Mužů, kterým zamotala hlavu, byl zástup. A ženy naučila, jak proměnit handicap ve výhodu. Tajnosti slavných
28.11.2017
Foto: ČT
Popisek: Naďa Urbánková v roce 1967 v komedii Sedm žen Alfonse Karáska
VIDEO Flamendr, nevěrník, podvodník… Lásku brala vždycky vážně, partneři ji většinou zklamali. Nejvíc jí ale ublížil její vlastní otec, který nadlouho poznamenal její vztahy k mužům, když jí bylo pouhých devět let.
V záplavě hvězdných šedesátých let zabodovali jenom ti nejlepší a výrazná plavovláska se stala jednou z nich. I ji na vrchol významně napomohla tehdy nejslavnější divadelní scéna Semafor. Mimo jiné dala tisícovkám žen příklad, jak se vyrovnat se s mindráky. Proměnila totiž brýle, které byly považovány za handicap, ve výrazný módní doplněk, jenž může ženu zdobit, což bylo do té doby něco zcela nemyslitelného. Získat ovšem zajímavé brýle znamenalo při nabídce tehdejších Očních optik úkol téměř nadlidský. „Měla jsem na Příkopech známého optika a ten mne zásoboval brýlemi ze zahraničí. Většinou je vozil z různých veletrhů…“ zavzpomínala před časem Naďa Urbánková při příležitosti výstavy části sbírky svých brýlí v Jihlavě. Za celý život totiž nikdy žádné nezničila. „Jen můžu říct, že těch brýlí bylo rozhodně mnohem víc než chlapů, které jsem za celý život měla!“ nechala se slyšet. Bylo jich totiž zhruba sto padesát – tedy brýlí. Mužů bylo méně, i když se zpěvačka netají tím, že byla celá řada těch, kteří její život ovlivnili. Pár jich milovala, jiní zase po sobě zanechali v jejím srdci a duši spoušť.
Amfora, lexikon a preparát
(s Evou Pilarovou a Jiřím Šlitrem – 1965):
Z rodiny Leninova pobočníka
Narodila se 30. června 1939 v Nové Pace, její tatínek Emil Balabán ale pocházel z Podkarpatské Rusi, z vesnice sousedící s tou, v níž se narodil otec Haliny Pawlowské. Když skončila první světová válka, vydal se do Evropy stejně jako ostatní příbuzní. Jen bratranec Ivan zamířil opačným směrem, do Petrohradu, a stal se Leninovým pobočníkem. „Pak asi brzy zjistil, že z toho kouká malér, a zdrhl do Ameriky. A já často vídám v titulcích amerických filmů jméno Bob Balaban,“ prozradila Naďa před lety. Její otec se pak v podkrkonošské Nové Pace seznámil s hezkou Češkou, oženil se s ní a měli tři dcery. Žili ve vesnici Borovnička, kde pan učitel Valkoun, který si později vzal zpěvaččinu sestru, učil malou Naděnku na housle.
Dlouhé týdny čekání:
Poprvé smrti tváří v tvář
Otec, který byl dlouho nemocný a byl v invalidním důchodu, se postaral o její první traumatický zážitek v životě. „Jednou mě táta vzal nahoru na půdu. Sedl si tam na židli a řekl mi: Pojď sem a posaď se na mě. A prostě mě znásilnil,“ prozradila až po letech v životopisné knize, nazvané A příště lépe, kterou sepsala s novinářem Dušanem Spáčilem. Otce ale měla přesto ráda, a tak se jí podařilo hrůzný zážitek vytěsnit z mysli. Až v dospívání si uvědomila, co se vlastně tenkrát stalo a co ovlivnilo její vztahy s muži, s nimiž dlouho odmítala jakýkoliv fyzický kontakt. Otec zemřel po puči v roce 1948 na selhání srdce a tenkrát Naďa poprvé viděla umírat člověka. Zanechalo to v ní hlubokou stopu, nejspíš právě proto pak šla do Trutnova studovat zdravotní školu.
Takovou lásku, o jaké jsem snila
(s Jiřím Suchým – 1969):
Jak se rodí zpěvačka
V devatenácti letech hrála s ochotnickým souborem hlavní roli Alenky v Jiráskově Kolébce, byla tenkrát tak dobrá, že vyhrála Jiráskův Hronov, a hned dostala nabídku z divadel v Pardubicích a Hradci Králové. Vybrala si Pardubice, což se později ukázalo jako rozhodnutí přímo osudové. Milovníky tam totiž tenkrát hrál o devět let starší Karel Urbánek. Brzy se vzali, manžel pak dostal angažmá v pražském divadélku Paravan a Naďa odešla do Prahy s ním. Urbánek se stal známým hercem, patřil k nejžádanějším dabérům a upozornil na sebe i jako spisovatel. Sice se rozvedli, zůstali ale přáteli, i když se často nevídají. Její první pěvecké vystoupení na veřejnosti zase zavinil jeden z nejlepších autorů filmové hudby Luboš Fišer. Byl tehdy šéfem ‘vážné‘ sekce Armádního uměleckého souboru a Naďa jim dělala konferenciérku. Jednou měly v novém programu zaznít i lidové písně a odrhovačky lidu pražského, kuplet Padla, facka... ale dámy z opery zpívat odmítly. A tak Fišer rozhodl, že ho zazpívá Naďa. A zrodila se zpěvačka.
