Říkali jí česká Sophia Loren a chlapy musela odhánět. Jenže tak dlouho vybírala, až přebrala. Tajnosti slavných
30.01.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Marie Drahokoupilová v roce 1971, v krimikomedii Štěpána Skalského Touha Sherlocka Holmese
Zástupy mužů jí ležely u nohou, ženy pro změnu obdivovaly její eleganci a šarm. Lásku nakonec našla za železnou oponou, štěstí jí ale nepřinesla a zdálo se, že nejspíš zůstane do smrti sama. V poslední době se ale přece jen začalo blýskat na lepší časy.
Pro své půvaby bývala velmi často srovnávána s jednou z nejslavnějších italských filmových hvězd Sophií Loren. Ta česká ale měla ještě něco navíc – díky ní konečně stanula na tuzemských jevištích a před kamerami nefalšovaná femme fatale. Záhadný úsměv, jakoby tajuplný a neustále mírně zastřený pohled velkých čokoládových očí, bezchybné křivky a perfektní umění konverzace učinily z Marie Drahokoupilové ideální představitelku luxusních milenek či tajemných a nebezpečných žen. Pro někoho představovala idol krásy, elegance, inteligence a duchaplnosti, pro jiné ohrožení. Lhostejná ale nebyla nikomu.
Za všechno může Forman
Narodila se 12. června 1941 v Praze, jako jediná dcera významného stavebního inženýra, a podle jejích vlastních slov jí rodiče navzdory mimořádně pohnuté době dokázali dopřát přímo přepychové dětství. Lásku k divadlu a herectví v ní probudila maminka, která bývala v mládí nadšenou ochotnicí a mimo jiné se velmi dobře znala s Jiřím Plachým a Hanušem Theinem. Marie již od druhé třídy recitovala básničky, hrála v divadelním kroužku a stala se členkou Dismanova dětského rozhlasového souboru. Ke své první filmové roli se dostala úplnou náhodou, během studia na gymnáziu v v pražské Kubelíkově ulici si zahrála v roce 1957 první malou roli v komedii Ivo Nováka Štěňata, na jejímž scénáři se podílel i tenkrát teprve začínající Miloš Forman. A o jejím dalším osudu bylo rozhodnuto. Podala si přihlášku na DAMU, přestože byl tatínek proti. Jeho návrh studovat medicínu brala jako z nouze ctnost, kdyby ji na herectví nepřijali. Jenže přijali. Jejími profesory byli Vlasta Fabianová, Vítězslav Vejražka či Luboš Pistorius, spolužáky například Iva Janžurová či Miroslav Nohýnek. A absolventským představením se stala hra 12, kterou pro její ročník napsal dramatik Pavel Kohout takříkajíc na tělo.
Nádherná femme fatale
Po absolutoriu v roce 1963 dostala umístěnku do divadla v Karlových Varech, opravdu hrát ale začala až v oblastním divadle v Kolíně, na jehož jevišti strávila dvě sezóny. Středočeské město s jedinou divadelní scénou jí ale bylo malé. Odmalička byla zvyklá na bohatou kulturní nabídku i profesionální možnosti hlavního města, a tak využila první příležitosti, která se naskytla, jenom aby se konečně dostala zpátky. Angažmá získala v libeňském divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle Pod Palmovkou, v jehož souboru zůstala až do svého odchodu z republiky v roce 1980. Současně začala od roku 1966 spolupracovat i s Československou televizí, pro niž vytvořila několik desítek postav. Do povědomí diváků se zapsala již v roce 1969 díky postavě Lenky Stříbrné v psychologickém dramatu Václava Gajera Flirt se slečnou Stříbrnou, podle knihy Josefa Škvoreckého Lvíče. Šla z role do role, muži kolem ní kroužili jako vosy. Okouzlila prý i nejednoho kolegu a režiséra, které a nakolik, to si nechává pro sebe. Jisté je pouze, že jejími partnery byli nějaký čas básník, spisovatel a dramatik Pavel Kohout a populární psycholog a sexuolog Miroslav Plzák. Krásná Marie si ale dávala načas. Až na prahu čtyřicítky dala konečně přednost lásce. Jenže…
Osudový festival
Radikální změnu přinesl do jejího života muž, s nímž se seznámila na filmovém festivalu v Karlových Varech – rakouský obchodní zástupce Ervin Neuhart. Tentokrát se opravdu zamilovala, v roce 1980 se za něj provdala a následovala ho do Vídně. Z divadla oficiálně odešla na volnou nohu, což v reálu znamenalo, že si užívala poklidného života reprezentativní manželky v domácnosti. K herectví se vracela spíš výjimečně, koneckonců většině režisérů se nejspíš ani nechtělo pálit si prsty a provokovat 'umělecký' dohled kvůli spolupráci herečkou, která měla trvalé bydliště za železnou oponou, i kdyby byla sebelepší. Z televize tudíž Marie zmizela úplně a léta jsme ji neviděli ani na jevišti či ve filmu. Další radikální zvrat nastal v jejím životě až počátkem devadesátých let. Rozpadlo se jí manželství, následoval rozvod a návrat do vlasti. Jenže se vracela už do jiného státu a jiné situace na filmovém a televizním trhu. Někdejší vazby byly zpřetrhány, a přestože se postupně začala znovu objevovat na obrazovce v malých rolích, na velkolepý comeback slečny Stříbrné nikdy nedošlo. A paní Marie otevřeně přiznává, že o něj ani příliš neusilovala. Neměla to totiž ani zapotřebí.
Utajený partner
I když jí umělecký svět neskládal k nohám lukrativní nabídky, nic jí v rodné Praze nescházelo. Díky majetkovému vyrovnání po rozvodu nemusela řešit existenční problémy, dokonce měla i kde hlavu složit – prostě se vrátila do bytu po rodičích na pražských Vinohradech. V roce 1993 se objevila ve snímku Ples upírů, o tři roky později v Králi Ubu a naposledy se podílela v roce 2012 na seriálu České televize Život je ples, v němž propůjčila hlas Žofii Zvonkové. Pak ji ale stále více trápily zdravotní problémy, podle přátel jí lékaři zjistili již po návratu do Čech svalovou atrofii, která se postupně zhoršovala. A tak si paní Madla, jak jí všichni říkají, začala raději užívat poklidného života důchodkyně a občas vyrazí za kamarády do Vídně. O svém bývalém manželovi prý ale nic neví. „Kapitola se uzavřela,“ prohlásila. Žije sice sama, loni na jaře ale přiznala, že má přítele, s nímž tráví spoustu času a je jim spolu dobře, i když nesdílejí jednu střechu nad hlavou. Prý jde o velmi známou osobnost, takže nejspíš právě proto nezapomenutelná česká femme fatale jeho identitu důsledně tají.
Vložil: Adina Janovská