Lítal jsem po světě první třídou, jezdil mercedesem, ale pak… Sagi odkryl jednu letitou záhadu
25.11.2017
Foto: Youtube / repro
Popisek: Sagvan Tofi
Sagvan Tofi, ikona džínovo-plísňového světa osmdesátých let, neposkytuje příliš často rozhovory a o své záhadné minulosti v devadesátých letech nemluví už vůbec. V případě magazínu MF Dnes ale učinil výjimku a rozhovořil se třeba o konkurenčních bojích na zdejší muzikálové scéně.
Co je největší záhada? Čím se živí Sagvan Tofi! Tohle se v devadesátých letech po Praze dávalo k dobru. O Sagim, bývalé hvězdě filmů a hitparád, se toho totiž vědělo jen pramálo. Rozhodně nehrál a nezpíval, bydlel v Nuslích a to bylo tak vše. Peníze ale měl, to bylo celkem jasné. Pro MF Dnes Sagvan osvětlil, kde je vlastně bral. „Chodili jsme s bandou pravidelně kalit do jednoho takového bárku a jednou - nevím proč - mě tam oslovil zvláštní chlápek: Ahoj, já jsem z České Lípy, budu tam kupovat diskotéku a chtěl bych tě tam jako tvář, dáš tomu ksicht, budeš se o to trochu starat, já to zaplatím, pojeď se na to se mnou po dívat. Tak jsme tam jeli." Tím tajemným neznámým by měl být podnikatel František Rigo, který nakonec skončil za stomilionový podvod s Kreditní bankou Plzeň na dlouhá léta ve vězení.
Zkoušeli kde co
Sagvanovi se nový kamarád zalíbil: „Samozřejmě jsem tu záklopku měl. Když nějaký z jeho kšeftů smrděl nebo se mi zdálo, že do toho nemám co mluvit, tak jsem se uklidil stranou. Třeba když ten člověk jel do Afriky vyjednávat o dodávce desítek nákladních tater s humanitární pomocí někde pro Tanzanii. Z diskotéky sice sešlo, ale zkoušeli jsme x dalších věcí: zakládali jsme a prodávali internetové domény, zkoušeli jsme oživit zaniklou značku džínů, vymýšleli jsme značku limonády. Byla to zábava a on to jako investor platil. Pak ale šel úplně do všeho, už to bylo o hubu. Po asi šesti letech vzestupu začal jeho pomalý pád, který trval asi čtyři roky," popisuje Sagvan divoká devadesátá léta.
Po pádu mecenáše bez peněz
Sagiho mecenáše a společníka v jednom zavřeli a on najednou nevěděl co se životem: „První emoce: ty vole, co teď? Do té doby jsem létal po světě první třídou, jezdil mercedesem, a najednou jsem byl úplně bez prachů," uvádí v rozhovoru. Právě tohle je doba, kdy se Sagi zase vynořil na světlo boží, a to rovnou do muzikálu, konkrétně do muzikálu Děti ráje: „Přede mnou se o to pokoušelo několik renomovaných autorů, neúspěšně. Je totiž rozdíl psát scénář na předem dané písničky, nebo napsat z gruntu nový příběh bez omezení. A i když jsem vlastně muzikály nesnášel, tak písničky Michala Davida jsem znal z dob, kdy jsem jezdil jako host na jeho vystoupení, takže jsem věděl, že má i fantastické texty. Řekl jsem - OK, naposlouchám si to, zkusím z toho seskládat příběhovou mozaiku."
Úspěch i v Brně
Poté, co úspěšnému muzikálu doběhly licence na písničky a Sagvan se rozhodl k riskantnímu kroku, přestěhovat muzikál do Brna. Se svými společníky a jejich podíly už nemohl počítat, k dispozici měl jen svůj muzikál, bez obsazení, kostýmů, scény. V brněnském Boby centru tedy začal zcela nanovo, herce si sem musel vozit, protože ti brněnští se prý báli místního bosse Stanislava Moši: „Ale ti moji dva parťáci tomu nevěřili. Vlastně tomu zase nevěřil nikdo," přiznává. A kdo by věřil? Stěhovat po pěti letech a pěti stech reprízách vybydlený muzikál do Brna?“ Risk se ale vyplatil, muzikál se chytil i v Brně.
Čas růží Karla Gotta prý potěšil
Dalším milníkem v jeho životě byl muzikál Čas růží, ve kterém jsou použity písně Karla Gotta. S jejich užitím a hlavně s příběhem muzikálu musel pochopitelně souhlasit hlavně Karel Gott: „Máte jít k němu domů, převyprávět mu scénář, na kterém děláte šest let. A on může říct, že se mu to nelíbí. A byl by konec. Dokonce i ostřílený producent, jako je Olda Lichtenberg, z toho byl vyklepanej." Karel Gott tehdy velmi vážně onemocněl, ale Sagvan se nedal a muzikál se mu podařilo protlačit. „V té době se k němu absolutně nikdo nedostal. Byl jsem vyklepaný jako blázen. Sedli jsme si u nich v kuchyni - Karel, jeho žena Ivana, jejich pes, Olda a já. A Karel říká - tak začni. Byl jsem jako v nějakém oparu. Pustil jsem se do vyprávění, sem tam jsem předehrál i nějakou scénu. Olda celou dobu mlčel, přišlo mi, že to trvá strašně dlouho. Skončil jsem. Pak se všichni asi půl hodiny bavili o něčem úplně A najednou Karel říká, že se mu to líbí, že je vidět, že ty písničky fakt znám, i ty méně známé. Vtipkoval: To jsi mě musel nenávidět, když jsi je slyšel tolikrát, co? Možná ho to v té době i lehce povzbudilo,“ vzpomíná Sagvan v magazínu MF Dnes.
I pohádkového dědečka můžou zavřít
Bývalý bouřlivák Sagvan je dnes dobře vydělávajícím muzikálovým producentem, autorem a hercem. Dlouhá léta žije s jednou ženou, na svou dcerku je nebývale pyšný. Z minulosti se prý poučil: „Dneska už vím, že mám velké štěstí v tom, že si můžu a mám sílu dělat věci po svém tak, abych se za ně nemusel stydět, a nemusel čekat, až přijde nějaký pohádkový dědeček, který to vyřeší a udělá za mě. Jsem svobodný, mám nápady a spoustu projektů před sebou, které chci ještě zrealizovat. A taky vím, že i toho pohádkového dědečka můžou jednou zavřít."
Student konzervatoře Sagvan Tofi byl ve své první roli ve filmu Vítr v kapse poněkud jiný, než suverén, jakého jsme ho znali později. Působí ještě hodně klukovsky a až uzavřeně a tiše. To v Kamarádovi do deště, což byla jeho nejslavnější role, to je už Sagi, kterého tak dobře známe. Kamarádem do deště dvojkou se jeho filmografie doposud uzavřela a těžko říci, zda ještě někdy něco natočí. Sagvan totiž říká, že mu zcela stačí role, kterou má v muzikálu Děti ráje a že ho baví to, co dělá v zákulisí. Šťastný je prý i v osobním životě, žije už léta s jednou partnerkou, prověřenou dobou, kdy se mu tolik nedařilo.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková