Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z princezny Popelkou. Známou režisérku osud těžce zkoušel. V emigraci přespávala v boudě a jedla psí suchary

04.01.2018
Z princezny Popelkou. Známou režisérku osud těžce zkoušel. V emigraci přespávala v boudě a jedla psí suchary

Foto: Negativ

Popisek: Andrea Sedláčková

Mimořádně zajímavý a zároveň těžký je osud známé české režisérky Andrey Sedláčkové. Ještě jako studentka FAMU, kde jí hrozilo vyloučení ze školy za různé aktivity, se rozhodla v létě 1989 emigrovat do Francie. Sama po letech přiznala, že se fatálně zmýlila, když neodhadla, že komunistický režim vydrží již jen pár měsíců. Zatímco se v Praze odehrávala sametová revoluce, nemohla se vrátit domů, protože neměla pas. To, že se minula s dějinami, pro ni bylo vůbec nejhorší.

S obdivuhodnou mírou upřímnosti popsala svoje životní trauma v knize Moje pařížská revoluce. Nejenže přiznává, jak nesmírně těžké bylo se v cizí zemi prosadit, ale i to, že se řada  Čechů v emigraci chová ke svým krajanům velmi chladně, až odmítavě.  Její deníkové záznamy prozrazují, že zpočátku doslova živořila. Spoléhala na známé, co již v Paříži žili, ale když se na ně chtěla obrátit s prosbou o pomoc, téměř nikdo jí nebral telefon. Nebo se ji snažili přesvědčit, aby se vrátila domů.  A tak musela dokonce několikrát přespat v psí boudě a živit se psími suchary. „Já jsem z Prahy odjížděla jako princezna a skončila jsem jako popelka, tady jsem najednou byla nula,“ vzpomínala na nejtěžší chvíle života v Třinácté komnatě České televize. 

Život s taškou a alkoholem

Později se sice z nejhoršího dostala, ale stále zůstala jako imigrantka, čekající na azyl, bez stálé práce a sociálních dávek.  Její majetek představovala taška s pár kousky osobních věcí. Čas od času jí přilepšovala maminka, která ji z Prahy posílala oblečení, knihy a také něco k jídlu.  Většinou přespávala v provizoriu a často byla odkázána na to, že ji někdo pozval na oběd nebo na večeři. A když se dostala k jídlu, nacpala se tak, že přibrala za dva měsíce dvacet kilo. Bývalá kráska se změnila k nepoznání.  Navíc začala hodně pít. Ocitla se na úplném dně. Aby toho nebylo málo, byla nešťastně zamilovaná. 

Největší rána

I když se později dostala z nejhoršího, přivydělávala si šitím pánských vest nebo jako au pair malých dětí. V rodině bohatého vydavatele musela dělat i uklízečku a nakonec o toto místo přišla. Na vlastní kůži zažila, jaké to je být chudým imigrantem a bydlet v ubohých komůrkách bez teplé vody a WC. Naštěstí získala politický azyl, což pro ni znamenalo jistotu sociálních dávek a bydlení. Navíc díky nadaci mohla studovat na vyhlášené Sorbonně. Jenže radost z tohoto úspěchu zkalil fakt, že se v té době radikálně změnila situace v Československu. Jako studentce, která se angažovala na FAMU, jí deptalo, že se nemůže vrátit za spolužáky a podílet se na historických změnách ve své vlasti. Nemohla uvěřit tomu, že se tak fatálně zmýlila.„Největší ránou pro mě byla ta revoluce, minula jsem se s dějinami. Udělala jsem největší chybu ve svém životě.“ prozradila v Třinácté komnatě.

 

Návrat domů

Domů se však naštěstí mohla vrátit ještě na konci roku 1989.  Bála se ale, jak ji rodina i přátelé přijmou. Tušila, že přijíždí jako člověk, který prohrál. Navíc ji známí nepoznávali. A našli se i ti, co jí dali jízlivě najevo, co doma dělá. „Kladla jsem si otázku, jestli do Prahy patřím nebo ne,“ vzpomínala a právě tehdy se rozhodla, že se domů vrátí jako vítěz. Dnes už má francouzský pas a střídavě žijev Čechách i  ve Francii, kde nakonec prorazila smolné období a vybojovala si svoje místo na slunci. Slaví úspěchy jako spisovatelka i jako režisérka a střihačka. Jako jediná  Češka byla nominovaná na prestižní  francouzskou cenu Caesar a třikrát  získala nominaci na Českého lva.  Její úspěšný film Fair Play bodoval u diváků i na Cenách české filmové kritiky.

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na  

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace