Princezna Lada zazářila jenom jednou, nevzhledný cejch jí ale zůstal na celý život. Tajnosti slavných
24.12.2017
Foto: repro/ČT
Popisek: Marie Kyselková jako princezna Lada v pohádce Princezna se zlatou hvězdou
Byla krásná, uměla hrát, zpívat i tančit. Zkrátka všestranný talent, o kterém dnes sní každý režisér. Stačila jí jediná role, aby se stala nesmrtelnou, přesto slibně odstartovanou kariéru dobrovolně ‘zabalila‘. Štěstí jí to ale nepřineslo.
Od chvíle, kdy půvabná a všestranně nadaná Moravanka Marie Kyselková poprvé okouzlila české diváky po boku zbožňovaného Josefa Zímy v pohádce Princezna se zlatou hvězdou, uplynulo už neuvěřitelných padesát osm let. Od té doby si vánoční svátky bez její křehké, krásné a moudré princezny Lady vůbec neumíme představit. Samozřejmě jsme se jí dočkali i letos, tentokrát nám ji nabídla vpodvečer na Štědrý den televize Prima. Málokdo ale ví, že během natáčení musela Marie vytrpět spoustu bolesti. Stát se to dnes, nejspíš by se některá pojišťovna nedoplatila. Následky jí totiž zůstaly dodnes.
Módě nedokázala odolat
Půvabná modrooká plavovláska se narodila 20. srpna 1935 v Brně a původně se chtěla stát zdravotní sestrou. Již během studia na střední zdravotní škole ale navštěvovala taneční podniky, kde zpívala a tančila. Díky tomu také dostala nabídku, které nedokázala odolat – stát se v Praze manekýnkou. Svět výjimečných modelů, vůně kosmetiky, mimořádně lákavá možnost cestovat do zahraničí v době, kdy pro většinu smrtelníků byly hranice směrem na západ uzavřeny… rázem bylo zdravotnictví passé a kráska s perfektní postavou se stěhovala do metropole nad Vltavou. A to ještě ani netušila, jak malý krůček zbývá od módního světa k tomu filmovému. Podařilo se jí ho udělat v roce 1955 díky režiséru Jiřímu Sequensovi, kterého na přehlídkovém molu tak zaujala, že jí okamžitě nabídl roli v dobrodružném dramatu s kriminální zápletkou Větrná hora. Vzápětí začala hrát v divadle, pak přišel v roce 1957 postava Lídy v psychologickém dramatu režiséra Jaroslava Balíka film Bomba, o rok později jí Vojtěch Jasný nabídl roli sestřičky v povídkovém filmu Touha. A pak to přišlo…
V hlavní roli náhoda
Když vzápětí začal režisér Martin Frič připravovat pohádku Princezna se zlatou hvězdou, nabídl nejprve Marii jednu z vedlejších rolí. Měla hrát jednu z princezen, které se ucházejí o přízeň prince Radovana. Jenže zaúřadovala náhoda. Původní hlavní představitelka Miriam Hynková totiž vážně onemocněla, a tak ji režisér musel přeobsadit a princeznu Ladu svěřil Marii. „Nejraději vzpomínám na první scénu, která byla ze zámecké zahrady. Ve skutečnosti se odehrávala v rozkvetlé pražské Stromovce, tam hopsám přes záhon a zalévám květy. Ten záhon plný živých květin a celá atmosféra scény se mi zdály okouzlující. Při natáčení jsem ale zažila i zklamání. Myslela jsem, že jako princezna budu mít víc šatů, že se budu převlékat a módit. To se mi však nepodařilo, nakonec jsem kvůli myšímu kožíšku vystřídala jen troje. I když překrásné,“ prozradila před časem v jednom rozhovoru.
Škola mistrů
Natáčení s velkými hereckými osobnostmi, jako byl František Smolík, Stanislav Neumann či Theodor Pištěk, bylo pro ni velkou hereckou školou. „Já jsem tam byla taková puťka, protože to byli takoví herci, že jsem jenom čuměla. Byli to mistři, k nimž jsem si netroufala ani se přiblížit. Mými kamarády byli Pepík Zíma (princ Radovan) a Pepík Vinklář (kuchtík Janek), protože jsme byli mladí,“ vysvětlila. Současní herci by se jen ušklíbli, kdyby jim někdo nabídl takový honorář, jaký tehdy dostávala za Ladu –240 korun za natáčecí den. Koncem padesátých let minulého století to ale byla částka velkorysá. „Byl to celkem výjimečný honorář. Poměrně velký. Ale já jsem všechny peníze posílala mamince. Jak s nimi naložila, už si ani nepamatuji, já jsem toho tehdy moc nepotřebovala, nekouřila jsem ani nepila,“ zavzpomínala. Největší muka ale vytrpěla kvůli zlaté hvězdě, kterou jí každý den znovu a znovu lepili na čelo. Přestože se maskéři činili, seč mohli, tehdejší lepidla nebyla k jemné dívčí pokožce právě šetrná, takže má Marie uprostřed čela po slavné ozdobě jizvu, která je viditelná dodnes.
Patnáct let tolerance
S princeznou Ladou měla Marie jedno společné – i ona našla ke konci pohádky štěstí po boku milovaného prince. Zamilovat se do herce Petra Haničince ale stihla ještě před první klapkou a v době natáčení již byla těhotná. „Byl mojí první láskou. Setkali jsme se, když mi bylo dvacet, on byl právě v rozvodovém řízení se Štěpánkou Haničincovou. Okamžitě jsem se zamilovala. Petřík byl opravdu krásný chlapec, silná osobnost, velmi ctižádostivý a velmi pracovitý,“ vychválila svého prvního životního partnera. Velkých gest jako v pohádce se ale od něj nedočkala. „Položil přede mě formulář s tím, že jdeme na Staroměstskou radnici. Nebylo to nic poetického, to ne. Dokázal vyjádřit city a mnohokrát krásně, ale oficiality neměl moc rád. A ani na svatbu si už moc nepamatuji, ale muselo to být v létě, protože jsem měla šatičky s krátkými rukávy.“ A minulo ji s ním i pohádkové štěstí až do smrti. I když pro manželství a rodinu obětovala kariéru a starala se výhradně o syna Ondřeje a domácnost, nepomohlo to. Haničinec zkrátka nebyl rodinný typ, takže trpělivá Marie patnáct let tolerovala jeho ‘noční život‘. „Líbil se děvčatům a ženám a ony se líbily jemu. Já jsem byla jeho druhá manželka, potom se oženil ještě dvakrát. Rozchod mě velmi bolel a byla jsem nešťastná. Brzy po rozvodu jsme ale už zase spolu vycházeli dobře a dokázali jsme se domluvit,“ vyprávěla v rozhovoru pro deník Aha!.
Konečně ten pravý
Nakonec se na ni štěstí v lásce přece jen usmálo. Již tři měsíce po rozvodu ji kamarádka pozvala na svatbu své sestry, a tam se seznámila se svým druhým manželem, o dvanáct let mladším zubařem Vladimírem Demkem. „Bylo to také štěstí shůry. Když jsem se podruhé vdala, tak logicky, aby bylo manželství naplněné, jsme chtěli děti. A narodily se nám dcery Alžběta a Žofie. Děti jsou to nejlepší, co od života mám,“ vyznala se bývalá herečka. Se zubařem prožila čtyřicet let, dokud neodešel na věčnost, pohádkový život ale prý ani po jeho boku nezažila. „Přežili jsme spolu tak dlouho díky tomu, že jsem takový obrušovač konfliktů. Já tu pohádku opravdu moc neprožívám,“ povzdychla si. Dlouhá léta byla manželkou a matkou na plný úvazek, jen si občas přivydělala domácími pracemi. Zaměstnat se nechala až v důchodu jako vrátná a studenti na pražských strahovských kolejích většinou ani netušili, že se na ně z vrátnice usmívá pohádková princezna.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská