Místo na Hrad šel raději k cirkusu. Pak ale v hospodě prohlásil, že je Husák vůl…Tajnosti slavných
20.01.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Karel Augusta v dokumentu Příběhy slavných
Kvůli mladé milence shodil třicet kilo a byl doslova na roztrhání. Uživit dvě rodiny totiž byla fuška, a tak přes den vykládal náklaďáky a večer hrál v divadle. Jenže pak si zase pustil pusu na špacír.
Vzpomínáte na podivínského a zatraceně podezřelého kuchaře Murašku z komedie Holka na zabití, v níž si zahrála hlavní roli mladá Dagmar Havlová? I v téhle profesi byl suverénní, koneckonců se jí také vyučil. Tedy mimo jiné. Neméně perfektní byl i holič, školník, saniťák, instalatér, číšník, hostinský, ale také kat, mlynář, učitel či farář. Rozmanitých postav a postaviček ztvárnil před filmovou a televizní kamerou téměř tři stovky a další desítky na divadelních prknech. Všechny byly výrazné, svérázné a nezapřely, že jim vdechl duši mimořádný komik, který nezůstal svému příjmení nic dlužen. Koneckonců původně se nezapomenutelný Karel Augusta chtěl stát klaunem a na počátku kariéry dokonce nějaký čas vystupoval v cirkusu – jeho excelentním kouskem tenkrát bylo vystoupení se slonicí, od níž se nechával oholit. Žil na plný plyn a všechno vždycky dělal na dvě stě procent. A to se mu nakonec stalo osudným.
Na Ježíška věřil do patnácti
Světlo světa spatřil poprvé 6. června 1935 v pražských Nuslích, nejraději vzpomínal na Vánoce a na Ježíška prý věřil až do patnácti. Do školy sice začal chodit do proslulé nuselské Svatoslavky, mnohem více času ale strávil ve Střížovicích u Všetat. Babička a dva strýcové tam měli malé hospodářství, a když se koncem druhé světové války situace v hlavním městě neustále zhoršovala, přesunuli ho tam rodiče v roce 1944 pro jistotu nastálo. Jeho tatínek začínal na železnici jako pomocný dělník a postupně se vypracoval až na strojvedoucího, a tak nechtěl, aby syn celý život dřel jako on, a trval na vzdělání. Karel sice poslechl a nastoupil na obchodní akademii v Resslově ulici, byl tam ale nešťastný. Matematika a účetnictví ho nebavily a za celý život prý nepochopil, cože vlastně je to podvojné účetnictví. Přesto vydržel, naučil se bravurně psát na stroji a těsnopis. „Krátce před koncem školy vyhrál soutěž v psaní na stroji, a tak následně dokonce dostal nabídku pracovat v Kanceláři prezidenta republiky jako stenograf,“ prozradila kdysi jeho manželka Alena.
Od kabaretu k cirkusu
Nepřestával toužit po umění, přihlásit se na AMU ale neměl odvahu. K přijímačkám ale doprovodil kamaráda, místo nějž nakonec přijali Karla. Vedle herectví navíc studoval jen tak bokem i na hudební fakultě hru na klavír, flétnu, saxofon, kytaru a hoboj, čímž si upevňoval lásku k hudbě. „Otec dokázal zahrát na všechno, co popadl do ruky, od klavíru po flétnu,“ prozradil jeho syn Karel. Po absolutoriu nastoupil do divadla v Uherském Hradišti, v roce 1957 narukoval na dva roky a vojenskou službu si odkroutil v Písku. Pak strávil půl druhého roku na jevišti jihlavské činohry, mnohem víc ho to ale táhlo k operetě. Nakonec se dočkal a dostal angažmá v brněnském kabaretu Studio 10. Stálá scéna byla časem zrušena a nastala éra hostování. S kabaretem procestoval celou republiku, poznal stovky jevišť a kulturních středisek. Po čase skončil kabaret úplně a Karel vzápětí dostal nabídku od Cirkusu Aeros, aby dělal klauna a konferenciéra. Naučil se žonglovat, základy gymnastiky, chůzi po provaze a rád vystupoval se zvířaty. Jedním z jeho nejúspěšnějších čísel bylo se slonicí, která ho holila. „Lidé se prohýbali smíchy,“ zavzpomínal kdysi v jednom rozhovoru.
Nápady sbíral po hospodách
První nabídka stálého angažmá přišla z dětského Divadla Jiřího Wolkera, tu však odmítl s tím, že stromečky hrát nebude. Po krátké ‘zastávce‘ v Českých Budějovicích opět odešel do Brna, kde zpíval a tančil ve varieté Rozmarýn. To byla další škola života. Obecenstvo sedělo za stoly, při představení jedlo, popíjelo a někdy i nevkusně komentovalo vystoupení. Karlovi bylo něco přes dvacet, když si ho ve varieté všiml režisér Evžen Sokolovský, díky němuž po dvou měsících přešel do legendárního Večerního Brna. Po osmi letech pak přešel do Státního divadla, kde dokonce hostoval i ve dvou operetách. „I jedno slovo dokázal zahrát jako největší hvězda. Říkalo se, že když se chtěl Pán Bůh stát hercem, vstoupil do Karla,“ říkávali kolegové. Jeho mistrovství prý spočívalo především v tom, že dokázal všechno, co ho v životě potkalo, přetavit do svých postav. Rád chodíval do hospod, kde se inspiroval, jenže zpočátku občasné návštěvy přerůstaly do každodenních, provázených více než hojným popíjením alkoholu.
Zkrotil ho až Schorm
Do Prahy se dostal, když měl jeho syn jít poprvé do školy. Napřed se stěhovala rodina, pak dostal Karel angažmá v divadle Na forbíně. Když po půlroce zaniklo, přešel do Rokoka, kterému šéfoval nezapomenutelný Darek Vostřel a kde se seznámil s věrným kamarádem Vlastimilem Bedrnou. Konečně dostával zpívané role, jeho partnery na jevišti byli Waldemar Matuška, Jitka Zelenková, Karel Hála… Byla to éra velkých představení i nekonečných flámů, kterou ale brzy ukončila ‘normalizace‘. V roce 1972 byl soubor rozpuštěn a pro Karla konečně nastala doba filmová. Stal se členem Filmového studia Barrandov, tedy zaměstnancem, který si role vybírat nemohl. Na rozdíl od řady jiných ‘provinilců‘ z období kolem roku 1968 měl však sice malý, ale stálý plat, k němuž tu a tam ještě přibyl i honorář. Zpátky na jeviště mu nakonec pomohl Bedrna, který ho dostal do Divadla Na zábradlí, a až právě tehdy ho režisér Evald Schorm konečně naučil herecké disciplíně. Nabídky velkých divadel ale odmítal, protože se v Městských divadlech pražských a v Divadle ABC začaly hrát muzikály. A po těch právě toužil.
Škola života
Kromě hereckých mu řadu zkušeností uchystala i doba a leckdy nebylo o co stát. Jednou dokonce dostal na vybranou – buď věznici na Borech coby politický delikvent, nebo blázinec. Zvolil druhou možnost, takže pak žil nějaký čas v areálu neurologie Kateřinská. Pracoval v márnici, kde měl klid, kolegy a přátele. Zkušenosti později zúročil ve hře Přelet přes kukaččí hnízdo. Okolnosti ho dokonce donutily, že se vyučil i kuchařem. Po zrušení Divadla Komedie zase pro změnu pracoval přes léto u kamaráda Jožky Paločka na salaši. Absolvoval i potápěčské zkoušky do dvaceti metrů, což využil, když pracoval na smíchovském zdymadle jako holka pro všechno – udržoval areál, uklízel i zahradničil. Pak si zase pustil v hospodě pusu na špacír, prohlásil o prezidentu Husákovi, že je vůl, a šupem mazal z jeviště. Jednu dobu také prodával grilovaná kuřata a vystřídal celou řadu krámečků a stánků. Dalším jeho mimodivadelním podnikáním byla práce skladníka ve velkoskladu v Klíčanech, kde bral za velkou dřinu slušný plat. Jenže i ta kolidovala s divadlem, zvlášť když odpoledne přijel se zbožím velký náklaďák, který bylo třeba vyložit, a pak musel ještě zvládnout i večerní představení.
Osudová nevěra
Závislost na alkoholu ho úplně pohltila, když se zamiloval do mladé baletky Dagmar. V té době už byl ženatý a vychovával s manželkou syny Karla a Jiřího. Přesto srdci nedokázal poručit, a tak finančně zajišťoval dvě domácnosti. Kvůli milence se dokonce rozhodl i zhubnout. „Řešil to tím, že málo jedl a nosil si s sebou láhev bílého suchého vína. Takže když měl hlad, tak se trochu napil vína,“ prozradil počátky jeho smutného konce kamarád Karel Heřmánek. Dlouhá léta závislosti se dramaticky podepsala na jeho zdraví. Krátce před smrtí se ještě stihl vrátit k manželce Aleně, která ho navzdory jeho prohřeškům neodmítla. „Smrt přišla nečekaně. Přišel domů po poledni, lehl si a druhý den ráno nevstával. Ptala jsem se ho, jestli mu je zle, a on mi jen odpověděl, že mě má velmi rád, abych to věděla. Šel si lehnout a druhý den dopoledne jsem ho našla mrtvého, zemřel na selhání ledvin,“ prozradila paní Alena v dokumentu České televize Příběhy slavných. Karel Augusta zemřel 31. května 1998, necelý týden před svými třiašedesátými narozeninami.
Vložil: Adina Janovská