Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jan Masaryk v ní viděl hvězdu světového formátu. Pak ale přišla o práci, zdraví i své nejbližší. Tajnosti slavných

10.01.2018
Jan Masaryk v ní viděl hvězdu světového formátu. Pak ale přišla o práci, zdraví i své nejbližší. Tajnosti slavných

Autor: repro/radioservis.cz

Popisek: Heda Čechová

Stala se ideálem ženské krásy. Ženy napodobovaly její styl, muži jí leželi u nohou. V soukromí ale nejslavnější českou hlasatelku stíhala jedna tragédie za druhou. Bylo jich tolik, že by na ně nejspíš nestačil ani celovečerní film. Jediné, co nikdy neztratila, byla hrdost.

Vyrostla sice v mediálním prostředí, původně ale měla o své profesní kariéře úplně jinou představu. Milovala chemii, úspěšně z ní odmaturovala a toužila ji studovat i na vysoké škole. Jenže otec byl jiného názoru, a tak ji paradoxně popostrčil do světa, v němž sám působil a před jehož záludnostmi chtěl nejspíš své dítě ochránit. Jakmile nastala nějaká společenská změna, obratem život jedinečné Hedy Čechové tvrdě poznamenala, a aby toho nebylo málo, nevyhnula se jí ani série soukromých tragédií. Přesto nikdy neztratila šarm, eleganci, noblesu a především hrdost.

Světovou kariéru zhatil únor

Krásná Hedvika se narodila 17. července 1928 v Praze, do rodiny správního ředitele rozhlasu Jaromíra Šimandla. Snila o studiu chemie, jenže tatínek její vysokoškolská studia odmítl financovat. A tak se tajně přihlásila do konkurzu na hlasatelku Československého rozhlasu, aby si na studia vydělala. Věděly prý o tom tenkrát pouze maminka a třídní profesorka. V konkurenci tří stovek uchazeček uspěla jako jediná. Ukázalo se, že se jako hlasatelka nejspíš narodila a brzy patřila k nejlepším. Profesionalitou a podmanivým hlasem zaujala i tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který chodil do rádia glosovat aktuální události. „Když jsme vešli do studia, Jan Masaryk si mě přeměřil pohledem a povídá: Ona má nejenom pěknej hlas, ona má i pěkný nohy,“ zavzpomínala paní Čechová v rozhovoru pro časopis Vital. Byl podzim 1947. Na jaře ji chtěl Jan Masaryk vyslat na roční stáž do britské BBC a pak měla jet ještě do Francie. „Chtěl ze mě udělat mezinárodní hlasatelku, jak to bylo zvykem na Západě,“ dodala Heda. Jenže přišel únor 1948.

Vražedná nespravedlnost

Pouhé dva týdny po komunistickém převratu našli pracovníci ministerstva zahraničí Masarykovo bezvládné tělo na dlažbě pod okny Černínského paláce. Osudové tragédie v Hedině životě tím ale teprve odstartovaly. Vzápětí prodělala těžkou infekční žloutenku a lékaři tvrdili, že nejspíš nebude moci mít děti. V září pak odstartovala další rodinná tragédie. Její otec byl označen na podnikové schůzi za nepřítele a vyhozen z rozhlasu. Dlouho pak nemohl najít práci, nakonec sehnal v Jinonicích místo vedoucího drůbežárny. Tak obrovskou nespravedlnost ale velmi těžce nesl a nedokázal se s ní vyrovnat. Dne 23. května 1949 se zastřelil a v den svých 45. narozenin měl pohřeb. Vyhazov z rozhlasu hrozil i Hedě, naštěstí se jí zastal tehdejší generální ředitel Kazimír Stahl. Zachránil tím život i mamince, protože byla v domácnosti, odkázána na dceřinu pomoc. A aby toho nebylo málo, na podzim 1949 zatkli i maminčina bratra Františka Klímu, který byl jako nejbližší spolupracovník Milady Horákové odsouzen na doživotí.

Štěstí v neštěstí

Naštěstí poznala kolegu Vladimíra Čecha, provdala se za něj a navzdory vážným obavám lékařů porodila 6. července 1951 syna Vladimíra, pozdějšího úspěšného herce a moderátora.  Po sedmi letech se ale manželství rozpadlo a Čech úplně ztratil o syna zájem. „On se o Vladimíra vůbec nestaral. Čili to, co z něj bylo, byla víceméně moje zásluha,“ prozradila před časem při besedě k dokumentu České televize 13. komnata, věnovanému jejímu synovi. „Jeho otec, když jsem mu řekla, že Vladimír půjde na gymnázium, i když mi to jak třídní učitelka i ředitelka doporučovaly, protože byl studijní typ, s tím nesouhlasil. Když šel na vysokou, tak mi přestal dávat alimenty. Řekl, že se měl vyučit kuchařem nebo něčím takovým a vydělávat si.“ Na péči o dítě tudíž zůstala sama, naštěstí se jí ale dařilo alespoň profesně. V roce 1956 ji totiž pozvali na konkurz do Československé televize. Dopoledne ho udělala a večer už četla zprávy.

Neuspěl ani Interpol

Zpočátku pracovala jako externistka, v roce 1960 jí nabídli stálé místo programové hlasatelky. Kromě toho uváděla i velké přímé přenosy, například z Národního divadla, koncerty sólistů Pražského jara či legendární estrády s Janem Pixou. Vždycky měla nádherné šaty, které divačky obdivovaly. „Šaty mi šila moje matka, já jsem je vymýšlela a moc mě to bavilo,“ přiznala. Její popularita byla obrovská. Dostávala nabídky k sňatku, dvořili se jí i komunističtí funkcionáři. Jejich zájmu se ale dokázala snadno zbavit. „Měla jsem na to svoji metodu – zavedla jsem řeč na jejich ženy a děti,“ prozradila. V roce 1965 ji ale postihla další tragédie – její o čtyři roky mladší sestra emigrovala a doslova se po ní slehla zem. Nenašla se jediná stopa, přestože po ní dokonce pátral i Interpol.

Srpnový poprask

Další dramatické období v jejím životě odstartovala invaze v srpnu 1968. „Televize ve Vladislavově ulici byla celá obsazená sovětskými vojáky, takže se odtud nemohlo vysílat. Když se po nich uklidil hrozný nepořádek, teprve nám bylo dovoleno jít do práce. První večer, kdy na mě připadla služba, jsem si oblékla černé šaty – a všichni pochopili, jak se k okupaci stavím. Samozřejmě že z toho byl poprask. Ten večer jsem jen stroze přečetla program – žádné přání hezkého večera, ani do kamery jsem se nepodívala,“ zavzpomínala. Na Štědrý večer pak zarecitovala báseň Jaroslava Seiferta, který byl už v té době na indexu, a ještě pak napsala článek do novin, poté co se upálil Jan Palach. „To už byly mé dny na obrazovce sečtené. Pamatuju si, jak na mě v režii, plné lidí, jeden opilý soudruh ÚV řval: Jsi sice naše nejlepší hlasatelka, ale dala ses k nim – a dokud tu budeme my, hlásit nebudeš! A pak jsem opravdu dvacet let nesměla na obrazovku.“

Zůstala kvůli lásce

Vladimírovi bylo tehdy sedmnáct, takže tak prudké životní zvraty prý nesl velmi těžce. Jako syn ‘zakázané‘ Hedy Čechové to pak neměl lehké, nikdy jí to ale nevyčetl a ona zase kvůli němu odmítla emigraci. „Mohla jsem jít do západního Německa, kde mi drželi nějaký čas místo starší manekýny, nebo bych mohla hlásit na Svobodné Evropě – ale to bylo v době, kdy byl Vladimír čerstvě zamilovaný a odmítl odejít. A já bych bez něho nikdy nešla,“ prozradila. V pouhých devětačtyřiceti letech, v roce 1977, si ji vzal znovu osud na mušku. Na chalupě v jižních Čechách málem vykrvácela, převezli ji do nemocnice v Prachaticích, kde ji okamžitě operovali, a pak v Českých Budějovicích ozařovali. Později se dozvěděla, že jí lékaři dávali tři měsíce života. „Ale já si tehdy téměř vůbec nepřipouštěla, že by to mohlo skončit špatně,“ prohlásila. Po roce dostala invalidní důchod a od té doby trávila větší část roku na chalupě. Vladimír se oženil, v  roce 1980 se narodila vnučka Petra, o osm let později Vladimír a později k nim přibyli z jeho druhého manželství ještě Sára a Matěj. „Nikdy jsem si nemyslela, že od jednoho syna budu mít čtyři vnoučata,“ dodala.

Politici jenom hrabou

Krátce po listopadové revoluci šla jednoho dne na procházku se psem, zašla do kanceláře Občanského fóra a rozhodla se vstoupit do politiky. Od roku 1990 byla dva roky poslankyní České národní rady. „Brali jsme dvanáct tisíc korun měsíčně a kvůli penězům jsme to určitě nedělali, pro nás byl důležitý pocit svobody,“ zavzpomínala. Zato ze současné politiky je znechucená, současné a politiky vnímá velmi špatně. „To jsou lidi, kterým nejde o věc, jen hrabou. Samozřejmě neplatí to o všech, ale ten převládající dojem z parlamentu je bohužel takový.“ Jediné, s čím se nedokáže smířit, je smrt syna Vladimíra, který v březnu 2013 podlehl rakovině. Sleduje všechny reprízy jeho pořadů, pouští si filmy, v nichž hrál… Smířila se s osudem a působí vyrovnaně, prý za to vděčí silné vůli a povaze. „Mám asi vrozenou takovou mírnou lehkomyslnost. Mně se strašně líbila Scarlett O‘ Hara v Severu proti Jihu, to její: Na to budu myslet až zítra. Řekla jsem si, že se tomu nesmím poddat! Tu radost jim nesmím udělat, aby mě viděli na kolenou.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace