Vojta Dyk jako svůdník zklamal. Táňa Vilhelmová triviální románek nezachránila
15.02.2018
Foto: ČT
Popisek: Vojta Dyk v Dívce za zrcadlem
Málokterý televizní film byl očekáván s takovým napětím jako nový snímek režisérky Andrey Sedláčkové Dívka za zrcadlem. Stal se totiž dalším, již pátým pokračováním volného cyklu o jejím alter ego, Renatě Soukupové. Z celé série však je však nejméně přesvědčivý. Kritici se shodují, že autorka se stále točí v bludném kruhu, diváky zase zklamal Vojtěch Dyk v jedné z hlavních rolí.
Nezasvěcení jedinci by mohli filmy a romány Andrey Sedláčkové považovat za inteligentnější verzi červené knihovny. Ne každý totiž ví, že příběhy, o nichž píše, či natáčí filmy, skutečně prožila a jsou tak její největší inspirací. Příkladem jsou její zážitky z emigrace do Francie, v níž zakusila skutečně perné chvíle. Atraktivní, rozmazlená princezna, toužící stát se filmařkou, musela v Paříži zpočátku vykonávat podřadné práce, aby se uživila. Azyl získala přesně v den, kdy vypukla listopadová revoluce a ona se nemohla vrátit domů. A když se jí to konečně podařilo, doma se setkala s velmi negativními reakcemi bývalých spolužáků. Toto dramatické období svého života zachytila ve filmu Můj otec a ostatní muži.
Životní paradox
A právě postava jejího otce, společně s hlavní hrdinkou Renatou Soukupovou, celé autobiografické sérii dominuje. Teprve v době emigrace se totiž dozvěděla šokující zprávu, že působil u StB a že pracoval jako elitní špión, aniž o tom měla léta potuchy. S tímto mimořádně bolestným traumatem se postupně vyrovnává v Opravdová lásce, v Krásném čase a konečně i v Dívce za zrcadlem. Největším paradoxem autorčina života je, že zatímco utekla před komunistickým režimem, nejdůležitější muž jejího života byl jedním z jeho aktérů. Jakkoliv jde o zápletku zajímavou a napínavou, opakovat ji znovu a znovu již nic nového nepřináší. Když v předchozím snímku nechala otce zemřít, byl to nejlepší možný konec, tím spíše, že jej velmi přesvědčivě hrál Ladislav Mrkvička.
Špion, nebo sňatkový podvodník?
Vzkříšení této postavy v Dívce za zrcadlem s pomocí Vojtěcha Dyka (často připomínajícího více než špióna komunistické rozvědky sňatkového podvodníka), bylo dost nešťastným rozhodnutím. Sama autorka se tak vystavuje podezření, že natáčí nové a nové „alibi“, v němž se snaží minulost svého nejbližšího příbuzného ospravedlnit. A také alibi pro sebe sama. Prozíravě totiž do scénáře napsala dialogy, v nichž Renata, společně se svým dalším osudovým mužem, disidentem Ivanem (Oldřich Kaiser), řeší, zda toto téma minulosti dnes bude ještě někoho zajímat.
Zájmem diváků byla nejspíše nakonec zklamaná. Zatímco se v rozhovoru pro ČT nechala slyšet, že by se jí líbilo, kdyby televizní premiéru Dívky za zrcadlem sledoval alespoň jeden a půl milion diváků, nakonec si ji pustilo pouze 906 tisíc z nich. Nedělnímu večeru kralovala premiéra dalšího dílu kriminálky Dáma a král v televizi Nova.
Triviální románek
Na rozdíl od prvních dílů celé série působí Dívka za zrcadlem příliš vykalkulovaně a spíše evokuje romantické komedie o ženách v pokušení s banálními milostnými trojúhelníky a zbytečnými erotickými scénami. Škoda, že se Andrea Sedláčková nedržela zásady, že se má v nejlepším přestat. Zbytečně se vystavila zlomyslným reakcím, že její nový film je triviálním románkem, natočeným především proto, aby měli jeho aktéři na složenky. Nebo kritice některých rozčilených diváků, že v ČT vznikl další počin, který splachuje do WC jejich povinné televizní poplatky.
Vložil: Adéla Hofmanová