Udělal jsem tehdy s policií obchod. Kajínek válcuje sledovanost
18.11.2017
Foto: TV Prima
Popisek: Jiří Kajínek
Televize Prima si může mnout ruce. Její pořad Já, Kajínek nabral masivní sledovanost, jak se dalo čekat, vzpomínky odsouzeného vraha táhly. A to mu jeho vyprávění můžeme, ale nemusíme věřit. Ostatně, v některých případech to vypadalo, že se až příliš ztotožnil s českým Robinem Hooodem…
Jiří Kajínek začal své vyprávění u rodičů. Kdo by čekal, že pocházel z nějaké nefunkční rodiny, spletl by se. Na své rodiče nedá dopustit: „Nepamatuji se, že by nás fyzicky trestali. Je s podivem, že jsem se dostal k tomu, že jsem kradl.“ Dokonce se prý učil dobře, maximálně měl trojku z ruštiny. „Tak moc jsem nezlobil a ještě jsem se dobře učil,“ říká Kajínek, dvojku z chování ale prý zažil také. Na záškoláctví ho ale třeba neužilo: „Mě ta škola bavila!“ Po střední škole prý chtěl studovat právnickou fakultu, ale nakonec zamířil do vězení. „Byli to normální slušní lidi. A měli syna, co byl také slušný, akorát že kradl!“ vidí to dnes Jiří Kajínek.
Chtěl si vzít jen něco k pití...
Kajínek se totiž od parťáků v hospodě chtěl naučit otvírat zámky pomocí planžet, což se nakonec naučil sám: „Nakoupil jsem zámky a prohlédl je, jak fungují. Koupil jsem kus plechu a vyrobil planžetu. Po prozkoumání jsem otevřel jeden zámek z deseti, pak už devět z deseti.“ Jiří se prý k první vykrádačce dostal vlastně omylem. Chtěl si prý pozdě večer něco koupit k jídlu a pití a tehdy se už pochopitelně nikde nic neprodávalo: „Pomocí planžety jsem si odemknul. Vzal jsem si něco k pití a pak jsem si řekl, vždyť už jsem vlastně tady a šel jsem a z trezoru v kanceláři jsem si vzal třicet tisíc.“
Jiní dostali podmínku, já rok
„Možná, kdyby na mě rodiče byli přísnější a nebyli zastánci toho, že má být člověk samostatný a že má sám za sebe rozhodovat, že bych byl někde jinde,“ uvažuje dnes Jiří Kajínek. Ten se vydal na dráhu „úspěšného“ vykradače bytů, působil sám. Problém nastal, když šel krást se společníkem. Kvůli jeho neopatrnosti Kajínka chytila bezpečnost a za první trest vyfasoval roční trest, což je podle něj nespravedlivé: „Všichni dostávali podmínku, jen já natvrdo rok!“ Po návratu z vězení nešel pochopitelně na vysokou, ale v rozjeté kariéře pokračoval. Podle Kajínka šlo skutečně o práci: „Komunisté nás učili, že krádež je bezpracný zisk, ale vykrást trezor, to je práce!“ říká bez jakékoliv nadsázky.
Poškozeným jsem se omluvil
„Nikdy jsem nepoužíval násilí. Ale ten člověk, co má byt zabezpečený pěti zámky, pak přijde a zjistí, že jsem mu ho vykradl. A ten se zde už nikdy nebude cítit bezpečně. Já jsem se za to všem těm lidem omluvil,“ uvedl v dokumentu. Zároveň také tvrdil, že vlastně nikoho o majetek připravit nechtěl. Prý si myslel, že poškozeným vše nahradí pojišťovna, to se ale prý nedělo. Vzhledem k tomu, že nepoškodil zámky, prý nemuselo jít o krádež. A tak prý záměrně po vloupání zámky poškozoval. Po určitém čase ho opět policisté chytili, tentokrát přímo při činu: „Kvůli hudbě nahlas z bytu o patro dole jsem neslyšel, že jde seshora starší paní na nákup.“ Žena zalarmovala policii, která Kajínka okamžitě zadržela.
Dostali ho přes děti
„Nemám děti proto, že jsem zodpovědný člověk. Dělám nezákonné věci a hrozí, že bych mohl jít do vězení. Neunesl bych, že bych se nemohl o děti starat,“ tvrdí dnes Kajínek. Právě na děti ho ale tehdejší kriminálka dostala: „Udělal jsem s policií obchod,“ říká v dokumentu. Policie mu totiž po jeho přiznání přišila ještě další loupeže, na které neměla důkazy. Kajínkovi ale slíbila za přiznání to, že nechá na pokoji jeho tehdejší přítelkyni, která tak nepřijde o děti. Kajínek vyfasoval sedm let.
Těch 23 let jsem si nezasloužil
Jeho porevoluční delikty jsou už celkem známé. Odzbrojení posádky policejního vozu, útěk do Německa, které ho do Československa následně vydalo, další trest, to, že se po přerušení výkonu trestu do věznice nevrátil a odsouzení za dvojnásobnou vraždu. Stejně jako útěk z Mírova, a dopadení: „Těch 23 let, to jsem si rozhodně nezasloužil. Někdo to může brát, že jsem neskromný a vzpurný. Ale kdo by se dostal do mé situace, by byl jistě mnohem vzpurnější…“ tvrdí v prvním díle série Já, Kajínek. Čekají nás ještě další čtyři, ten nejbližší v neděli večer. Bude mít i nadále co říct?
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková