Jestli to třesklo samo, nebo jsme součástí nějakého experimentu? Jiří Suchý si - tu a tam - povídá s Bohem
05.01.2018
Foto: Facebook / Irena Zlámalová
Popisek: Jiří Suchý
FOTOGALERIE Jiří Suchý, jemuž je úctyhodných osmdesát sedm let, stále překypuje kreativitou i osobitým ´suchým´ humorem. Vloni kromě divadelních premiér Semaforu, jehož je stále principálem, vydal knihu Klaun si povídá s Bohem, ve které řeší problémy víry. V rozhovoru pro Lidové noviny se pak dotkl jednak této problematiky, ale vrátil se i do dětství a tak vysvětlil, jak se vlastně k tomuto světonázoru dostal.
Herec a režisér Jiří Suchý není rozhodně materialista: „Jsem obklopen lidmi, kteří mají svůj materialisticky podložený názor a vždy operují evolucí, vědou – nejsem takový zabedněnec, abych nebral na vědomí to, co věda zjistila. Ale sám pro sebe mám ještě to plus, že uvažuju, jestli všechno, co věda prezentuje, je opravdu nějaká koncepce nebo někdy třeba náhoda. Například o tom slavném velkém třesku – přece nejen mě napadá, jestli to třesklo samo o sobě nebo jestli snad nejsme součástí nějakého experimentu, který je nějak naprogramovaný. A myslím si, že může být ještě milion jiných projektů, o kterých nemáme ani páru…“ prohlásil pro Lidové noviny.
Řeholníci prý byli skvělí lidé
S vírou a církví se setkal Jiří Suchý už jako malý: „Měl jsem to štěstí, že jsem během života poznal oba póly lidské společnosti. Jako malý ministrant jsem do kostela chodil ne sice uvědoměle, ale pravidelně, ve škole se učilo náboženství běžně jako součást vzdělání. Žil jsem v přátelských vztazích s františkány, s nimiž jsme bydleli v sousedství, pobýval jsem u salesiánů, rok jsem žil u školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou… Poznal jsem nejen profesionální, ale hlavně lidskou stránku řeholníků. Byli to až na výjimky skvělí lidé, kteří mi mnohé dali, kromě jiného i základ mého humoru,“ pochvaluje si své dětství, které strávil ve zdech kláštera.
Měsíc v sirotčinci u jeptišek
Do kláštera se prý dostal už jako malý: „Maminka byla trochu nemocná a v létě pravidelně jezdila do lázní. Moudře mě nenechávala na starost tatínkovi, ale svěřila mě na ten měsíc nebo i víc jeptiškám do sirotčince, pak jednou k salesiánům v Kobylisích – zrovna se stavěl ten sál, kde je teď divadlo. Salesiáni hráli nadšeně fotbal a já se tam rád na ně chodil dívat. Kromě toho jsme bydleli dva domky od kláštera a františkáni byli přátelští sousedé, já k nim chodíval na povidlové knedlíky, které jsem měl moc rád,“ uvádí Jiří Suchý.
Klidně fandí „flanďákům“
Podpora katolické církve není u nás příliš obvyklá. Ze známých osobností snad jen režisér Jiří Strach otevřeně mluví o tom, že patří ke katolické církvi. Jiří Suchý vyjadřuje církvi otevřenou podporu: „Vždycky záleží na tom, v jaké atmosféře byl člověk vychováván, podle toho se utváří jeho názor. Když jsem četl ukázky z téhle knížky v televizi, napsal mi jeden známý: „Doufám, že nefandíš těm flanďákům!“. Asi neměl dobré zkušenosti, nebo neměl zkušenost žádnou a převzal něco nelichotivého, co slyšel nebo četl. Ale já mám ty nejlepší vzpomínky, byli vzdělaní, inteligentní, i doktoři filosofie a teologie i řadoví řeholníci. Byla s nimi legrace, hráli jsme kulečník nebo ping-pong, chovali se vždycky bezvadně. Proč bych proti nim něco měl?“ říká dnes v rozhovoru pro Lidové noviny.
Pedofil je plácal přes zadek
Ze života v internátu si přes to neodnesl jen a pouze pozitivní vzpomínky: „Jeden pedofil, shodou okolností to byl Němec, ve Svatém Janě pod Skalou přece jen byl. Já tehdy jeho zvláštnost neuměl poznat, nevěděl jsem, oč šlo, ale pamatuji si, jak nás rád plácal přes zadek, když někdo něco provedl. Ale to byl jediný případ. Ostatní takoví nebyli, naopak, byli jemní, citliví a ohleduplní,“ prohlásil v Lidových novinách Jiří Suchý.
Některé věci bych musel zatajit
Jiří Suchý vydal hned několik knih svých vzpomínek, ve vzpomínání už ale pokračovat nehodlá: „Záměrně jsem skončil v popřevratové době, protože se vyvalily věci, které bych musel buď zatajit, nebo se naopak o nich rozepsat a vypadalo by to, že si vyřizuji účty. Nikdy jsem nešel dívat se do archivů, potom bych se s tím člověkem, který nás třeba udával, dál musel potkávat – a já si myslím, že mnohdy je lepší něco nevědět než vědět. I když jsem se leccos dověděl z výstřižků novin.“
Jsme dobří!
Jiří Suchý je člověk, který žije přítomností. V této době hlavně tím, že uvádí svou novou hru Šest žen (premiéra byla 30. 11. 2017), ve které hraje s dlouholetou parťačkou Jitkou Molavcovou a mladým Felixem Slováčkem. A ta premiéra dopadla velmi dobře: „Premiéra revue Šest žen mi dala zabrat. Dopadla však prý dobře a dodnes mi chodí mejly od nejrůznějších diváků, kteří mi posílají své chvalozpěvy. Nechybí ani hlasy významných osobností, které divadlu rozumějí. A co vám budu povídat - vesměs jsou to chvály. Takže asi mám právo se domnívat, že jsme dobří,“ pochvaluje si na svém Facebooku, kde jeho kamarádka Irena Zlámalová, fotografka, jíž říká důvěrně Ajrín, publikuje nové fotografie i nádherné kresby a litografie, kterým se Jiří Suchý stále věnuje.
Jiří Suchý byl léta ženatý (svatba byla v roce 1960) s kostýmní návrhářkou, grafičkou a výtvarnicí Bělou Novotnou – Suchou, která v roce 1986, v pouhých 47 letech, zemřela na rakovinu. Jako kostymérka dělala pro Semafor, na kontě má ale i kostýmy pro dnes již filmovou klasiku Sestřičky nebo Slavnosti sněženek. Druhé manželství uzavřel Jiří Suchý s o 46 mladší Markétou; po sedmi letech ale došlo k rozvodu. Když si Jiří Suchý bral přítelkyni Markétu, uvaděčku ze Semaforu, bylo jí 29 let a jemu 75. „Pochopitelně tak očekávala, že s manželem počnou v budoucnu děti. To se bohužel nestalo. Ve svých jednaosmdesáti letech jí skladatel dítě už nemohl dopřát, proto vztah raději ukončil,“ zaspekuloval si k tomu Blesk. „Už na to nemám věk, tak jsem jí dal volnost. Myslím, že se nehodí, aby můj padesátiletý synek měl ještě sourozence,“ řekl webu Primy sám Jiří Suchý, čímž nepřímo potvrdil slova Blesku. Manželé se dle slov Suchého rozešli v dobrém a dodnes jsou z nich dobří přátelé.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková