Tři týdny v umělém spánku, tři měsíce ve špitále… Až díky tomu pochopil to nejdůležitější. Tajnosti slavných
06.12.2017
Foto: ČT
Popisek: Tony Linhart
AUDIO/VIDEO Legendu trampské hudby, skladatele a textaře ochromilo celkové selhání organismu, přesto se dokázal vrátit na koncertní pódia. A hold jeho kumštu složil i legendární Jaroslav Foglar.
Máte rádi Ozvěny osadních ohňů? Pak jistě také víte, že k vám během tohoto populárního pořadu pražského Country Radia promlouvá přes mikrofon česká folková legenda Tony Linhart. Na první pohled nezmar, kterému by sotva někdo hádal, že letos v lednu oslavil již sedmdesáté sedmé narozeniny. Hraje mu to, zpívá a textuje stále skvěle, i když to všechno původně chtěl před deseti lety zabalit a už si pomalu vyhlížel park, v kterém bude krmit holuby. Jenže kdo se narodil na osadě a folková a country muzika mu přešla do krve, ten se jí ani navzdory všem nástrahám osudu do smrti nezbaví.
Dál, dál, dál:
Svět poznával u Kocáby
Antonín ‘Tony‘ Linhart se narodil 3. dubna 1940 v Praze a rovnou zapadl mezi vášnivé milovníky přírody, kamarádství a rovných mezilidských vztahů. Jeho otec, který ho odmalička vedl i k trampské muzice, totiž založil legendární osadu Tacoma. V dětství Tony prožíval každou volnou chvilku přímo v kolébce českého trampingu, na osadě Luisiana v údolí Kocáby, přezdívané Hadí řeka. A tam také v pouhých sedmnácti letech založil s kamarády další vlastní osadu Mantrap, která existuje dodnes. Vystudoval strojní průmyslovku a pracoval jako vedoucí výpočetního střediska, svůj život ale zasvětil především trampské hudbě, psaní zpěvníků i trampských kuchařských knih. Je ‘holešovičák‘ a ‘karlíňák‘ a nábřeží těchto dvou proslulých pražských čtvrtí mu doslova učarovala. Svědčí o tom mimo jiné i jeden z jeho nejslavnějších songů Karlínské nábřeží.
Karlínské nábřeží:
Hvězda se zrodila ze dvou odpadlíků
Na Tonyho osadě Mantrap se brzy zrodila i jeho první stejnojmenná trampská skupina. Jenže na finále Porty 1970 v Ústí nad Labem si její členové naplno uvědomili, že v konkurenci kapel, jako byli například Skarabeus nebo Hoboes, začínají lehce zaostávat. Cítili, že jejich možnosti jsou vyčerpány a čekají na impuls, který jim ukáže další směr. A stalo se. Do podobné krize se totiž ve stejné době dostali i folkoví Drnkači, kteří se rozpadli a novomanželé Helena a Vašek Maršálkovi hledali stejně jako Tony a jeho parťáci novou cestu. A tak přišli za Tonym s nabídkou na spolupráci. „Jejich kapela již byla přihlášena v hudební soutěži Porta a byla by velká škoda se této soutěže nezúčastnit. Navíc tato soutěž měla tehdy věhlasnou pověst a účast byla velmi prestižní. S Tondou Linhartem jsme tedy spojili síly, a tak vznikl Pacifik. V soutěži jsme první rok skončili na druhém místě a další rok jsme již byli první. Dá se tedy říci, že Pacifik vznikl u piva,“ zavzpomínala před časem na společné začátky Helena Maršálková. Jméno Pacifik vymyslel pro kapelu Tony, složil pro ni první písně, přivedl basistu Jiřího Cipra a přidala se k nim ještě Hana Veselá, později provdaná Sýkorová.
Velrybářská výprava:
Velrybářská výprava to zpečetila
Na pražském kole Porty 1971 vystoupili se čtyřmi písničkami, největší úspěch sklidila Velrybářská výprava, která zpečetila nový start. Pacifik suverénně zvítězil a postoupil do finále v Karviné, kde obsadil druhé místo. Stále ale tomu něco chybělo – sólový nástroj. Proto se přidal kytarista Miloš Tůma, skupina začala cíleně budovat popularitu a jela téměř z jednoho koncertu na další. O rok později zvítězila v Sokolově v kategorii Moderní trampská píseň a tím se definitivně zařadila k čistě trampským kapelám. A to i přes velkou snahu se z něj vymanit a odhalit tajemství jiných končin hudebního světa. V roce 1973 přidal Pacifik do sbírky další vítězství na Portě a současně začaly i legendární potlachy v pražské Malostranské besedě. O rok později zahájily na pražském Výstavišti, které trampové překřtili na Fučbar, podvečery nazvané Setkání u srubu. Napoprvé přišly asi dvě desítky lidí, za rok už jich bylo na osm . ‘Setkání‘ se přejmenovalo na Country podvečery a pokračovalo vždy v létě až do roku 1990. A u všeho nikdy nesměl chybět mimořádný kytarista, zpěvák, písničkář a dlouholetý umělecký vedoucí Tony Linhart.
Orinoko:
Nesplnitelný sen
Tím pro Tonyho a jeho kapelu bylo navzdory popularitě dostat se do rozhlasu nebo nedej bože třeba až na televizní obrazovku. Silným vykopnutím pro ně ale znamenalo album Písně dlouhejch cest, které natočil v roce 1975 Supraphon a sklidilo neuvěřitelný úspěch. Kapela s Linhartem v čele stála na prahu profesionalizace, jenže všichni si najednou připadali strašlivě unavení. Naštěstí přišlo Karlínské nábřeží a návrat Heleny Maršálkové, Hanu Sýkorovou vystřídala Marcela Voborská ze skupiny Louisiana a Pacifik se jakoby zázrakem znovu probral. Dalším životabudičem se stal v roce 1980 kytarista Pepa Blažejovský, který přešel od Taxmenů. S ním přišli další noví muzikanti i písničky. Pak si sice Helena Maršálková začala brousit zuby na ještě úspěšnější kariéru, i její odchod ale Tony a jeho kapela ustáli.
Tulácké blues:
Svoboda zabila zakázané ovoce
Velmi nebezpečným zlomem pro českou trampskou muziku se stal počátek devadesátých let minulého století. Country muzika už přestala být na indexu a alegorie v textech, které dříve tolik hřály u srdce, najednou pozbývaly významu. Zdálo se, že trampská píseň definitivně míří do záhuby. Přesto sklidil Pacifik obrovský úspěch s výběrovým albem nejlepší tvorby z osmdesátých let a rozhodl se vrátit k původnímu zvuku bez elektrických efektů. Zrodily se Legendy Pacifiku, vrátila se i Helena Maršálková. Časem se legendy vytratily, prý opět z pudu sebezáchovy. A došlo i na návrat do Malostranské besedy. Tony jel neustále a plné obrátky, při své urputnosti hrát a skládat ale zapomněl, že mu neúprosně přibývají léta a měl by myslet i na své zdraví. Nešetřil se, a to se mu vymstilo.
Touha žít:
Boj o život neprohrál jen o fous
Po opakovaných nevolnostech před devíti lety zkolaboval a manželka ho odvezla do nemocnice. Diagnóza byla neúprosná – totální selhání a sepse organismu. Životní orgány začaly vypovídat službu jeden po druhém, hrozila mu mozková mrtvice. První tři týdny proležel v nemocnici v umělém spánku, celkem tam strávil tři měsíce. Tenkrát nikdo nevěřil, že by se ještě mohl někdy vůbec vrátit na koncertní prkna. A přesto to dokázal. Netají se tím, že je vděčný, že může zase hrát, a bere prý život s mnohem větší pokorou. Z prvního manželství má Tony Linhart syna Martina, bubeníka rockové kapely, z druhého další dvě, dnes již dospělé děti, které ale na otcovu trampskou dráhu nenavázaly. Namísto nich si ho ale vzali za svého jiní. Jeho písničku Cesta do Stínadel totiž převzali za svou skauti a legendární Jaroslav Foglar mu za ni složil hold osobním děkovným dopisem: „Jednou se tyto krásné písničky budou svobodně zpívat.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská