Tragická smrt a nesplněné sny. Sláva legendárního páru se proměnila v prázdnotu. Tajnosti slavných
26.02.2018
Foto: repro/Zdeněk Roman: Eva a Pavel Romanovi
Popisek: Eva a Pavel Romanovi
Působili, jako kdyby byli srostlí, přestože je dělily tři roky. Legendární sourozenci Romanovi byli zkrátka bomba a okouzlili celý svět. Za jejich úspěchem se skrývala urputnost jediného muže, který jim proměnil dětství v tvrdou vojnu.
Sourozenci Eva a Pavel Romanovi se zapsali do historie světového krasobruslení. Kdo ale nikdy nepřičichl k vrcholovému sportu, sotva si umí představit, kolik úsilí, dřiny a odříkání se za jejich úspěchem skrývalo. Když jeli, celý národ seděl u černobílých obrazovek. Na venkově, kde často bývala jen jediná televize v JZD, se u ní při jejich jízdách scházela celá ves. Lidé je poznávali, kdekoli se objevili. Sourozenci Eva a Pavel Romanovi byla zkrátka bomba a od Aše po Košice se jim říkalo naše děti. Za tím vším stála urputnost jediného muže, který podřídil život celé rodiny vytčenému cíli. Nikdo neodporoval, všichni včetně maminky šlapali jako hodinky. A po každé další medaili přísný otec František stále dokola opakoval: „Žádná velká oslava. Naopak. O to víc teď musíme trénovat.“
24 hodin denně podle plánu
Pavel Roman se narodil 25. ledna 1943 a o tři roky později 27. ledna, tedy téměř na den přesně, k němu přibyla do rodiny sestra Eva. Tatínek František byl cílevědomý obchodní zástupce a proflákaný volný čas považoval za nejhorší vklad do života. A tak děti vedl odmalička ke sportu. Většinou byli všude spolu, na jejich aktivity důsledně dohlížel otec, takže ani neměli čas najít si kamarády. O náplni jejich mimoškolního života měl František Roman jasnou představu – v létě kola, tenis a plavání, v zimě lyže a bruslení. Kluziště měli jen pár metrů od domu a nic se na to nezměnilo ani poté, co se rodina přestěhovala do Prahy. V hlavním městě se devítiletý kluk s vrozeným smyslem pro rytmus okamžitě stal posilou sportovní školy. Problém byl však s Evou, o niž nejevili zájem, protože nadaných holek byl dostatek. Trenéři dokonce našli Pavlovi partnerku, jenže nepochodili. „Buď oba, nebo ani jeden!“ prohlásil rázně otec.
Táta na to šel vědecky
František Roman své ratolesti třikrát týdně osobně trénoval, studoval odbornou literaturu a pozoroval, jak pracují ostatní trenéři. Maminka, která pracovala jako kostymérka na Barrandově, zase Evu a Pavla vlastnoručně oblékala. Časem František pochopil, že jako trenér-amatér na vrcholovou přípravu nestačí, a tak si sehnal číslo do Liberce a odvážně zvedl telefonní sluchátko. Zavolal bývalé mistryni republiky v krasobruslení a tehdy již uznávané trenérce Mile Novákové s tím, zda by nechtěla trénovat jeho děti a připravit pro ně volnou jízdu tanečních párů. „Nevím, kde se ve mně vzal ten pocit, ale najednou jsem si řekla, že když je otec takhle průbojný, asi i jeho děti k něčemu budou,“ prozradila později slavná trenérka. Pro celou rodinu tím začala tvrdá dřina. Bydleli ve Vysočanech, na tréninky jezdili do Kladna, a tak jejich dny začínaly ještě za tmy a často končívaly až za svítání. Každodenní řehole ale začala přinášet ovoce. V roce 1959 se Eva a Pavel poprvé představili na Kladně v kategorii tanců na ledě, získali titul mistrů republiky a na mistrovství Evropy v Davosu se zúčastnili obou kategorií – tanců i sportovních dvojic.
Romance sourozenců Romanových
Takový název dostala v roce 1966 zbrusu nová pochoutka slavné ovocné jídelny na pražském Václavském náměstí a na kombinaci čokoládového a vanilkového banánu s trochou šlehačky si prý občas rádi zašli i Eva s Pavlem. Bylo to poté, co se na pražské Štvanici proměnili v oslavované hrdiny. Právě tam se v roce 1962 konalo mistrovství světa v krasobruslení, první velká soutěž, na které se představili. A hned z toho byla ohromná senzace. Patnáct tisíc šťastlivců, kteří se na stadion nacpali, sledovalo se zatajeným dechem strhující představení, završené zlatou medailí. Že se zrodil výjimečně talentovaný pár, potvrdili sourozenci Romanovi na dalších třech šampionátech. Po čtyři sezóny, v letech 1962 až 1964, suverénně ovládali mistrovství světa v krasobruslení a zlato na mistrovství Evropy jim uniklo pouze jednou – v roce 1963 skončili v Budapešti ‘až‘ druzí.
Stihli i maturitu
V roce 1964 se mistrovství světa konalo koncem února v západoněmeckém Dortmundu a Romanovi do něj vstoupili opět velkolepě. Zvítězili ve všech čtyřech povinných tancích a dařilo se jim ve volné sestavě, takže získali suverénně třetí titul mistrů světa v kategorii tanců na ledě před kanadskou dvojicí a reprezentanty Velké Británie. Znovu posílili svoji pozici uctívaných sportovních celebrit, přesto i při každodenní enormní zátěži vrcholových sportovců dokázali oba úspěšně odmaturovat, Eva na umělecko-průmyslové škole a Pavel na průmyslovce. Pavel se netajil svou vášní k rychlým strojům, v roce 1964 dokonce uvažoval o kariéře motokrosového závodníka. Jakoby si neuvědomoval, že by stačil jeden nešťastný pád a o kariéru by přišla i Eva, která by musela hledat nového partnera.
Dokázali odejít včas
Společně zazářili jako nepřekonatelní mistři ještě v roce 1965 na mistrovství světa v Colorado Springs a získali titul profesionálních mistrů světa. Na absolutním vrcholu si pak řekli „dost“. Prostě se s elegancí sobě vlastní uklonili a zmizeli. Evě bylo devatenáct, Pavlovi dvaadvacet. Dostali několik nabídek z ledních revue a vybrali si slavnou Holiday on Ice, která každé dva roky hostovala i v Praze. Do Spojených států totiž za nimi rodiče nemohli, takže to byla jediná možnost, jak se s nimi alespoň na chvíli setkat. A tak během jediného roku odletěli podruhé do USA, tentokrát už ale jako profesionálové. V revue vystupovali až do roku 1971, počítali však s tím, že se do Československa vrátí, jen co vydělají nějaké peníze. Život ale pro ně uchystal zcela jiný scénář.
Za vším hledej lásku
V jejich dalším životním příběhu obsadil osud do hlavních rolí Angličana Jackieho Grahama a Švýcarku Sonju Grand. Eva se vdávala e Velké Británii, Pavel si dopřál obřady hned dva – ve Švýcarsku a na Karlštejně. Po svatbě s krasobruslením definitivně skončili a nikdo nemohl tušit, jak krátký čas Pavlovi ještě zbývá. Drsné, silné motory byly pro něj protiváhou k ladným ledovým tancům. Na kalendáři byl 31. leden 1972, oslavovaný mistr světa žil tenkrát s manželkou v Tennessee a pracoval jako manažer sportovního komplexu. Motorky a auta, to bylo vždycky jeho, jako mechanik-amatér dokázal spravit prakticky cokoliv. Také proto mu pozdě večer telefonoval známý: „Porouchalo se mi auto. Pomůžeš?“ A Pavel pomohl. Přijel, spravil a rychle se vracel domů. Jenže dostal na prašné cestě smyk, v plné rychlosti vletěl do příkopu, narazil do stromu a prorazil si spánek. Byl na místě mrtvý. „Bohužel, Pavel jezdil až příliš rychle,“ vyprávěla později jeho sestra. „Maminka mu vždycky říkala: Pavlíku, ty se mi jednou zmrzačíš. A on jí odpovídal: To ne, když už, tak se zabiju. Ve svém krátkém životě však toho stihl tolik, co plno lidí nedokáže za celý život.“
Nesplněný sen
Poté co Pavel skončil, vystupovala Eva ještě dva další roky v lední revui s manželem Jackem, který předtím působil jako komik. „Manžel věděl, že mám ráda zvířata, a tak jsme vycvičili šimpanze, které zbožňuji, a po svatbě se s námi objevili i na ledě. Všechno však jednou končí a my se rozhodli pověsit brusle na hřebík a začít úplně novou kapitolu života,“ vyprávěla po letech v jednom rozhovoru. Odjakživa toužila po dětech, splnění největšího přání se však nedočkala. Dvakrát prodělala mimoděložní těhotenství, tenkrát jí ale ještě lékaři nedokázali pomoci, a tak manželství zůstalo bezdětné. Brusle Eva obula naposledy v roce 1986. Krasobruslařští ‘penzisté‘ pak dlouho hledali, kde zapustí kořeny. Nejprve koupili v Anglii farmu, na níž chtěli chovat arabské koně, jenže jim chyběly peníze. A tak dalších deset let vedli v anglickém Devonu domov pro seniory. Na dalších osmnáct let se pak přestěhovali do amerického Texasu, kde se starali o farmu s devadesáti kachnami a patnácti husami. „Ale nejedli jsme je. Jack je jen krmil a počítal, jestli mu kojoti nějaké nesežrali,“ zavzpomínala Eva. Poté co farmu prodali, jezdili dalších pět let s obytným autobusem po Spojených státech.
Návrat domů nevyšel
Teprve když se cestování nabažili, uchýlili se v roce 2001 do Lipnice na Rokycansku. „Myslím, že nastala doba, abychom žili také v tvojí domovině, řekl před časem manžel a splnil mi tak přání,“ vysvětlila návrat do rodné země Eva. Ani to ale nebylo nadlouho. „Chodili jsme na houby, do lesa. Ale jakmile jsme šli do hospody, musela jsem mu všechno překládat. Aby mužský seděl v hospodě a čekal, až mu ženská něco přeloží, to nejde,“ prozradila loni v rozhovoru pro sport.idnes.cz. A tak se po maminčině smrti v roce 2005 vrátili do Jackovy rodné Anglie. V roce 2015 ale její životní partner zemřel, a tak Eva žije u moře ve vesničce Saint Annes už tři roky sama. Denně plave, hraje tenis a jezdí na in-line bruslích. A samozřejmě pečuje o velkou zahradu a o hejno holubů, jak to svému Jackovi slíbila. „On je miloval. Když už byl hodně nemocný, říkala jsem mu: Neboj se, aspoň dvacet si jich nechám. My jich měli osmdesát. Tak jsem si ve voliéře nechala pětadvacet bílých.“
Vložil: Adina Janovská