině uznávaného architekta, takže si rozhodně neměl v dětství na co stěžovat. Po maturitě na gymnáziu v Ječné ulici se přihlásil hned na dvě školy a nakonec ho přijali na DAMU, kterou v roce 1952 úspěšně dokončil. Vzápětí dostal první angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde působil s dvouletou pauzou, způsobenou základní vojenskou službou, až do roku 1956 a na jeho jevišti ztvárnil již v tak mladém věku řadu významných velkých postav. Pak se konečně přesunul do Prahy, nejprve do Pražského estrádního souboru. V roce 1957 se stal jedním ze zakládajících členů úspěšného kabaretního divadla Rokoko. Se šéfem Darkem Vostřelem a jeho parťákem Jiřím Šaškem působil jako mim a věnoval se především komediálním výstupům. Poté co normalizační ‘vyšší moc‘ Rokoko v roce 1973 oficiálně zrušila, přešel do Divadla Na Zábradlí, v němž hrál až do roku 1995.
Vlastimil Bedrna v Divadle pod Palmovkou
Mistr vedlejších rolí
Filmaři ho objevili již koncem padesátých let, poprvé se mihnul před kamerou v roce 1958 coby neukázněný cestující, vyskakující z jedoucí tramvaje, v krátkometrážní komedii režiséra Jindřicha Ference O lidech a tramvajích. Ztvárnil zhruba tři desítky komických filmových postav, povětšinou ale doprovodných – rozličné číšníky, úředníky, výčepní či strážníky. Mnohem více příležitostí mu nabídla televize, i když ani ona na něj nikdy s významnou hlavní rolí nevzpomněla. Poprvé ho obsadil v roce 1963 Jan Valášek starší v rodinné kriminálce Modrý autobus a většina postav, které kdy Vlastimil Bedrna ztvárnil, rozhodně byla divácky nepřehlédnutelná, přestože jim scenáristé leckdy ani nepřidělili jména. Nejspíš si ho vybavíte jako popleteného královského komořího z úspěšných pohádek režiséra Jiřího Adamce Co takhle svatba, princi a Ať přiletí čáp, královno nebo jako hospodského ze seriálu Kačenka a strašidla. Mimo jiné ale nechyběl ani v řadě nesmrtelných projektů, jakými byly například Svatby pana Voka, Božská Ema, Pozor, vizita! či seriál Arabela.
Osudové Rokoko
Poprvé se oženil s Libuší Vomáčkovou a měl s ní syna, manželství ale dlouho nevydrželo. V roce 1984 pak nešťastný partnerský vztah završila společná tragédie, když jejich potomek tragicky zahynul. Měl právě před svatbou, už se jí ale nedočkal. Otrávil se totiž plynem, unikajícím z vadné karmy. „Tehdy jsem pochopil, že smrt je třeba brát jako součást života,“ prohlásil později v jednom rozhovoru Bedrna. Jeho druhou manželkou se stala o dvacet let mladší populární herečka a zpěvačka, přezdívaná královna swingu či česká Barbra Streisand – nezapomenutelná Laďka Kozderková. Poznali se v Rokoku, vzali se v roce 1974 a nevěsta přivedla s sebou do rodiny dceru z prvního manželství Ladu. O dva roky později k ní přibyla ještě Vlastimila a rodina se stala Laďčiným smyslem života.
S druhou manželkou Laďkou Kozderkovou
Hrob si uklidila sama
Často se všichni scházeli na chatě nedaleko hradu Okoř, jejich společnou vášní bylo vaření, takže bylo běžné, že večer po představení Míla a Laďka začali vařit. Pouhých deset let po svatbě ale idylu navždy zhatila lékařská zpráva – Laďku si vzala na mušku zákeřná rakovina děložního čípku. Dva roky ji milující Míla vozil po ordinacích, nemocnicích a na ozařování, dodával jí energii a odvahu, veškerá snaha ale byla marná. Těsně před smrtí ho Laďka přiměla, aby ji vzal na pár hodin na revers z nemocnice a odvezl na Vinohradský hřbitov. „Chci jít do čistého,“ prohlásila prý tehdy, zatímco pečlivě uklízela rodinný hrob. Bedrnova láska podlehla zákeřné nemoci v pouhých sedmatřiceti letech a herec zůstal s oběma dcerami sám.
Kopecký mu Janu nedal
Ve společnosti vždy dobře naladěný a vtipný muž byl najednou znovu k mání a rozhodně nezůstal sám. Krásných a úspěšných žen se po jeho boku vystřídalo víc, jednou z nich byla například jedinečná šansoniérka Hana Hegerová, na niž později velmi často a rád vzpomínal. Jeho smyslu pro humor podlehla i poslední manželka legendárního padoucha Miloše Kopeckého. Baletku Janu poznal Vlastimil v Divadle Na Zábradlí a při práci se mezi nimi zrodila náklonnost, zpočátku jen platonická. „Milda o vztahu věděl a zpočátku nežárlil. Když jsem mu ale řekla, že se rozvedu a vezmu si Bedrnu, řekl mi: Tůdle! Ty jsi moje!“ přiznala paní Kopecká po letech ve vzpomínkové knize.
V domově seniorů
Proradné schody
Dva náhlé odchody nejbližších během jediného roku přivedly Vlastimila k nekonečným úvahám o odchodu z tohoto světa. „Svůj konec si neumím představit jinak než na cestě do divadla. Buď na zkoušku, nebo na představení,“ nechal se slyšet na oslavě svých sedmdesátin. Tohle přání mu ale osud nesplnil, zachoval se k němu mnohem krutěji. Jeho problémy odstartovaly v roce 2003 pádem ze schodů. Vážně se zranil a musel se kvůli delší hospitalizaci vzdát svého oblíbeného Homera Simpsona i působení v pražském Divadle pod Palmovkou, v němž hrál od roku 1995. O dva roky později ho postihla mozková mrtvice, po níž ochrnul na levou polovinu těla a dlouhých dvanáct let pak zůstal upoután na lůžko. Nejprve téměř tři roky proležel v pražské motolské nemocnici, pak se přesunul do domova seniorů v Krči. Alespoň nakonec se nad ním sudičky slitovaly – zemřel ve spánku minulý týden, v úterý 6. března.
Vložil: Adina Janovská