Naděje
(ze seriálu Píseň pro Rudolfa III. – 1968)
Teraz nám volačo zatancujte…
Když připravoval režisér Ján Roháč s Vladimírem Svitáčkem film Kdyby tisíc klarinetů, dostala pozvánku na konkurz i Naďa a v sále, narvaném k prasknutí půvabnými dívkami, zaúřadovala v její prospěch zřejmě její jediná ‘osudová‘ žena, paní Pešulová z Barrandova. Ukázala na ni a řekla, ať jde na jeviště. „A teraz nám volačo zatancujte,“ požádal ji Roháč, Šlitr začal hrát twist, Naďa se s kabelkou a pozvánkou v ruce začala vrtět a propadala se studem. „Zazpívejte nám něco,“ řekl Šlitr a její tvrzení, že nic neumí, ho rozesmálo. A tak spolu poprvé začali Klementajn, první sloku pořád dokola. Pak přecházel do jiné tóniny, zkusili to jako operu…
Loď bláznů:
Suchého porazila na zem
V té chvíli si prý vzpomněla na svou učitelku ze zdravotní školy, která se jmenovala Šlitrová. Až později zjistila, že to byla Jiřího sestra. Své vystoupení považovala za trapas a chtěla utéct, jenže nemohla najít východ. Zabloudila v zákulisí, pak konečně našla dveře, a v nich stál její idol Jiří Suchý. Na otázku, kam jde, jen špitla, že domů. „Ale to nemůžete, vždyť jsme vás vybrali do toho filmu, a kromě toho bych vám rád nabídl angažmá v Semaforu,“ řekl. Radostí mu skočila kolem krku a porazila ho na zem. Pak prý jela domů trolejbusem a byla tak štěstím bez sebe, že se musela moc držet, aby to nevykecala všem spolucestujícím.
Šedá vrána:
Tenhle zadek už někde viděl
V Semaforu patřila k nejsvůdnějším hvězdám a občas vystupovala i v odvážných scénách, například v televizním filmu Radúz a Mahulena, v němž se s Jaroslavou Obermaierovou koupala v rybníčku nahá. Kamera ji ale zabírala pouze zezadu. Den po odvysílání zpívala v Semaforu tichou pomalou píseň a vtom zaslechla, jak kytarista za ní zamyšleně říká: „Tenhleten zadek jsem včera někde viděl...“ Málem prý tenkrát nedozpívala. Byla čerstvě rozvedená, neměla kde bydlet, a tak spala v divadle, zabalená v oponě. A najednou jí Jiří Menzel povídá, že má pro ni roli v Ostře sledovaných vlacích. Ve slavném oscarovém filmu s ní protrhl Miloš Hrma přednostovo kanape. Italský producent Ponti prý chtěl, aby byla scéna ještě erotičtější, a tak ji natočili, nakonec ale do filmu nezařadili. S Menzelem pak natočila i svůj druhý slavný film, Skřivánky na niti. „Skoro všechny mé filmy byly zakázané. Další dva ležely v trezoru, protože v nich hrál emigrant Honza Tříska,“ dodala.
Drahý můj:
(Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna 2 – 1969):
Jízda s Country Beatem
Téměř u všech jejích pěveckých úspěchů stál se svou kapelou klavírista a kapelník Jiří Brabec se svým Country Beatem. Začalo to na festivalu v Karlových Varech, pokračovalo v pražském Divadle Sluníčko, kam pozvala Jiřího Suchého, který pak Brabcovi nabídl angažmá v Semaforu. Potom pětkrát vyhrála Zlatého slavíka. Její nejúspěšnější hity otextoval Jiří Grossmann a stal se jejím nejlepším přítelem. Jenže mimořádně charismatický muž zemřel v pouhých třiceti letech, a i když si mnoho lidí myslí, že ho zabila leukémie, ve skutečnosti to byla Hodgkinova choroba, tedy zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin. Na přání jeho maminky zpívala Naďa na jeho pohřbu svůj hit Závidím, který pro ni napsal, když už tušil, že je s ním opravdu zle. S doprovodem a naživo. „A zestárla jsem snad o čtyřicet let,“ prohlásila po letech.
Pokračování zítra, 29. 11.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská