Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Básník ať chcípne, soudruhovi druhou večeři. Komentář Štěpána Chába

komentář 19.02.2018
Básník ať chcípne, soudruhovi druhou večeři. Komentář Štěpána Chába

Autor: Jan Drbal

Popisek: Pavel Zajíček v roce 2014, kdy jej ještě problémy neničily takovou silou

Pavel Zajíček na tom není dobře. Člen českého undergroundu, básník, muzikant, zakladatel legendární skupiny DG-307, blízký spolupracovník a přítel Mejly Hlavsy. Pavel Zajíček je po mrtvici, k pohybu potřebuje specializovaný invalidní vozík, potřebuje se denně najíst, někde bydlet, žít, dokud jej smrt nesemele.

Pavel Zajíček musel za bolševismu do nucené emigrace. Soudruzi jej vyštípali. Pro jeho svobodymyslnost, jeho způsob života. Psal básně, dělal hudbu, soudruzi chtěli, aby vypisoval docházku v práci, aby dělal ve fabrice. Chtěli, aby se zařadil a držel hubu. Z umění se na důchodový základ poskládat nedá. Obzvláště, jel-li člověk za komunismu na vlně absurdit a nebudovatelské činnosti.

Estébák nebo řidič tramvaje, je to jedno, neděláme rozdíly

Soudruh estébák do práce chodil. A rád. Jemu se každá minuta jeho podvratné činnosti počítá do důchodového základu. Pálil cigárem odchycené živly? I to mu ČSSZ započítá do jeho každoměsíční apanáže. Sledoval lidi, kteří mysleli a trestal je? I za to dostane na druhou večeři od státu. Pracoval. Nezáleží jak a na čem. Hlavně že makal, že měl co ukázat ČSSZ. Odpracované roky, nárok na důchod, nárok na odměnu za svou práci pro stát.

Soudruh estébák a Pavel Zajíček

Takže tu máme fascinující příklad nedomyšlenosti. Soudruh estébák se v klidu hrabe v záhonku, jelikož už má své roky a nárok na odpočinek. Pavel Zajíček nemá nárok na důchod, protože nepálil cigárem lidi, a tak mu nedáme nic. Ať si třeba chcípne, vždyť nebudoval stát, nebudoval svou angažovanou prací socialistickou republiku a mír na světě. Ne že by Pavel Zajíček nepracoval. Psal básně, myslel, vytvářel hudbu, jedinečnou, krásnou, neopakovatelnou. Ve svobodné společnosti by si Pavel Zajíček na důchod nadělal. V totalitní době nemohl. Když se řekne český underground, dodá se Mejla Hlavsa, Pavel Zajíček, Filip Topol. Jejich jedinečnost tvořila dějiny české hudby, české poezie, českého odporu proti nesvobodě. A to je sakra práce, daleko těžší a namáhavější, než projít denně kolem píchaček.

Ale stát macešsky mlčí a nechá přátelé Pavla Zajíčka, aby mu s jazykem na vestě zajišťovali alespoň to základní k přežití. Stát neuzná, že Pavel Zajíček byl neopakovatelnou a nezbytnou součástí českých dějin a že dějiny se nemusí dělat každodenním chozením kolem píchaček. Neuzná, že tvrdá perzekuce Pavla Zajíčka může za to, že nebyl součástí "výrobního procesu". Neuzná, že hodnota Zajíčkovy práce je právě v tom, do jaké míry ji soudruzi nenáviděli a trestali. On neměl možnost nadělat si na důchod, protože byl básník v dobách socialismu. Jeho poezie nechávala zaznívat touhu po svobodě, kterou soudruzi utlačovali. Svoboda, jak vznešený pojem, ale co dalo práce ji naplňovat, když jeden žil v totalitním socialistickém zřízení, kde nezřízeně řádili soudruzi estébáci.

Volám po dvojím metru

Člověk, který prokazatelně žil za komunismu v odboji, v kulturním undergroundu, který byl za svůj postoj k totalitnímu režimu tvrdě trestán, by měl mít započítaný každý den takového života do důchodového základu. Protože na tehdejší dobu nemůžeme uplatňovat pravidla doby nynější. Trestáme tak Pavla Zajíčka podruhé. Podruhé mu pálíme cigáro o ruku a trestáme ho za to, že nebudoval tu naši socialistickou republiku a mír na světě. Už zase mu vyčítáme, že nechodil denně kolem píchaček. Nechodil, do kelu, měl už tak dost práce s tím, aby přežil obklopený ostnatým drátem. Byl a je to svobodný člověk, a my mu neustále říkáme, že to je a bylo špatně. Není a nebylo.

O Pavla Zajíčka, a podobné osudy podobných lidí, se stará dlouhodobě Nadační fond Charon. Ten ovšem zcela visí na pomoci lidí, kteří pomoci chtějí. Kteří si uvědomují, že hodnota není jen v píchačkách, ale hlavně v nezdolném duchu člověka a jeho jedinečnosti. Jednou měsíčně si prostě nevyrazíte s rodinou do restaurace, ale pomůžete, protože můžete. A můžete: číslo účtu nadačního fondu Charon: 59021930/8030.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace