Pozoun vyměnil za kytaru a přezdívku zapil s Ryvolou. Jak se zrodila legenda… Tajnosti slavných

Foto: Facebook

Popisek: Wabi Daněk

AUDIO/VIDEO Přezdívku Wabi nosil hrdě po svém velkém vzoru a jeho život se na léta proměnil v divokou jízdu. Práce, koncerty, nekonečné cestování, láska k alkoholu… Byl opravdový chlap, se všemi klady i neřestmi, a za to vše s ním později osud tvrdě zúčtoval. Legenda českého trampingu Wabi Daněk navždy odešel v sedmdesáti letech symbolicky – uprostřed listopadu, který tak moc miloval.

Bylo mu teprve sedmadvacet, když mu Rosa na kolejích vynesla druhé místo v autorské soutěži na Portě ve Svitavách. Původně se zrodila jako znělka trampské kapely Rosa a k textu refrénu, který snad zná opravdu úplně každý, prý Wabiho Daňka inspirovala slova, která kdysi pronesl v Bílém domě indiánský náčelník Seattle na adresu zámořských přistěhovalců: ‘Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak i my neustále narážíme na porušování našich práv bělochy.‘ Je otázkou, jestli to starý moudrý muž tenkrát řekl právě tak, protože jeho výrok prošel do angličtiny dvojím překladem. Pro budoucí neoficiální hymnu českých trampů to ale nebylo podstatné. „Moc se mi ten příměr líbil, a tak jsem si ho vypůjčil. A protože slova v sobě nesou melodii, jak správně říkával Leoš Janáček, vznikla celá píseň během necelé hodiny,“ říkával později velmi rád Wabi, který se stal stejně jako jeho ‘Rosa‘ jedním z nejvýraznějších symbolů české trampské a folkové hudby. Od té doby ji hrál stále dokola při všech vystoupeních, a když se pokusil na ni ‘zapomenout‘, publikum se vzápětí důrazně ozvalo. V jeho podání už ji ale bohužel nikdy naživo neuslyšíme. Ve čtvrtek 16. listopadu prohrál Wabi Daněk dlouhý boj s vážnou nemocí.

Rosa na kolejích:

Druhý v pořadí

Wabiho písně a hudební projev někteří odborníci přirovnávali k americkému zpěvákovi a herci Krisu Kristoffersonovi, zpočátku ale měl o své hudební cestě úplně jinou představu. „Chtěl jsem zpívat jako Paul McCartney, koupil si baskytaru a pak zjistil, že to nejde, protože jsem o celou oktávu pod ním,“ zavzpomínal na své začátky v šedesátých letech. A tak kytaru prodal a začal si psát písničky. Trampské. Jeho legendární první album sice Supraphon vydal až v roce 1984, v té době jsme už ale všechny písničky, které na něm vyšly, dávno všichni uměli nazpaměť. A ještě mnohé další. Alespoň my ‘zelení‘ blázni s kytarou, celtou a ve starých maskáčích, ‘poctivě‘ uloupených lidové armádě. Do jejich textů se promítala láska k přírodě, kus protestu, touhy po svobodě… Ta pravá podstata je ale podle Wabiho někde jinde. Písnička musí především dělat lidem radost.

Tonka:

Jedinečný Stanislav Daněk zdědil přezdívku Wabi Po další legendě trampské historie. „Wabi Ryvola, jehož přezdívku s hrdostí nosím, byl vynikající člověk i písničkář a tak trochu i jeden z mých vzorů,“ nechal se slyšet s tím, že mu ji ale rozhodně neukradl. „Já to mám od něj požehnaný. My si s Ryvolou na to dali asi čtyři panáky a bylo to upečený. Někdy v 71. roce. Já jsem do určitýho času hrál u ohňů Ascalony a Beatles a pak se mi dostal do ruky zpěvníček 25 písniček Wabi Ryvoly a to mě tak okouzlilo, že jsem se to prostě nadřel. Od toho okamžiku jsem nic jinýho nehrál. A bylo to až bych řekl patologické. Kamarádi mi tehdy říkali: No, jo, Wabi zase hraje… A já jsem to nevzal jako urážku, ale jako poctu,“ zavzpomínal loni v létě v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka.

Dívce v mercedesu:

Tři v jednom

Stanislav Wabi Daněk se narodil 30. ledna 1947 ve Zlíně, vyučil se zámečníkem a vystřídal několik zaměstnání, než zakotvil za volantem sanitky. Vyrůstal v muzikantské rodině a od dětství navštěvoval Lidovou školu umění, kde se učil hrát na pozoun. Na kytaru se naučil sám a amatérsky vystupoval v bigbeatové kapele kamarádů z ulice. „Maminka sice na nic nehrála, ale zpívala skvostně. Převážně lidové písničky. Než jsme s bratrem usoudili, že je to pod naši důstojnost, tak jsme zpívávali s ní. Tatínek byl showman a hrál výborně na kytaru,“ zavzpomínal kdysi pro kafe.cz.

