I když to na mě padalo, člověk si to nesmí pouštět k tělu. Pouta režiséra Radima Špačka
27.11.2017
Foto: Facebook
Popisek: Režisér Radim Špaček
Režisér Radim Špaček zažil dobu reálného socialismu jen jako dítě, ale zřejmě ho fascinuje dodnes. Ve své tvorbě se tohoto odpudivého šedivého období dotýká velmi často. Naposledy třeba v sérii dokumentů Příběhy 20. století. O tom, co ho na této době přitahuje, se rozhovořil v rozhovoru pro Instinkt.
Režisér Radim Špaček rozhodně není z těch, kdo by sedmdesátá či osmdesátá léta, o kterých často ve svých dílech vypráví, obdivoval: „Vůbec tomuhle lakováni narůžovo nerozumím. A to jsme se v mojí rodině neměli nějak extrémně špatně. Byli jsme chudí, oba rodiče byli učitelé, bydleli jsme v paneláku na šíleném sídlišti, ale neměli jsme bídu. Jenže i tak jsme věděli, že režim je špatně. Zamlada jsem byl naočkovaný od prarodičů, kteří byli kovaní komunisti, a já té jejich pravdě v zásadě věřil. Ještě ve třinácti jsem nevěřil, že v osmašedesátým přijeli Rusáci a okupovali nás. Vždyť nás to ve škole neučili! Byl jsem naivní a prohlédl jsem dost pozdě,“ uvedl v rozhovoru pro Instinkt.
Život jako v Panelstory
Radim Špaček je synem nynějšího mistra etikety a také bývalého Havlova mluvčího Ladislava Špačka. S rodiči bydlel v klasickém paneláku: „Bylo mi šest, když jsme se přestěhovali do Prahy a bydleli deset let na Jižním Městě. Ve stejné době tam Chytilová točila Panelstory. Všechno bylo rozkopané, nic nefungovalo, metro nejezdilo, v bytě nám ještě tři dny po nastěhování nešla elektrika, kolem nebyl jediný obchod, ve třídách nás bylo čtyřicet Husákových dětí... Mám v sobě zapečetěné, jak tehdy věci vypadaly,“ nedělá si dnes iluze.
Natočil jsem homosexuály, mám k nim nejblíž
Svou orientaci Radim Špaček nijak neskrývá, a tak právě jemu v sérii dokumentů Příběhy 20. století připadl díl, který vyprávěl o tom, jak se žilo v socialistickém Československu gayům a lesbám: „Díl o homosexuálech Život s cejchem mi připadl celkem automaticky, mám k tomu z týmu díky své orientaci asi nejblíž, zajímalo mě to a něco o tom vím. Dělal jsem taky dílo o ostravských havířích, protože jsem z Ostravy, a část o sportovcích, protože nikdo zrovna neměl čas,“ říká v rozhovoru pro Instinkt k tomu, které díly si k natočení vybral právě on. Natáčení dokumentů bylo velmi náročné na vyhledávání informací: „Měli jsme k dispozici soukromé archivy pamětníků a taky rešeršistu, který pátral v archivech České televize. Někdy jsme museli do Krátkého filmu nebo do Vojenského historického muzea a dalších institucí... Kvůli jednomu záběru musíš nakoukat hodinu týdeníků nebo zpráv. Ale pořád je to ta lepší varianta, blbé je, když nemáš nic,“ uvádí Radim Špaček v Instinktu.
Táta spolupráci s STB snědl
Sametová revoluce proběhla, když byl Radim Špaček ještě nezletilý. On sám si tedy na vlastní kůži nemusel zkoušet řešení morálního dilema: „Znám tu situaci i od táty. Ten byl koncem 60. let aktivní ve studentském svazu, měl politický škraloup, sebrali mu pas, nemohl sehnat práci... Vyprávěl mi, jak ho vozili k vyčerpávajícím výslechům. Jednou už byl tak vyřízený, že jim spolupráci podepsal. Ta se tehdy psala vlastnoručně. Pak ho ale něco osvítilo a on řekl „Počkejte, já si po sobě přečtu, jestli tam nemám pravopisné chyby, jsem učitel češtiny." Když viděl tu hrůzu a docvaklo mu to, papír zmačkal a snědl. Já si vůbec nedokážu představit, jak bych se zachoval. Doufám, že bych v sobě našel sílu. Pamatuju si, co člověk dělá za kraviny, když je mu osmnáct, a jak je náchylný podlehnout strachu, aby neměl průšvih,“ přiznává v rozhovoru pro Instinkt.
Nemůžete si tu dobu pouštět k tělu
Radim Špaček rozhodně neschvaluje, když se minulá doba nějak relativizuje a mluví se o ní shovívavě: „Nemělo by se žádným způsobem zpochybňovat, že šlo o zločinnou totalitu a že lidé měli jen velmi omezené možnosti se realizovat. Když si dnešní mladí socialismus idealizují, nevědí, o čem mluví,“ apeluje v rozhovoru pro Instinkt. Ačkoliv je doba, o které ve svých dílech vypráví, velmi depresivní, režisér je prý vůči ní odolný: „To jsem zároveň režíroval ještě seriál Svět pod hlavou, který se taky odehrává v 80. letech! Trošku to na mě padalo, ale od svého filmu Pouta jsem na tu dobu už zvyklý. Člověk si to nemůže moc pouštět k tělu,“ tvrdí v Instinktu.
Pouta s pěti Lvy
Radim Špaček je režisérem hraných, ale i dokumentárních filmů. Prorazil filmem Pouta v hlavní roli s Ondřejem Malým, který ztvárnil klasického estébáka s mrazivou přesností. Ačkoliv Špaček dobu zažil jen jako dítě, do celé její zrůdnosti se mu podařilo se vcítit perfektně. Film byl po zásluze oceněn pěti Českými lvy. Pro Českou televizi natočil seriál Život pod hlavou v hlavní roli s Václavem Neužilem a také několik epizod seriálu Život a doba soudce A.K. v hlavní roli s Davidem Švehlíkem. Radim Špaček jezdí často do Indie, kterou miluje i pro její film. V Praze pořádá pravidelně festival bollywoodského filmu.
Se svým tátou Ladislavem Špačkem měl dříve komplikovaný vztah, v šestnácti se s ním pohádal a odešel z domova. Několik dlouhých let prý spolu nepromluvili. Určité období také strávil v psychiatrické léčebně, uvažoval prý o sebevraždě. Otci prý homosexuální orientaci velmi dlouho nepřiznal, Ladislav Špaček tvrdí, že mu vše „seplo“, až syna viděl sedět v hospodě s jiným klukem. To, že je syn homosexuál, prý přijal naprosto v klidu. Od syna prý byl zvyklý naprosto na vše.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková