Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Úspěšná dcera měla co dědit. Poklady, které po sobě zanechal legendární mim. Tajnosti slavných

24.11.2017
Úspěšná dcera měla co dědit. Poklady, které po sobě zanechal legendární mim. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Boris Hybner v show Uvolněte se, prosím

Žil na plné pecky, ze tří vztahů po něm zbyly čtyři děti. Dokázal zvítězit nad zákeřnou rakovinou i překonat zničující závislost, aby si pro něj smrt nakonec přišla ve spánku. Z pokladů, které svým potomkům předal, nejúspěšněji těží nejstarší dcera Vanda.

Nezapomenutelný představitel české pantomimické školy přivedl na scénu černý humor. Excelentní mim a bluesman Boris Hybner byl ale mužem ještě celé řady dalších tváří. Herec, režisér, dramaturg, pedagog… Široká veřejnost si ho nejspíš pamatuje především coby varietní umělec, který se přijde seznámit s osamělou učitelkou Evou (v podání Evy Holubové) v Pelíšcích. Zahrál si ale v celé řadě dalších, velmi úspěšných filmů, obzvlášť si ale na něj potrpěl režisér Jan Hřebejk. Jak jeden z mála českých herců se již v předchozím režimu prosadil i na západoevropské scéně, hrál například v Nizozemsku.

Romantika je fuč

Nezapomenutelný mim byl mimořádně složitou osobností. Velmi rád žil ve svém světě, který výrazně poznamenala i celá řada zlozvyků a dokonce i závislost. Není ani divu, že jeho první manželka Jana, která mu porodila dceru Vandu, o něm říkávala, že svůj mimořádný talent promrhal. „Osudy umělce, jeho trápení, pochybnosti, trýzeň, hledání, to už nikoho nezajímá. Z umělce se stal zaměstnanec sektoru služeb, romantická aura je fuč. Když jsem po devětaosmdesátém na Národní třídě zakládal svoji scénu Gag, vrátil se ze světa velký slovenský mim a divadelník Milan Sládek, jenž říkával, že si v kapitalismu připadá po představení jako kelímek od McDonalda. Zmačkat a vyhodit. Za těch dvacet let jsme se i my dostali do područí Neviditelné Ruky Trhu, která umění deformuje,“ posteskl si v rozhovoru, který poskytl společně se svou dcerou Vandou u příležitosti svých sedmdesátin.

Zprvu nevěděl, kudy kam

Narodil se 5. srpna 1941 ve Vyškově a hned po maturitě nastoupil do chemičky v Litvínově. Pak pokračoval re studiu na zemědělské škole, poté na pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově, jakoby stále ještě nevěděl, kterým směrem se má v životě dát. Tam zřejmě poprvé alespoň načas nabyl pocitu, že na to konečně přišel, a založil kabaret Reflektor. Jeho talent neunikl pozornosti, takže se již ve třiadvaceti letech poprvé představil jako mim v pražském Divadle Na zábradlí v souboru Ladislava Fialky, zakladatele československé školy klasické a moderní pantomimy. O vývoji tohoto oboru měl ale jiné představy, a tak ze souboru brzy odešel. Působil pak v legendárním pražském kabaretu Alhambra a v Laterně magice. Osudovým se mu stalo setkání s kolegou Ctiborem Turbou, s nímž založil Pantomimu Alfreda Jarryho. Jejich debut Harakiri se proměnil v roce 1968 téměř v revoluci, do doposud lyrické a něžné pantomimy totiž přivedl černý humor.

Souboj s vražedným fantomem

V roce 1978 založil soubor Gag, s nímž pokračoval v rozvíjení němé filmové grotesky. V osmdesátých letech slavil velký úspěch zejména v Nizozemí s trilogií Zahrada jménem Hollywood, kterou později zpracoval do podoby televizního seriálu GAGMAN, za který získal Bronzovou růži z Montreux. Zahrál si i v Austrálii, a to s vynikajícím ruským klaunem Slávou Poluninem v jeho světově proslulé Snowshow. V roce 1990 pak založil v Praze divadlo Gag, které fungovalo šest sezón v Paláci Metro na pražské Národní třídě. Postupně ale začaly narůstat potíže, pramenící mimo jiné i z jeho závislosti na alkoholu. Následoval definitivní krach, dokonce i dočasná nezaměstnanost. Až to ho přimělo začít bojovat, nad závislostí zvítězil a léta pak dokázal abstinovat. Jeho životní osudy lze ale jistě označit přinejmenším za nestandardní. Povětšinou s hořkostí na něj vzpomínala první manželka Jana, která ho znala právě v době, kdy propadl pití. Dcera Vanda trochu s hořkostí vzpomínala například v Hybnerově první Třinácté komnatě v roce 2005, jak od nich odešel, když jí bylo sedm let. S druhou ženou Helenou měl dceru Lenku, se třetí, nejmladší Lucií, pak ještě dva další potomky – Žofii a Maxe. A právě ta hodnotila jeho velkorysé projekty, nabité fantazií, mnohem realističtěji a skeptičtěji než on. A měla bohužel pravdu. Tam, kde chtěl mít na Smíchově divadlo, v němž plánoval hrát pantomimu, byla o deset let později prodejna bot.

Boj o život

A právě po desetiletí se Česká televize v úspěšném dokumentárním cyklu Třináctá komnata ještě jednou k Hybnerovi vrátila. Mezitím dostal v roce 2009 Cenu Thálie za celoživotní přínos českému divadelnictví v oboru pantomimy, posbíral řadu cen z mezinárodních festivalů, procestoval svět. Učil na HAMU, kde stál v čele katedry nonverbálního divadla, objevil se v několika filmech (U mě dobrý, Poslední vlak, Rafťáci), vychovával s Lucií dvě malé děti a neustále pracoval. Netušil, že se na něj osud zaměří ještě mnohem rafinovaněji a krutěji. Čekal ho další souboj, tentokrát se zákeřnou nemocí. „Mám rakovinu, den po setkání jsem zašel na prohlídku. Nález zabíral třetinu vnitřního obvodu střeva. Je blbý, že je to ve svěrači. Na stupnici nebezpečnosti od jedné do čtyř jsme na tři a půl. Nedokázal jsem skoro měsíc nové události zapsat,“ odtajnil po letech zápis ze 4. září 2007. Přesto si se svým nezničitelným optimismem nepřipouštěl, že léčba tak vážné nemoci nemusí dobře dopadnout. Onemocnění ho inspirovalo k napsání námětu na celovečerní film Klauni režiséra Viktora Tauše, v němž postavu, inspirovanou Hybnerovým osudem, ztvárnil Oldřich Kaiser.

Svých snů se nikdy nevzdal

Snít Boris Hybner nepřestal až do poslední chvíle. „Děje se toho v životě mnoho. Každé období má svého strašáka. Dříve to byl mor, pak tubera, teď rakovina. A tento typ úzkosti je ten, kdy člověk spolupracuje s nepřítelem. Čím více se té nemoci bojí, tím více je na lopatě. A je potřeba tomu čelit s humorem, s fanfarónstvím, kdyby bylo více humoru ve vztazích, v politice, to byste koukali. Někdo řekl, že humor bude novým náboženstvím lidstva, a já tomu věřím, myslím, že začínají dobré časy,“ nechal se slyšet počátkem roku 2014 v Show Jana Krause. Nepřestával věřit, že se jednou konečně stane součástí chystaného divadla pantomimy, dál nezdolně toužil po své bluesové klaunérii, věřil, že bude hrát na Smíchově na ulici na kytaru a zpívat lidem… I v téměř pětasedmdesáti letech zůstával odvážným a optimistickým mužem, který překonal démona alkoholu a přežil rakovinu tlustého střeva s blues v hlavě a úsměvem na rtech. A pak loni, počátkem jara, učinil jeho snům definitivní konec neúprosný osud. Postihly dva infarkty, po nichž ho záchranka ihned převezla do Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Lékaři ho uvedli do umělého spánku, ze kterého se už neprobral. „Dne 2. dubna 2016 odešel po krátké náhlé nemoci skvělý člověk, clown, herec, dramaturg, režisér, scenárista, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy Boris Hybner,“ znělo oficiální oznámení pro veřejnost, které napsala žena, která po něm zdědila z jeho pokladů nejvíc – mimořádný a všestranný talent. Jeho nejstarší dcera, herečka Vanda Hybnerová.

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

QRcode

Vložil: Adina Janovská