Hudsonské šífy:

„Oba rodiče mi fandili a měli radost, že si vydělávám peníze tím, co mě baví.“ Od konce šedesátých let se věnoval trampské hudbě a country, byl členem sokolovské skupiny Plížák, s níž získal první ocenění na Portě v roce 1971 s písní Tonka. Potom vystupoval s gottwaldovskou skupinou Rosa a právě pro ni se zrodila Rosa na kolejích. Daněk se stal fenoménem, jeho písničky se hrály u každého táboráku i na všech folkových festivalech. O pět let později byl oceněn Zlatou Portou a zahájil sólovou dráhu. V roce 1983 odešel takzvaně na volnou nohu a stal se jakýmsi ‘tři v jednom‘ – skladatelem, textařem i interpretem svých písní.

Nevadí:

Příliš dlouhý flám

Koncerty do pozdních nočních hodin, nekonečné cestování, nedostatek pohybu, špatná životospráva, tučná jídla… a v neposlední řadě i ‘vřelý‘ vztah k alkoholu. To nemohlo nezanechat následky na jeho organismu. Po návratu z jednoho koncertu se mu udělalo špatně, začal mít poruchy chůze, špatně mluvil, ztrácel paměť… Lékaři zjistili ucpání cévky v mozku krevní sraženinou a krvácení. Léčba sraženinu rozpustila, jenže lékaři během vyšetření objevili i velkou výduť v mozku, a tak se musel podrobit náročné operaci. Po dalších dvou letech ho přibrzdila další zdravotní komplikace – srdeční infarkt. Naštěstí lehký, takže se již po deseti dnech vrátil domů. Vzápětí ale vyšlo najevo, že si vlastně propil játra. „S játry mám problémy, proto jsem s pitím přestal,“ svěřil se Blesku již před šesti lety a dodal: „Osudu se nikdo nevyhne. Když vám namaluje černou čáru, už je pozdě. Doktoři mi naštěstí řekli, že játra jsou orgán, který se dokáže při správné životosprávě a disciplíně zregenerovat.“ Kvůli nemoci kompletně změnil životosprávu, což se výrazně projevilo i na jeho postavě – proměnil se ve štíhlého muže s mírně pohublou tváří. „Měl jsem rád kořalku a tu jsem vypustil. Zhubnul jsem osm kilo. Je šíleně kalorická,“ dodal.

Outsider waltz:

Salonní tramp

Poté co kvůli zdravotním problémům dokonce nějaký čas ani nevystupoval, proměnil se, jak sám říkával, v salónního trampa, který začal hledat cestu zpátky, ke kořenům své osobnosti. Řešil vztah ke dvěma dcerám, který se narušil, poté co se rozvedl, s rodiči, kteří mu nikdy úplně neodpustili, že se rozešel s první manželkou a odešel ze Zlína do Prahy. V penzi byl oficiálně již od ledna 2009, na kariéru ale nerezignoval, jen výrazně přibrzdil. Uvědomoval si, že je jedním z nejstarších v generaci folkových bardů. „Jsem doyenem téhle party. Tedy pomineme-li Mikiho Ryvolu a Tondu Linharta,“ upřesnil.

Mrtvej vlak:

Z někdejších hříchů si nedokázal odpustit pouze cigarety a dál kouřil svoji třicítku denně. Na starý způsob života a setkávání úplně nerezignoval, jenom ho pojal trochu volněji. Zrenovoval si chatu na staré osadě a říkával, že se z něj stal salonní tramp. „Dodržujeme zde staré zvyky, pořádáme výroční ohně, zdravíme se všichni ahoj, nestavíme mezi sebou ploty apod. Mám kamarády, kteří stále vyrážejí v zimě se spacákem na čundry, ale podle mě je počet nocí proklepaných v zimě u ohníčku fyzicky limitován a ty, co mi zbývají, si šetřím na význačné příležitosti,“ dodal.

Samota:

Osudový listopad

Ještě nedávno spolupracoval s Milošem Dvořáčkem a dalšími legendami, jako jsou Miki Ryvola nebo skupina Pacifik. Koncem roku 2012 spatřilo světlo světa jeho album Wabi a Ďáblovo stádo, které ho nabízí úplně celého, od trampské romantiky přes písničkářské country kristoffersonovského střihu až po country rock. A o dva roky později ještě Wabi a Ďáblovo stádo – Příběhy písní, na které s kapelou Ďáblovo stádo a hostujícími Jarkem Nohavicou a Radůzou oživil staré tradicionály. Jedno z posledních vystoupení odehrál letos v květnu se skupinou Spirituál kvintet v Tipsport aréně na pražském Výstavišti, kde kapela oslavila osmdesátiny svého zakladatele Jiřího Tichoty. V polovině července pak odvolal všechna plánovaná vystoupení s omluvou, že ho dostihly zdravotní problémy. „Jsem podzimní člověk. Mám rád indiánské léto, kdy se krajina zvolna mění, až je najednou černočerná. Anebo vínová, když je v ní hodně javoru,“ prozradil Wabi Daněk trochu zasněně v posledním velkém rozhovoru, který vyšel v Reflexu letos v únoru. Je až symbolické, že nás opustil právě uprostřed listopadu, který měl tak rád.

Píseň, co mě učil listopad:

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Adina Janovská