Partner, či manžel? Kdepak! Pro nestárnoucí zpěvačku byli důležitější úplně jiní muži. Tajnosti slavných
22.11.2017
Foto: yvettasimonova.wz.cz
Popisek: Yvetta Simonová
AUDIO/VIDEO Komu se to podaří? Tahle elegantní dáma zřejmě podepsala smlouvu s ďáblem. Už déle než půl století totiž vypadá stejně a na scéně sklízí úspěchy ještě o dvacet let déle. V soukromí ale za to tvrdě platila – vdala se totiž za publikum.
Skromná, laskavá, pracovitá, důkladná, vždy dobře naladěná, nekonfliktní, kolegy napříč žánry oblíbená… Ať se na ni zeptáte kohokoli, sotva přijde s komentářem, který by nevyzněl kladně. Její sametový hlas, úsměv a hlavně písničky, které jdou jakoby mimo trendy, si pamatuje již několik generací. Yvetta Simonová se stala živoucí legendou české populární hudby a zásluhu na tom mají nejen krása jejího hlasu a dobrá pěvecká technika, ale také kvalita skladatelů a textařů, kteří pro ni tvořili. Měla tři životní partnery, kteří byli ve svých oborech respektovanými osobnostmi, přesto zůstává v povědomí posluchačů především díky spolupráci s Milanem Chladilem, s nímž v šedesátých až osmdesátých letech minulého století nahrála desítky duetů a vystupovali spolu až do jeho předčasné smrti v roce 1984.
Ty ses vdala za publikum
V osobním životě ale za úspěšnou kariéru zaplatila nemalou daň. „Můj život se točí pořád hodně kolem zpívání, já bez publika nevydržím. Jeden kamarád to před lety vystihl slovy: Už vím, jak to s tebou je – ty ses vdala za publikum. A měl pravdu. Nejdřív u mě bylo vždycky představení a pak teprve soukromý život. Dělala jsem to špatně – ale už se stalo,“ přiznala před časem v rozhovoru pro deník Právo dáma, bez níž se po desetiletí neobešel žádný hudební televizní pořad.
Já jsem zamilovaná:
Je z muzikantské rodiny
Narodila se 4. listopadu 1928 v Českém Brodě a křestní jméno Yvetta dostala díky maminčině náklonnosti k aristokracii, žijící na nedalekém zámku Bylany. Dětství prožívala v areálu pražské podolské nemocnice, v níž její tatínek získal zaměstnání i služební byt, a bylo prý plné hudby. „Jsem z muzikantské rodiny. Dědeček Šedivý byl sice známý vídeňský mistr štukatér, ale k tomu založil kapelu, učil na housle a všechny jeho děti zpívaly,“ prozradila. Tóny klavíru a skladeb Edvarda Griega, linoucí se ze sousedního bytu, v ní brzy probudily touhu po vlastním klavíru, což se jí v devíti letech splnilo.
Šikovná, ale moc statná
Nejdprve chtěla být tanečnicí, pak učitelkou klavíru a operní zpěvačkou. „Maminka mě brala často do Národního divadla a poctivě odseděla i moje hodiny baletu, znala kroky a zkoušela mě z nich jako z násobilky. Dokud jsem stála u tyče, šlo to, ale jak přišly špičky a měla jsem přecupitat sál, bolely mě strašně palce. Učitelka říkala: Dívenka je šikovná, ale je moc statná. Prostě jsem se při své výšce neunesla,“ zavzpomínala. Byla prý z toho velmi smutná, učitelka ji ale utěšila tím, že by mohla zpívat, a tak začala chodit na zpěv na konzervatoř. „Jenže pak konzervatoř zavřeli a já to doháněla v soukromí,“ dodala.
Dříve než na lukách rozkvete kvítí:
Tatínek trval na pořádné práci
V seznamu jejích učitelů najdeme tak zvučná jména, jako je Marie Friedlová, Jan Hilbert Vávra, Robert Rosner či Fernando Carpi. Tatínek si ale přál, aby měla řádné občanské povolání, a tak vystudovala obchodní akademii v pražském Karlíně. Své první veřejné vystoupení absolvovala v českobrodském kostele, kde zpívala píseň Edvarda Griega Tys láska má a slavnou skladbu Ave Maria Franze Schuberta.Po studiích a otcově tragické smrti na sklonku války odjela s maminkou v roce 1945 do Bratislavy, kde získala na Malé scéně bratislavského Národního divadla od režiséra Štefana Munka první hereckou příležitost – roli Agafji ve zhudebněné Gogolově Ženitbě.
V Bratislavě se seznámila s prvním mužem
Tam se také seznámila s budoucím manželem Františkem Spurným, prvotřídním manažerem, navazujícím na rodinné tradice, a ředitelem pražské Lucerny, kterému v roce 1949 porodila syna Tomáše. Zhruba po roce se s ním vrátila do Prahy, kde nejprve krátce vystupovala s orchestrem Jiřího Procházky, poté sedm let s orchestrem Zdeňka Bartáka a od roku 1960 s legendárním Karlem Vlachem.
Má máma tuší:
Pseudonym jí vymyslel Werich
Pak Karel Vlach a Vladimír Dvořák dostali geniální nápad, který slavil úspěchy dlouhá léta – vytvořit pěveckou dvojici z Yvetty a Milana Chladila. Legendární Jan Werich to ale suše okomentoval, že s příjmením Spurná žádnou díru do světa populární hudby neudělá, a nabídl jí celou řadu možností s použitím iniciál Y.S., protože monogram musel být kvůli manželovi zachován. Zpěvačce i jejím nejbližším spolupracovníkům se nejvíc zalíbila Simonová. Nápad byl nakonec mimořádně úspěšný, bývalý swingař Chladil a Simonová s operetní průpravou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii naší populární hudby.
Nevěděla, kam dřív skočit
Od té doby Yvetta nevěděla, kam dřív skočit. Vystupovala s orchestrem, stále častěji ale také přicházely nabídky z pražských hudebních divadel v Karlíně a Nuslích. Její popularita i pracovní nasazení neustále stoupaly, takže jí pro rodinu zbývalo jenom minimum času. O syna Tomáše tudíž pečovaly po většinu dětství a dospívání babičky a spokojený nebyl ani manžel, který prý velmi žárlil, a nakonec se manželství rozpadlo. Podruhé se vdala za hudebního skladatele a autora mnoha populárních písniček Jaromíra Vomáčku, který pro ni napsal mimo jiné i nestárnoucí hity Dříve než na louce rozkvete voňavé kvítí, Já jsem zamilovaná či Zhasněte lampiony. Nápor koncertních šňůr a úspěchu dua Simonová-Chladil ale nakonec neustál ani on.
Jenka Letkiss:
Život pod taktovkou
V té době už byla několik let stálicí orchestru Karla Vlacha, se kterým natočila více než šest stovek snímků, a legendární dirigent, kterému celý národ v dobrém přezdíval kaučukový dědek, se stal po rozchodu Vomáčkou jejím životním partnerem. Až s ním podle svých slov Yvetta konečně prožila nejklidnější období života až do jeho smrti v roce 1986. Snadné to ale neměla ani s jedním ze svých mužů. „Když jsme s Pavlem Vrbou psali moji knihu, zjistili jsme, že se mí muži většinou narodili v říjnu! Byli Váhy, úplně něco hrozného, proto to sice vycházelo, ale bylo to vždycky na vahách. Kdybych to tenkrát věděla, nešla bych do toho,“ konstatovala v rozhovoru pro deník Aha!
Dělalo se ve dne v noci
Navíc se ji všichni snažili neustále vést. „Muži mě pořád dirigovali. František Spurný – manažer, Jaromír Vomáčka – skladatel, Karel Vlach – dirigent. Bylo to všechno z jednoho soudku. A nejtvrdší manažer ve střední Evropě byl Milan Chladil. To se dělalo ve dne v noci. Proto ta manželství opravdu nevydržela, to nešlo.“
Ty jsi má láska:
Problém jménem Chladil
Hlavní problém jejích vztahů měl konkrétní jméno, Milan Chladil, a všichni její partneři prý na něj strašně žárlili. „Vlastně jsem nikdy neměla chlapa, který by se o mě staral, musela jsem hodně spoléhat na sebe. Všichni moji partneři byli osobnosti, ale ti první dva neunesli, že nestojím v jejich stínu,“ konstatovala s odstupem let. „Milan dělal to, že při zpívání na mě zaujatě hleděl. To nebyl ale zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli, on mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ prozradila. „Milan byl moc hezký chlap, bodrý Moravák, příjemný, vtipný. Rozuměli jsme si jako přátelé i jako zpěváci a prožili jsme spolu víc času než s vlastními rodinami… Dokonce jsme v Praze bydleli ve stejném domě,“ zavzpomínala.
Zlatého slavíka tehdy nedostala
A tak i když byl šťastně ženatý a měl krásnou rodinu, lidé si zpravidla mysleli, že jsou s Yvettou pár. Občas ji prý fanoušci dokonce oslovovali paní Chladilová. „No, to byl konec,“ dodala. Zpívala roli krásné, stále zamilované ženy, dělala to nad obyčej přesvědčivě a sklízela za to obdiv a lásku publika. Přesto na pozici skutečné pěvecké hvězdy aspirovala jen velmi krátce – v prvním ročníku ankety Zlatý slavík v roce 1962 skončila nejvýš mezi zpěvačkami a celkově se umístila druhá. V té době totiž měla anketa pouze jednu společnou kategorii pro zpěváky i zpěvačky, a tak Zlatého slavíka tehdy nedostala.
My dva a čas:
Tajný recept na mládí
V roce 1984 dostala paní Yvetta titul Zasloužilá umělkyně a po smrti Milana Chladila a Karla Vlacha začala spolupracovat s Karlem Hálou či Milanem Drobným. Občas pořizovala i další studiové nahrávky a počátkem devadesátých let začala různá vydavatelství znovu zveřejňovat její starší alba. Svého slavíka ale nakonec přece jenom dostala – převzala ho v prosinci 2010, kdy jí před televizními kamerami tleskala vestoje celá Státní opera. O rok později pak zvítězila v anketě Českého rozhlasu Šarmantní osobnost roku. V současné době žije na Evropské třídě v pražských Dejvicích. Ráda čte, stále důsledně dbá na dostatek pohybu a spánku, který odjakživa považuje za základ své skvělé kondice.
Letos 28. října na Pražském hradě: Se Štefanem Margitou, dalším oceněným prezidentem Zemanem
A má jednu velkou vášeň – neustále ve svém bytě přestavuje nábytek. I když už je prababička, na kariéru stále nerezignovala a příležitostně se objevuje jako host v televizních pořadech nebo v rozhlase. A v čem spočívá tajemství jejího úžasného vzhledu? Základem je prý práce. „Musím se obléknout, musím se nalíčit a musím si hlavně pamatovat texty. Práce člověka drží. Neumím si vůbec představit, že bych přestala pracovat,“ přiznala nedávno deníku Blesk. Každé ráno si dá sprchu, pak povinně cvičí – musí, protože je po operaci páteře. „Dost času mi zabere to, že jsem až skoro chorobně pořádná, všude mám pořádek, nesnesu neuklizeno. A to je taky docela dost pohybu.“ A když si chce odpočinout, pustí si hudbu nebo televizi. „Tu mám totiž jako společnost a mám ji v úplně každém pokoji v bytě.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská