Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jako úchylný vrah se nenápadný elegán mimořádně osvědčil. Jenže až příliš… Tajnosti slavných

19.02.2018
Jako úchylný vrah se nenápadný elegán mimořádně osvědčil. Jenže až příliš… Tajnosti slavných

Autor: repro/ČT

Popisek: Milan Karpíšek ve své osudové roli ve filmu Černá punčocha

Jeho tvář do té doby televizní diváci téměř neznali, protože se jenom párkrát před kamerou mihl. A o to právě režisérovi šlo. Jenže představitel úchylného zabijáka se do své postavy tak vžil, že mu diváci uvěřili až příliš. Zapadl tak do filmařské ‘škatulky‘ a další filmovou roli už nikdy nedostal.

Dramatický příběh scenáristy a režiséra Otakara Fuky Černá punčocha, který nám v neděli odpoledne znovu připomněla televize, byl inspirován skutečnými kriminálními případy, k nimž došlo v severních Čechách a v Praze v osmdesátých letech minulého století. Jeho kontroverzím hrdinou je zhruba padesátiletý, nenápadný dámský modelový krejčí Miroslav Opatovský. Všeobecně známý jako slušný bezúhonný člověk, v práci mimořádně schopný, žijící ve spořádaném manželství, pěstující andulky a po večerech kondiční běh – tedy člověk, u kterého by nikdo nehledal nezvládnutelné emoce a sexuální úchylku, vedoucí až k vraždám. Když Fuka hledal hlavního představitele, pořádně se zapotil.

Osudové rozhodnutí

Fuka chtěl pokud možno neokoukanou tvář. Nejprve zkusil štěstí u Josefa Kubíčka, který ve dvacáté šesté epizodě seriálu Třicet případů majora Zemana, nazvané Studna, ztvárnil syna šíleného vraha Brůny. Ten ale odmítl, do dalšího vražedného dramatu se mu nejspíš nechtělo. A tak Fuka hledal dál, až jeho oko padlo na operního pěvce Milana Karpíška. Ten měl na kontě do té doby pouze pár ‘štěků‘, navíc povětšinou v televizních inscenacích, a tak ho představa hlavní role nadchla. V té chvíli ani nemohl tušit, že se toto rozhodnutí promění v osudové. Výkon, který podal před kamerou, byl totiž až příliš věrohodný. Sice se díky němu stal ze dne na den hvězdou, reakce lidí ho ale vzápětí doslova zdrtila. „Když zkoušel v divadle operu, stávalo se, že mu režisér řekl: Celkem dobrý, ale ten vrah ti šel líp. A vrahu na něj pokřikovali i jeho někteří kolegové,“ přiznal kdysi v jednom rozhovoru jeho kamarád, legendární Lubomír Lipský. A další filmovou roli už Karpíšek nikdy nedostal – dosadit vraždící mostrum do jiného charakteru už zkrátka nešlo.

Od opery k operetě

Milan Karpíšek se narodil 14. června 1928 v Pardubicích a pro pěveckou kariéru se prý rozhodl již v dětství. Po válce studoval zpěv soukromě, nejprve u slavného běloruského operního pěvce Michala Zabejdy, poté v Opavě u profesora Špindlera a v Ostravě u profesora Vaška. Začínal jako člen sboru opery plzeňského divadla, v roce 1947 nastoupil do angažmá ve Slezském divadle Opava již jako sólista a o čtyři roky později ‘přesídlil‘ do ostravské operety. V roce 1954 dostal nabídku z Pražského hudebního divadla Karlín, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, o pět let starší obdivovanou operetní subretou Irenou Drtinovou. V roce 1958 se pak znovu vrátil k opeře – koneckonců kdo by odolal nabídce z Národního divadla. Na jeho jevišti pak setrval až do oficiálního odchodu do důchodu.

Našel si ho Nový

První filmovou roličku mu nabídl v roce 1955 režisér Martin Frič v komedii Nechte to na mně, v níž si zahrál redaktora po boku legendárního Oldřicha Nového. Další nabídky se ale právě nehrnuly, jen tu a tam si na něj produkce vzpomněla s nějakou tou epizodní postavou. Větší příležitost dostal až po padesátce od režiséra Jiřího Krejčíka, v jehož hudebním životopisném dramatu Božská Ema ale mohl uplatnit pouze herecký talent. Zahrál si sice velkého obdivovatele a nápadníka slavné české pěvkyně Emy Destinnové, neméně úspěšného italského operního tenora Enrica Carusa, místo Karpíška ale pěvecký part nazpíval Jiří Zahradníček. Přesto Karpíškův výkon rozhodně nezapadl, a tak si na něj o pět let později vzpomněl i Miloš Forman, když připravoval natáčení svého Amadea. A pak přišel o dva roky později Fuka se svou Černou punčochou. Z Karpíškova výkonu divákům naskakovala husí kůže, filmaři i psychologové před ním smekali. Byl to obrovský úspěch, který se ovšem obrátil proti němu a jeho dalšímu účinkování před kamerou učinil definitivní konec.

Navždy šíleným vrahem

Jako zpěvák se Milan Karpíšek uplatnil v řadě televizních inscenací i zábavných pořadů, natočil řadu gramofonových desek i jiných audio nosičů a jeho hlas zněl i z rozhlasu. Nevyhnula se mu ani pedagogická činnost, již od roku 1967 učil řadu let herectví na pěveckém oddělení pražské Státní konzervatoře. Koncem osmdesátých let odešel do důchodu a pak se objevoval na jevišti již jen sporadicky. V roce 1998 mu Nadace Život umělce udělila Cenu Senior Prix a v roce 2000 vystoupil v Národním divadle naposledy jako Hauk-Šendorf v opeře Leoše Janáčka Věc Makropulos. Zemřel pouhé dva roky po svém posledním vystoupení, 15. ledna 2002 v Praze, a nálepka šíleného vraha mu zůstala až do smrti. Díky své jediné titulní filmové úloze se ale zapsal do paměti mnoha diváků natrvalo.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace