Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jako lev bojoval, až když opravdu měl co ztratit. A ztrát mu osud servíroval nadměrnou porci. Tajnosti slavných

30.12.2017
Jako lev bojoval, až když opravdu měl co ztratit. A ztrát mu osud servíroval nadměrnou porci. Tajnosti slavných

Foto: repro/ČT

Popisek: Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou v hudební pohádce Šíleně smutná princezna

VIDEO Na uměleckou scénu šedesátých let vlétl jako tornádo a obrátil ji vzhůru nohama. Malý rtuťovitý kluk totiž neuměl udělat poctivý krok. Na scénu nepřicházel, ale vtančil, při zpěvu naplno uplatňoval scénické nadání. K tomu přičtěte snadno rozpoznatelný hlas, chytlavou muziku, chytré texty… a zrodil se fenomén. Připomeňme si jeho začátky a alespoň pár jeho tehdejších hitů, které nikdy nezestárnou.

Původně toužil stát se hercem a o studium herectví se rval stejně urputně – od přijímacích zkoušek ho vyhodili dokonce čtyřikrát. Lehkost, s jakou Václav Neckář zpíval a vystupoval, je odzbrojující. Talent, který zdědil po svých předcích, brzy objevili i filmoví režiséři – například na jeho Miloše Hrmu z oscarového snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky diváci určitě nikdy nezapomenou. Před kamerou umíral několikrát a neměl s tím vůbec problém. Když si ale na něj zubatá došlápla ve skutečnosti, bojoval jako lev. Doslova překonal sám sebe a prokázal tak silnou vůli, že byl před ním i hrdina legendárního amerického westernu Little Big Man s úctou smekl svůj stetson. Jenže jakmile nad nelítostným osudem zvítězil, vzal si ho znovu na mušku a připravil ho o to nejdražší, co kdy měl.

Hallo, mademoiselle:

Na DAMU ho nechtěli

Narodil se 23. října 1943 v Praze a po svých předcích měl opravdu co dědit. Dnes již málokdo ví, že idol stříbrného plátna Eduard Dubský, který odstartoval filmovou kariéru během druhé světové války s režisérem Bořivojem Zemanem ve zlínských Baťových ateliérech, se ve skutečnosti jmenoval také Neckář a byl strýcem populárních bratrů Václava a Jana. Divadelním hercem a tanečníkem byl i jejich otec a až do roku 1948, kdy ztratil angažmá, působil ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, v němž pracovala jako ekonomka jeho manželka. Malý Václav měl rád zpěv, na jedné soutěži lidové tvořivosti si ho všiml dirigent orchestru a začal ho využívat v dětských úlohách operních představení. Toto období skončilo, když začal mutovat, to ho ale neodradilo. Dál se učil hrát na klavír, rozšiřoval si hudební vzdělání a toužil po herecké kariéře. Po maturitě se přihlásil k přijímačkám na pražskou DAMU, jenže neuspěl. S urputností sobě vlastní se pak pokoušel o přijetí ještě třikrát. Marně. Současně si ale začal pohrávat s představou kariéry sólového zpěváka, a tak se později zdokonaloval u profesora Karenina, u kterého začínal i Karel Gott.

Když vítr zafouká:

Hvězda světového formátu

V roce 1962 nastoupil jako herecký elév do Divadla pracujících v Mostě, které s ním ale na jaře 1964 ukončilo spolupráci, a tak udělal úspěšně konkurz, při němž se poprvé v životě setkal s Martou Kubišovou, a přešel do plzeňského hudebního divadla Alfa. V západních Čechách natočil první nahrávky pro rozhlas a brzy nazpíval některé písničky i pro pražské studio. Hity jako Lékořice, Hříbě nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě bodovaly v hitparádách a mladý zpěvák rychle získával popularitu. V Plzni se ještě stačil seznámit se svou budoucí ženou Jarkou Žlábkovou, která byla baletkou Divadla J. K. Tyla. Vzali se v roce 1974 a měli spolu syna Václava. Není divu, že stále populárnější zpěvák neunikl pozornosti Darka Vostřela, ředitele pražského divadla Rokoko, který s ním v roce 1965 podepsal smlouvu. Cesta k úspěchu byla otevřená.

Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě:

Zpívající princátko

V Rokoku odstartovala jeho spolupráce s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou. Jejich jevištnímu projevu napomohl dodat ojedinělosti slavný tanečník, choreograf a taneční pedagog Frank Towen, vlastním jménem František Novotný, s jehož přispěním se proměnila tuzemská hudební scéna v do té doby v naprosto nevídanou show. Také si ho ale všiml režisér Jiří Menzel, který hledal hlavního představitele do filmu Ostře sledované vlaky. Role nesmělého mladičkého železničáře Miloše Hrmy se Neckář zhostil výborně, a když film získal Oscara, zrodila se i nová česká filmová hvězda. V následujících letech si zahrál v řadě projektů, mimo jiné v komedii Hynka Bočana Soukromá vichřice, ztvárnil postavu studenta Tadeáše Vrány v hašlerovském muzikálu Zdeňka Podskalského staršího Ta naše písnička česká, adventistu Pavla Hvězdáře v černé komedii Jiřího Menzela Skřivánci na niti, nemohl chybět v hudebním seriálu Československé televize Píseň pro Rudolfa III.… Největší divácký ohlas ale zaznamenal jako princ v úspěšném komediálním muzikálu Šíleně smutná princezna, kde si zahrál po boku kolegyně z divadla Rokoko Heleny Vondráčkové.

Miluju a maluju
(z pohádky Šíleně smutná princezna):

Nevídaná show Marka Towena

Spolupráce s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou a obrovský nárůst popularity vyvrcholily v roce 1968 odchodem z Rokoka a vznikem pěveckého tria Golden Kids. V kariéře všech tří se jedná o velmi krátké, ale stěžejní období. Dva koncertní programy, nadstandardní písně domácího původu, výběr kvalitních songů cizí provenience, vavříny ze zahraničních festivalů, prodejnost desek ohrožující pozici Karla Gotta, to vše byla slavná éra Golden Kids s neslavným koncem. Existenci Golden Kids ukončila po pouhých patnácti měsících slávy státní moc. Definitivní NE padlo v únoru 1970, kdy byla Martě zakázána jakákoli umělecká činnost. Existenční nejistotu po rozpadu Golden Kids řešil Neckář nejprve dočasným hostováním v Divadle Na zábradlí, v němž hrál v představení Mlynář a jeho dítě. Nakonec s mladším bratrem Janem založil kapelu a pokračoval v sólové kariéře.

Šlechtici
(Golden Kinds):

Balady a dřina

Znamenalo to další začátek – jiný styl zpívání, nové písničky… mimo jiné i nestárnoucí balady. S Janem založil skupinu Bacily, nazpíval desítky hitů a stal se legendou. K písňovým baladám inklinoval od počátku, později k němu přibyl ještě osobitý rock. Nazpíval desítky úspěšných písniček, jako byl Stín katedrál nebo Čaroděj dobroděj, jeho umělecký vrchol spadá do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Nutno přiznat, že mu širokou popularitu a letité umístění na předních pozicích v anketě Zlatý slavík vynesly především jednodušší písně středního proudu. Třeba Krokodýl Jeroným, s nímž slavil dlouhodobé úspěchy ve východním Německu. Důsledně koncipovaná a promyšlená alba Tomu, kdo nás má rád (1974), Planetárium (1977) či Atlantida '99 (1987) ale měla mnohem vyšší umělecké ambice. Odborníci dnes soudí, že na rozdíl od jiných Václav Neckář jen zřídka klesl pod vysoko nasazenou laťku snahy o kvalitní produkci.

Chrám svatého Víta
(ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.):

Deset let v útlumu

Zásadní změny po roce 1989 přinesly příliv zahraniční hudby a úbytek zájmu o české zpěváky. Po revoluci založil Václav s bratrem Janem hudební vydavatelství Ne a Ne Records, vzápětí však přišel útlum. Václav najednou nedokázal přijít s novými alby, měl problémy se životosprávou. Návrat Marty Kubišové na scénu vyvolal myšlenku na obnovení Golden Kids, ambiciózní projekt ale nakonec skončil jen několika společnými koncerty v roce 1994. Když vydavatelství Bonton přišlo s monstrózním projektem kompletně zmapovat na CD tvorbu nejvýznamnějších českých zpěváků, první na řadě byl Václav Neckář, u nějž se v letech 1996 až 2005 skutečně podařilo zachytit téměř vše z jeho nahrávek. Na přelomu tisíciletí nastal konečně obrat, Václav znovu začal vyprodávat koncertní sály. Velká pracovní zátěž, málo odpočinku a narůstající nadváha mu ale nekompromisně vystavily účet.

Svět je místo k radování:

Znovu od začátku

V listopadu 2002 zkolaboval na pódiu, při natáčení televizního pořadu. Vážná mozková příhoda ho na čas připravila o řeč i paměť. Znovu se ocitl na úplném začátku, tentokrát ale beze slov. Zpěvák, který zapomněl všechny texty svých písní. Dřina, kterou měl před sebou, byla nejtěžší v celém jeho životě. S pomocí lékařů a dalších odborníků se postupně pral s extrémní nadváhou i ztrátou paměti. Logopedka ho znovu učila mluvit jako malé dítě, známý odborník na zdravou výživu Vít Chaloupka pomáhal vrátit fyzickou kondici. Václav musel znovu prokázat, že má opravdu mimořádně silnou vůli, a jenom díky ní se vrátil do života. O svou nejdůležitější vlastnost naštěstí nikdy nepřišel – stále dokáže fanoušky svými písněmi i projevem dojímat. Zlomový okamžik jeho návratu se pojí s písní Půlnoční, kterou v roce 2011 nazpíval pro film Alois Nebel ve spolupráci se skupinou Umakart. Tím nastartoval umělecký comeback, jehož intenzitu v tu chvíli nikdo nepředpokládal, ale která jeho fanoušky fascinovala a dojala.

Stín katedrál:

Mimořádné dárky

Své další autorské album, nazvané Mezi svými, pokřtil 11. listopadu 2014 a bylo to poprvé – za více než půlstoletí kariéry totiž ještě nikdy dřív vánoční album nenatočil. Současně však prohlásil, že už je opravdu poslední. „Stárnu, s tím nic nenadělám,“ povzdychl si posmutněle při jeho křtu v Theatre Cinema Cafe Royal na pražských Vinohradech. V roce 2015 si připomněl již padesáté výročí spolupráce s hudebním vydavatelstvím Supraphon a k tomuto výročí vydala Pražská mincovna zlaté a stříbrné pamětní medaile. Mimořádný interpret české populární hudby však dostal ještě další neobvyklý dárek – 12. března 2015 se uskutečnila v pražském divadle Broadway premiéra muzikálu Mýdlový princ, který od začátku do konce provázejí jeho nejslavnější hity. Na jevišti je v něm i Václav Neckář, i když pouze na projekčním plátně. Hraje otce hlavního hrdiny, který těsně před smrtí natočí závěť na video. „Brácha je zvyklý, že třeba i ve filmech vždy skončil špatně. Zemřel ve svém prvním muzikálu Gentlemani, i v Ostře sledovaných vlacích byl na konci mrtvý,“ prohlásil po premiéře jeho bratr Jan.

Mýdlový princ:

Těžké ztráty

Zatímco profesně se mu znovu mimořádně dařilo a jeho zdravotní stav se pomalu zlepšoval, v soukromí nebylo tohle období rozhodně šťastné. V prosinci 2014 zemřel jeho kamarád, textař a básník Jan Schneider. V červenci 2015 navždy odešli další dva spolupracovníci, kytarista a skladatel Ota Petřina a textař Ladislav Kantor. Nejkrutější ránu ale dostal 14. prosince 2015, když zemřela jeho manželka Jaroslava. O čtyři roky starší bývalá primabalerína dlouho bojovala s vážnými zdravotními problémy, posledních třináct let ji provázely bolesti a pobyty v nemocnici. S Václavem se znali neuvěřitelných pětapadesát let a čtyřicet jedna roků spolu prožili jako manželé. O její smrti se Václav dozvěděl těsně před začátkem předvánočního koncertu ve Zlíně. „Neumíte si představit, jak to pro mne bylo strašné…“ povzdychl si v dokumentu České televize 13. Komnata. „Ale lidé si koupili lístek a těšili se na písničky, na vánoční atmosféru. Nemohl jsem vystoupení zrušit ani na jevišti vysvětlovat, že mi právě odešla jedna z nejdražších bytostí. To je právě ta daň, kterou zpěvák platí za celoživotní úspěch.“

Kdo vchází do tvých snů, má lásko:

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace