Její Rodinku lidé milovali, komunisté ji ale zakázali dvakrát. Aspoň že farář se nechal podplatit... Tajnosti slavných
21.02.2018
Foto: repro internet/archiv Fan Vavřincové
Popisek: Věra Němotová alias Fan Vavřincová, autorka legendárního seriálu Taková normální rodinka
Nejlepší filmová komedie třicátých let Eva tropí hlouposti a nejlepší český televizní seriál Taková normální rodinka – za oběma projekty hledejme jedinou autorku. Její literární tvorba byla mimořádně bohatá a milovníky dobrého humoru nikdy nezklamala. A mohlo toho být nejspíš mnohem víc, kdyby jí neustále někdo neházel klacky pod nohy.
O soužití několika generací věděla snad úplně všechno. Prošla si totiž mimo jiné i obdobím, kdy neměla s dětmi ani kam hlavu složit, takže se rodina načas uchýlila k příbuzným. A později měla navíc pořádnou smečku vnoučat a pravnoučat. Spisovatelka a scenáristka, kterou většinou známe pod pseudonymem Fan Vavřincová, prý psala s úžasnou lehkostí a mimořádnou dávkou českého humoru, i když jí samotné leckdy do smíchu právě nebylo. A mohla nám toho pro pohlazení duše zanechat mnohem víc, nebýt nesmyslného zákazu jakékoli literární tvorby, který trval dokonce dvakrát téměř dvacet let.
Tatínkova holčička
Fan jako Fanda – jméno nejskromnějšího světce Františka mělo v téhle rodině v ženském i mužském tvaru bohaté zastoupení. Vavřincová zase podle tatínkova křestního jména. Používala ale také pseudonym Anna Lorencová. Lorenc pochází z latinského slova laurus, vavřín, a tedy vlastně opět Vavřinec. Ve skutečnosti se narodila 17. listopadu 1917 jako Věra Peigerová, dcera Vavřince Peigera, který se svou pílí postupně vypracoval z pozice účetního a disponenta až na generálního ředitele České cukerní. Přišla na svět vlastně omylem, až po osmiletém manželství svých rodičů, a rázem se prý stala zbožňovanou ‘tatínkovou holčičkou‘. „Jenže když jí bylo dvanáct, umřel jí v náručí. Přišel z honu, osprchoval se ledovou vodou a během hodiny, než přišel lékař, zemřel,“ prozradila před časem v rozhovoru pro vlasta.kafe.cz její dcera Ivanka. Tím se rozplynulo celé její zázemí a bezpečí, protože maminka prý byla absolutně neschopná o cokoli se postarat.
Svatba díky úplatnému faráři
Po základní škole studovala na Francouzském gymnáziu v Dejvicích a první příběhy začala psát již ve čtrnácti letech. Tehdy ale ještě plné romantiky. Až o něco později zjistila, že se její parketou stane humor. Ještě před maturitou se v pouhých sedmnácti letech provdala za Bohumila Němotu. Prostě se oblékla u kamarádky, vdala se, a pak se vrátila do školy a domů. Jak konkrétně to tenkrát zařídili, to se už nedozvíme, protože ke sňatku potřebovala coby mladší jednadvaceti let souhlas zákonných zástupců. Naštěstí i za první republiky byli, stejně jako během celé historie, někteří představitelé katolické církve úplatní – koneckonců moje prateta se ve zhruba stejné době vdávala v bílém a s vlečkou coby slečna v pražském kostele sv. Ludmily, přestože měla doma v deskách již rozvodový rozsudek. V jejím případě ženich podplatil pana faráře, protože by jeho silně věřící rodina z moravské Hané rozvedenou paní nikdy nepřijala. Ve Věřině se to nejspíš událo obdobně, ta se stala mladou paní v žižkovském kostele sv. Prokopa.
První úspěch zařídil manžel
Manžel Bohumil byl sice o jedenáct let starší, znala ho ale již od svých osmi let, protože soukromě doučoval jejího bratra. Později obchodoval s lihovinami, tvrzení, že byl velkoprůmyslník, ale dcera Ivanka rázně odmítá. Špatně se rozhodně neměli, bydleli na zámečku v Sudovicích u Nového Knína, který koupili v dražbě z pozůstalosti po Terezii Schwarzenbergové. Spíš než zámek to prý byl velkostatek, mimo jiné s velkou zahradou, o kterou se Věra starala. Již od šestnácti let vycházely její povídky v časopisech, nabízet je ale v redakcích se styděla, a tak to za ni obstarával Bohumil. V sedmnácti napsala první humoristický román Patsy tropí hlouposti. Začal vycházet v týdeníku Ahoj na pokračování a zaujal režiséra Martina Friče, který se rozhodl natočit podle něj film. „Tak je dal tehdejší šéfredaktor Vladimír Peroutka dohromady. Ale Frič nevěřil, že to napsala maminka. A zeptal se jí, jestli by dokázala napsat povídku na jakékoli téma. Když řekla, že ano, zadal jí téma prsten v zácloně a šel s tatínkem někam ven. Když se vrátili, mamka měla povídku hotovou,“ vyprávěla Ivanka. Díky tomu byla v roce 1939 natočena nesmrtelná komedie Eva tropí hlouposti, v hlavních rolích s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým, která baví diváky dodnes.
Trest za špatný původ
Po maturitě Věra ještě dva roky studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde složila státní zkoušky z francouzštiny, němčiny a ruštiny. Přestože měla práce nad hlavu a k tomu dcery Felicii a Ivanku, psát rozhodně nepřestala. Byla velmi disciplinovaná, stanovila si každodenní dávku stránek, kterou plnila mnohdy na více než sto procent. „Byla schopná psát, ať se kolem dělo cokoliv. Skoro nikdy neškrtala, nevracela se, nepřepisovala,“ prozradila Ivanka. Jenže nastal rok 1948 a s ním zásadní obrat v celém jejím životě. Kvůli ‘špatnému původu‘ jí zakázali veškerou literární činnost, sudovickou nemovitost s pozemky stát zabavil. Manžela Bohumila poslali pracovat až do Votic a Věře nezbylo než začít pracovat rukama, aby vůbec zvládla zabezpečit děti. Zkoušela to dokonce i u soustruhu, chvíli šila rukavice, pak pracovala jako úřednice a nakonec jako účetní. A psát takzvaně do šuplíku ji nebavilo. Jenže mělo být ještě hůř.
Bez střechy nad hlavou
Úřady dospěly k závěru, že je pro jedinou rodinu zámeček v Sudovicích příliš velký, takže jim do něj nasadili nájemníky. Ti zabrali nejlepší místnosti, které velmi rychle totálně zdevastovali. Dokonce prý i na dřevěné obložení vzali sekyru – nejspíš se jim nechtělo na dříví. Nakonec způsobili v roce 1957 totální zkázu, když se snažili při vaření povidel prošťouchnout komín. Jiskra přeskočila na půdu a začalo hořet. „Manžel byl zrovna v Budějovicích, tak jsem děti narvala do tepláků a utíkaly jsme ven, kde jsme čekaly, než přijedou hasiči, které přivolal kolemjdoucí,“ zavzpomínala spisovatelka kdysi v jednom rozhovoru. Hasiči sice dorazili brzy, jenže si zapomněli vzít s sebou hadici… Většina nemovitosti zkrátka lehla popelem, Věře s dcerami zůstalo jen to, do čeho se stihly rychle obléknout. Ani nárok na pojistné plnění manželé Němotovi neměli, protože po roce 1948 museli podepsat, že jim zámek nikdy nepatřil. Na nějaký čas se uchýlili k příbuzným, pak si vzali půjčku a odstěhovali se.
Zlatá šedesátá
Až v druhé polovině šedesátých let oslovila Fan Vavřincovou jedna redakce s tím, jestli by pro ně nechtěla psát povídky a příběhy na pokračování. V roce 1967 dostala nabídku z Československé televize napsat scénář komedie Taková normální rodinka. Pro inspiraci nemusela chodit daleko, se soužitím více generací měla sama bohaté zkušenosti. Původně samostatná televizní komedie sklidila takový úspěch, že bylo rozhodnuto o pokračování a zrodil se legendární osmidílný seriál. První český sitcom, kterému se navíc dostalo opravdu hvězdného obsazení. Věra do něj připsala i speciální roli účetního Koníčka pro Oldřicha Nového, který měl kdysi lví podíl na úspěchu komedie Eva tropí hlouposti. Nesmírně si ho totiž vážila a stárnoucí elegán nabídku ochotně přijal, přestože v té době už téměř nenatáčel. Nejspíš by projekt měl epizod mnohem víc, jenže byl počátek sedmdesátých let, nastoupila normalizace a na řadu přišly příkazy, jaká ideologická témata by měla být na obrazovce řešena. A tak se Věra raději rozhodla, že přestat se má v nejlepším. A bylo zase zle.
Podruhé na indexu
Odmítla vstoupit do komunistické strany i do Svazu spisovatelů, a tak přišel další zákaz, navíc v polovině sedmdesátých let zemřel v devětašedesáti letech její manžel Bohumil. Tu a tam směla spolupracovat alespoň s televizí jako scenáristka zábavných pořadů, počátkem osmdesátých let psala v rámci slovenského vysílání scénáře pro cyklus o známých historických párech, nazvaný Ako to bolo naozaj. Podařilo se prosadit k vydání také některé její další prózy a psala povídky a fejetony do časopisů. Druhý návrat jejích knih do knihkupectví se odehrál až po roce 1989, a to včetně Takové normální rodinky. Získala zpět zámeček Sudovice a znovu začala psát. V roce 1991 o ní režisér Ivo Paukert natočil dokument Fan Vavřincová v rámci cyklu Album a spisovatelka uvedla i některé nové tituly, opět pod vlastním jménem Věra Němotová.
Podruhé do stejné řeky…
Když v roce 2008 přišel režisér Patrik Hartl s nápadem natočit Takovou normální rodinku jako film, komentovala to oficiálně slovy: „Můj zeť je advokát a říkal mi, že na tom nemohu tratit. Lidé alespoň budou srovnávat a uvědomí si, že ta stará verze je zkrátka lepší.“ A po premiéře se odmítala vyjadřovat s tím, že tenhle projekt šel absolutně mimo ni. Až v roce 2010 přece jen podlehla tlaku okolí a rozhodla se podruhé vstoupit do téže řeky. Sepsala pro televizi pokračování trampot rodiny Hanákových po čtyřiceti letech, seriál Rodinka ale příliš nadšení nesklidil. Už to zkrátka nebylo ono. V rozhovoru, který vyšel v roce 2007 jako bonus ke knize Taková normální rodinka, přiznala, že už tempo psaní zvolnila. „Já už jsem přece jenom paní v letech a už se mi ani moc nechce. Navíc se domnívám, že jsem toho už napsala dost.“ Věra Němotová alias Fan Vavřincová zemřela 16. prosince 2012 v Praze, pouhý měsíc po oslavě devadesátých pátých narozenin.
Vložil: Adina Janovská