Kanec k ničemu, anglická vlajka, kibic a ospalec... Osudové trampoty Jiřího Menzela
04.12.2017
Foto: repro/ČT
Popisek: Plejáda mimořádných osobností a šílené nápady osudového autora - to jsou Menzelovy Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal byl pro režiséra Jiřího Menzela osudový autor. Podle jeho předlohy natočil film hned několikrát, jednou z toho byl dokonce i Oscar – za Ostře sledované vlaky. Toho sice Slavnosti sněženek nedostaly, šlo o látku výsostně českou, které asi jinde než u nás nerozuměli. Češi si je ale zamilovali. Na film vzpomínal režisér Jiří Menzel v pořadu Příběhy filmů na Streamu. A protože Jiří Menzel leží již několik dnů ve vážném stavu v nemocnici, vzpomeňme na něj alespoň takto a popřejme jemu (i sobě), aby se co nejdříve uzdravil.
Film vznikl v roce 1983, šedivá osmdesátá léta v něm ale absolutně nepocítíte. Ač se to zdá téměř nemožným, nepronikla do něj prakticky žádná ideologie a klidně by se mohl odehrát na západ od našich hranic. To by se ale nemohl odehrávat v Hrabalově zamilovaném Kersku, které vypadá ve filmu tak idylicky. Natáčení si pochvaloval i režisér Jiří Menzel. „Bylo to krásné natáčení. Rád na to vzpomínám, ale už se nepamatuju, o čem to bylo,“ svěřil se na Streamu.
Krejčík se do všeho pletl
Ve filmu sice sám nehraje, povolal si ale na pomoc dokonce dvě jiná režisérská esa, Jiřího Krejčíka a také Františka Vláčila. S Jiřím Krejčíkem ale měl jisté problémy, odmítal totiž zapomenout, že je hlavně režisér. „Já jsem s ním chtěl dělat, protože má tu krásnou figuru. Je s ním ale těžké pořízení, protože se do všeho plete. Jak je scéna v hospodě, kde všichni sedí, tak on pořád zasahoval. Řekl jsem mu, Jirko, tady režíruju jenom já! František Vláčil, který tam taky hrál, pořád klímal. Když jsem to řekl, nastalo ticho, myslel jsem si, že Vláčil vybuchne. A do toho ticha Vláčil řekl, nech Jirku, on má pravdu,“ zavzpomínal, jaké to bylo natáčet se slavnými režiséry.
Obsadil i Hrabala
Tvůrce geniální předlohy Bohumil Hrabal nebyl z těch, kteří by s radostí skákali před kameru. „Když jsme točili nějaký film, tak přišel ze zdvořilosti a rychle utekl,“ prozradil Menzel. Přesto se Bohumil Hrabal ve filmu alespoň mihnul. „Je to o Kersku a já jsem chtěl, aby tam byl. Musel jsem ho uprosit. Je tam asi ve třech záběrech, jak rozlívá hnojůvku. On byl velice plachej.“
Trable s divočákem
Stěžejní je scéna, jak myslivci dostihnou ve třídě divočáka, kterého předtím dlouho pronásledují. Jiří Menzel přiznává, že natočit ji bylo pořádně těžké, a na tuhle etapu natáčení nevzpomíná s radostí. „To bylo hnusné. Samozřejmě jsem chtěl cvičeného kance. Produkce přivedla nějakého člověka, co měl cvičit se zvířaty. Ale ten kanec byl nepoužitelný. Vyzkoušeli jsme ještě jiného. Když jsme potřebovali, jak ten kanec vyběhne do třídy, tak jsme použili vycpaného kance na kolečkách. To bylo hrozné, ten, co se staral o toho kance, to nebyl profesionál, pil mně krev!“
Vadila anglická vlajka
Ač je to nemožné, i takto na první pohled nezávadný snímek měl problém s tím, aby šel skutečně do kin. Režisér se o něj musel porvat, nebo spíš o to, aby mohl být v takové podobě, v jaké byl natočen. Cenzorům totiž vadila anglická vlajka, která se na malý okamžik mihne v záběru. „Oni neměli nic jiného, co by mohli zakazovat,“ konstatoval Menzel s tím, že vlajka, která se ve filmu větrá na balkoně, patřila paní Hrabalové. Měla ji ještě z dob války. „Ta to používala jako povlak na peřiny. Ona to tam akorát větrala, a když ti papaláši nevěděli, co vyčítat, tak se ptali, co tam dělá ta anglická vlajka. Řekl jsem, že to není anglická vlajka, že to jen tak vypadá. Ta musela pryč. Už jsem ale měl takovou pozici, že jsem se zatvrdil a řekl jsem, že nepůjde pryč. Na to jsem to právo měl. Vyhrožovali, že ten film nepustí, tak jsem řekl, aby ho nepouštěli. Trvalo to asi půl roku. Pak potřebovali nějaký film, aby jim nechyběl do plánu, tak nakonec šly Sněženky i s tou anglickou vlajkou.“
Od humoru k tragédii
Ačkoliv jsou Slavnosti sněženek film úsměvný a o něžný humor v něm není nouze, jeho konec je vyloženě tragický. Tím hůř, že nevědoucí divák musí být přechodem od humoru k tragédii zaskočen. „Je to o tom, jací jsme. To je Hrabal. V každé větě, ve všem, co napíše, se můžete zároveň smát i plakat. Bavíte se, ale pak vám to dojde, co jsme zač,“ dodává Jiří Menzel.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková