Takový frňák u filmu nikdo jiný neměl. Svérázný samorost, lotr a padouch byl unikát úplně ve všem. Tajnosti slavných
28.02.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Karel Effa v nesmrtelné komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera
Nejošklivější český komik všech dob neměl o svém původu ani páru a odmalička se pral se životem sám. Šlo mu to ale náramně. Z italské fronty se nakonec probojoval až na prkna legendárního Semaforu.
Byl majitelem obličeje, který se jen tak nevidí, a představitelem malých rolí, které se jen tak nezapomínají. Nadšeně vystupoval v estrádách, protože se rád bavil a ještě raději bavil ostatní. Bezkonkurenčně nejošklivější herec a komik Karel Effa, který se stal vyhledávaným představitelem lotrů a padouchů nejrůznějšího kalibru, miloval trampské písně a řadu z nich také složil. Skvělý muzikant, bavič a sportovec, k čemuž jeho přátelé dodávali ještě další přívlastky – laskavý, nekonfliktní, profesionální, kamarád, vřelý, srdečný.
Historky sypal z rukávu
Výrazná, ostře řezaná tvář s velkým zakřiveným nosem a charakteristicky zbarvený hlas ho předurčily pro komický obor na jevišti i před kamerou. Byl velmi populární jako typicky lidový komik, u svých rázovitých figurek dokázal podtrhnout v karikaturní nadsázce veselou mysl, nesmělost, romantickou povahu, uličnickou vychytralost a zejména pošramocený charakter lotrů různého kalibru. Jeho start do života nebyl ani trochu snadný, a možná právě proto se jeho celoživotním cílem stalo bavit všechny, vždy a všude, čímž současně bavil i sám sebe. Historky a vtipy ze sebe sypal i na place a stal se v tom opravdovým mistrem, podobně jako legendární Vladimír Menšík. V mnoha filmech navíc také nejen zpíval, ale sám se přitom doprovázel na kytaru.
Matka ho jen porodila
Narodil se 23. května 1922 v Praze a jeho vlastní příjmení Effenberger i obličej s výrazným, skobovitým nosem napovídají, že měl pravděpodobně židovské předky. Sám se o nich ale nikdy nic nedozvěděl, protože přišel na svět jako nemanželské dítě a vzápětí byl dán na vychování do náhradní rodiny v Březových Horách u Příbrami. Po ukončení obecné školy se vrátil do Prahy a později absolvoval obchodní akademii v Berouně. V pouhých osmnácti letech narukoval v Hradci Králové do protektorátního vládního vojska, s nímž byl vyslán do bojů na italské frontě. Tam se mu brzy podařilo přeběhnout ke spojeneckým vojskům a vstoupil do československé zahraniční armády. Již za války odstartoval uměleckou dráhu účinkováním ve vojenských kabaretech při I. Československé samostatné brigádě v Itálii a po osvobození působil ještě další dva roky jako četař-aspirant v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
Hvězda Semaforu
Po odchodu do civilu se stal členem souboru pražského Divadla satiry a právě v té době si ho také všimli filmaři. Především díky nevšednímu zjevu, jemuž dominovaly šibalské oči, zakřivený nos a komický hlas, se ‘našel‘ hlavně v komediích, operetách a parodiích. Další angažmá získal v Divadle Státního filmu, odkud přešel do Hudebního divadla Karlín. Na jeho jevišti působil až do roku 1979 s přestávkou v druhé polovině 50. let, kdy strávil jednu sezónu na jevišti Werichova Divadla ABC. Pak se stal členem souboru legendárního Semaforu, v němž hrál až do své smrti.
O velké roli snil marně
Pro film ho objevil režisér Jiří Weiss, když mu ve svém dramatu Uloupená hranice svěřil v roce 1947 postavu závodčího, který padne v boji proti nacistům na samém prahu druhé světové války. Vzápětí si zahrál plavčíka Pobřísla v romantickém psychologickém dramatu Františka Čápa Znamení kotvy, v němž ztvárnila hlavní roli nezapomenutelná Hana Vítová. Pak už se mu nabídky na výrazné vedlejší role doslova hrnuly a Effa zakotvil na Barrandově natrvalo. Do poloviny 80. let hrál a zpíval ve více než osmdesáti filmech nejrůznějších žánrů, převážně však komedií. Dostával většinou malé a epizodní role a marně toužil po velké tragikomické roli fernandelovského typu. Svými kreacemi obohatil také řadu pohádek. Jeho galerii filmových padouchů vévodí strážce pokladu a proradný královský rádce z pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna, zákeřný pistolník Pancho Kid z Lipského westernové parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera, hejtman Varga v historické komedii Karla Zemana Bláznova kronika a špeh v detektivní parodii Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela. V americkém filmu Miloše Formana Amadeus z roku 1984 vytvořil optickou podobu divadelní postavy Leporella z Mozartovy opery Don Giovanni a s filmem se rozloučil o rok později úlohou principála v Jakubiskově pohádce Perinbaba.
Král zábavných estrád
Především v 50. letech také Karel Effa velmi rád vystupoval v různých estrádách, s nimiž jezdil po republice a absolvoval jich na šest tisíc, a bohatě se uplatnil i v rozhlase a televizních zábavných programech. Jako představitel drobných žánrových figurek na obrazovce se objevil i v řadě televizních inscenací, například Oliver Twist, Svatební cesta, Pražská romance či Růžový Hubert. Nezapomněli na něj ani tvůrci seriálů, mimo jiné si zahrál například svatebního fotografa v první epizodě 30 případů majora Zemana, pana Mánka ve dvou dílech projektu podle scénáře Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka Dnes v jednom domě, v Nemocnici na kraji města či Klapzubově jedenáctce. Naposledy stanul před televizní kamerou krátce před svou smrtí jako Pažout ve třech dílech pohádkové série Václava Vorlíčka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Vášnivý tramp
Karel Effa byl také vášnivý tramp a milovník trampských písní a sám jich řadu složil. Asi největším hitem, který kdy zpíval, se stala píseň Pět strun úplně stačí... V roce 1982 byl vyznamenán jako Zasloužilý pracovník československé kinematografie a v roce 1987 shrnul své osudy a zážitky ve vzpomínkové knize Ve znamení náhody. Životní pouť, na níž Karel Effa neúnavně rozdával lidem radost, potěšení a pěkné písničky, se ale plíživě chýlila ke svému konci. Poslední roky bojoval s těžkou nemocí a v seriálu Arabela se vrací si už i diváci všimli, že si v důsledku podávaných léků není moc podobný. Těžké nemoci podlehl 11. června 1993, krátce po svých 71. narozeninách.
Vložil: Adina Janovská