Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mobily a drogy pašují do vězení bachaři. Já to viděl. Kajínek pokračuje

21.11.2017
Mobily a drogy pašují do vězení bachaři. Já to viděl. Kajínek pokračuje

Autor: TV Prima

Popisek: Jiří Kajínek

Kontroverzní jméno omilostněného vězně zlomilo divácký rekord. První díl doku dramatu Já, Kajínek vidělo v neděli 12. 11. na Primě 1 305 000 diváků. Stal se historicky nejsledovanějším dokumentem Primy a jejím druhým nejúspěšnějším pořadem letošního roku po seriálu Temný Kraj. Tuto neděli Prima odvysílala druhý ze čtyř dílů. A kdo se bál, že by Jiří Kajínek neměl co říci, ztratil tuto neděli večer své obavy. Ať je Kajínek jakýkoliv, jeho vyprávění je zajímavé a leccos osvětluje, třeba právě ty mobilní telefony a drogy, kterých je v kriminálech spoustu. „Oni dobře vědí, kam to hodit,“ vysvětlil Kajínek mimo jiné postup příslušníků vězeňské stráže. Ti prý mobil či drogy do něčeho zabalí a přehodí přes zeď do vězení, když pak mají službu, kontraband bez problémů vyzvednou…

Jiří Kajínek, jenž byl za dvojnásobnou vraždu odsouzen na doživotí, strávil za mřížemi 23 let, než dostal letos milost od prezidenta Miloše Zemana. V prvním díle pořadu Já Kajínek mluví propuštěný vězeň, který svou vinu ohledně vražd rozhodně popírá, o svém dětství, o tom, jak začínal s vykrádáním bytů, i o plánování dalšího útěku z vězení, kdyby bývala nepřišla prezidentská milost. „Kdyby mi prezident Miloš Zeman nedal milost, už bych byl v Karibiku,“ říká Kajínek v pořadu, kde se ukázal i se svou sestrou a se svou přítelkyní.

Ředitel Mírova věděl, že jsem nevinný

„Byl jsem v několika vězeních. Z Hradce Králové jsem se dostal na Pouchov, potom jsem byl ve věznici Ruzyně, v Minkovicích, na Borech, na Pankráci, v Mírově, v Karviné i ve věznici Rýnovice. Někde jsem byl několikrát,“ začal vyprávění Kajínek.

„Když mě přivezli do věznice Mírov, tak mi ředitel Kohoutek řekl, že si myslí, že jsem nevinný. A vy budete chtít utýct,“ sdělil Kajínek s tím, že byl daleko více šikanován a buzerován než ostatní vězni. „Ještě než jsem utekl z vězení, tak jsem byl ten nejhlídanější vězeň v republice. Všichni vězni byli na vycházce, volně se pohybovali. Já jsem chodil se svázanejma rukama, nohama, medvěd kolem pasu,“ popisoval Kajínek. A dodával, že bachaři jej provokovali k útěku a vysmívali se mu, že se z Mírova nedá utéct. 

Podle svých slov měl také daleko horší prohlídky cely. „Všichni vězni ve vězení měli fotografie. Já jsem neměl žádné fotografie. Nikoho ze svých blízkých,“ dodal Kajínek. „Nechtěl jsem poslouchat hloupé kecy idiotů,“ hovořil o bachařích Kajínek.

Chodily mi fotky žen, i nahých

Následovalo vyprávění o karvinské věznici. „Měli byste se snažit utýct,“ nabádal trestance Kajínek. „Je to zabezpečená věznice čistě kamerovými systémy, ničím jiným,“ popisoval Kajínek, kde mimo jiné i uváděl, jak by se dalo z věznice utéct.

A co ve vězení Kajínek dělal? „Psal jsem dopisy. Snažil jsem se všem odepsat, ale nedalo se to stihnout,“ sdělil Kajínek. Vyprávěl i o ženách, které mu nabízely přátelství, sexuální potěšení. „Chodily mi fotografie žen, které byly oblečené i neoblečené. Jsem heterosexuální muž, pro něhož není popudlivé, pošle-li mu žena nahou fotku. Nevidím na tom nic špatného,“ sdělil Kajínek. Dopisy, na které odepsal, pak podle svých slov splachoval roztrhané do záchodu. „Nechtěl jsem, aby je četl někdo, kdo je číst nemá,“ dodal Kajínek.

Musel jsem čekat, až bachaři dostřílejí holuby

Kajínek se snažil podle svých slov utéct i z valdické věznice, ale bezúspěšně, neboť ho udal jeden z vězňů. „Musel jsem čekat, až bachaři dostřílejí holuby. Čekal jsem na střeše, mezitím vězeň Zápotocký udal, že jsem utekl. Byla to otázka jedné minuty, kdyby to nahlásil později, tak bych zdárně utekl,“ dodal Kajínek. 

Popsal také to, jak ve vězení probíhaly homosexuální hrátky. „Dělaly se tam i svatby. Proti homosexuálům nemám nic a proti heterosexuálům, kteří se homosexuálně chovají, nemám taky nic. Ale nemusím se na to dívat, nemusím to čuchat. Jediné, co jsem chtěl, ať to dělají někde, kde nejsem já. Bachaři se homosexuálním chováním vězňů baví. Dokonce jsem viděl bachaře, který dával vězňům drogy, aby je mohl šukat sám,“ popsal Kajínek.

Jak mít ve vězení sex

V Plzni na Borech si pak Kajínek vzpomínal na jednu bachařku, která se vystavovala vězňům a oni onanovali. „Já jsem se dívat nechodil, já jsem slušnej beránek,“ řekl. A popsal, jak může vězeň mít sex, kdy požádá o místnost, kdy pět hodin má nestandardní návštěvu. „Cikán si mohl jít zašukat, pan ředitel mu to povolil. Ale mě tam drželi 23 let a byl jsem odkázán jen na masturbaci,“ poznamenal.

Na Rýnovice pak vzpomínal v dobrém například díky tomu, že to byla jediná cela, kde měl na záchodě okno. Následně se pak rozhovořil i o tom, jakým způsobem se ve věznicích získávaly podpultově potraviny. „Existují také cesty, jak se dostanou do věznic mobilní telefony a drogy. Drtivá většina mobilních telefonů a drog pochází z Vězeňské služby,“ zmínil Kajínek.

Na útěk z Mírova jsem měl 20 vteřin

A povyprávěl také o svém útěku z Mírova, kdy chtěl, aby došlo k obnově řízení. „Byl jsem rozhodnutý, že uteču za každou cenu. Připravil jsem to tak, aby měl útěk šanci na úspěch. Musel jsem vymyslet, jak přeříznout mříže. Musel jsem vymyslet, aby to bylo potichu a aby to bylo rychle. Není možné, abych to řezal týden,“ řekl a ukázal drobnou pilku, kterou přeřízl mříž. Schoval si ji do hřebenu. Musel podle svých slov také vymyslet, jak překonat hradby, kdy využíval provázky ze žaluzií. „Trvalo mi zhruba půl roku, než jsem to vše nakoupil,“ popsal Kajínek a ukázal, kam si provázky schovával. „Do matrací,“ řekl s tím, že bachaři mu měnili postele, ale nikdy ne matrace. 

Kajínek pak také zdůvodnil den, který si k útěku vybral – využil změnu času. Na útěk měl dvacet vteřin. „Podle plánu to ale neproběhlo. Vznikl problém, kdy se mnou měl utéct ještě vězeň Vlasák. Martin ale byl ve skutečnosti zbabělec a měl strach, že se to lano utrhne. Říkal jsem mu, že půjdu první, on se ale stále bál. Lano jsem kvůli jeho pevnosti tedy zkrátil a ono nedosáhlo na zábradlí, kde se mělo uchytit,“ poznamenal s tím, že musel tedy vše zopakovat, aby si lano prodloužil. „Já byl rozhodnutej, že tam radši umřu, než abych tam zůstal. Bachař už na mě pak vskutku střílel,“ popisoval Kajínek, jak si při pádu vyvrkl kotník. Bachař na něj podle jeho slov střílel ještě při jeho útěku do lesa. 

„Když jsem se dostal za strom, měl jsem tu připravené zbraně. Ty jsem tam nechal dopravit, aby tam byly schované. To je tajné,“ popsal Kajínek svůj dramatický útěk lesem, kdy běžel dolů, padaly kameny a on mezi kameny běžel dolů. V naprosté tmě. „Proplazil jsem se také kopřivami, vyšel jsem na silnici, kde na mě čekalo auto. Jeli jsme do Prahy. Ještě ten večer jsem byl v Praze,“ zakončil vyprávění Kajínek, kdy se rozplýval nad tím, že nyní, po amnestii, může svobodně pokračovat v chůzi ve směru na Mohelnici. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .     

Vložil: Vendula Kvochová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace