Dětství jako z thrilleru jí vynahradila láska. Tu ale nakonec zabilo klíště. Tajnosti slavných
16.11.2017
Foto: repro/ČT
Popisek: Naďa Konvalinková v seriálu České televize Cukrárna
Kouzelná romantická bytost sice přibrala pár let i kilogramů, přesto je stále vlídná, něžná a usměvavá. Je až neuvěřitelné, jak kruté životní zkušenosti dokázala překonat již v dětství a co všechno vytrpěla po boku úspěšného manžela.
Kdekdo o ní říká, že je pohádkovou bytostí, která se jen tajuplným řízením osudu zhmotnila na matičce Zemi mezi hříšnými smrtelníky. Krásná a mimořádně naivní Květuška z komedie Adéla ještě nevečeřela, Emilka v Ženách z ofsajdu, Tonička, Mášenka, Renátka, Terezka… už samotná jména postav, které ztvárňovala ve filmech a televizních inscenacích zamlada, zcela jasně o jejich mládí a naturelu vypovídají. Okatá Naďa Konvalinková byla pro role křehkých, půvabných a roztomilých romantiček přímo stvořená. Postupně se úspěšně ‘přehrála‘ do polohy milých a komických tetiček, její život ale spíš připomíná náročné drama. Přesto celý život dokáže nadělovat svému okolí pohodu a láskyplnou vlídnost, takže jen opravdu minimum lidí tuší, čím vším si musela projít. A nejen v manželství s vyhlášenou neřízenou střelou, před lety opravdu hvězdným hercem a komikem Oldřichem Kaiserem. Po zážitcích, za něž by se rozhodně nemusel stydět žádný autor děsuplných thrillerů, jí vztah s ním připadal jako dar z nebes. „Hodně jsem plakala, ale nežiji tím, neutápím se v tom. A v naší rodině byl a stále je obrovský smysl pro humor,“ prohlásila ve své Třinácté komnatě populární herečka s tím, že přece není možné neustále setrvávat ve smutku.
Dětství jako z hororu
Narodila se 18. ledna 1951 v Praze, jako nejstarší ze tří sester. O dva a půl roku mladší Ljuba se později provdala do Švýcarska, sestra Iva z maminčina druhého manželství je mladší o jedenáct let a žije na statku nedaleko Prahy. Zpočátku se zdálo, že rodina žije klidným spokojeným životem. Když ale byla Naďa ve třetí třídě, všechno se rázem změnilo. „Pamatuji si hádky a křik rodičů. Otce jsem doma moc neregistrovala. Ale zmlátil maminku tak, že ji v bezvědomí vytáhl z pokoje a zůstala ležet na zemi. Bylo mi asi deset a bála jsem se, že je mrtvá. Lila jsem na ni vodu. Bylo to strašné. Probrala se zkrvavená, měla vyražený zub, monokly a já ji v noci vedla na pohotovost,“ popsala hrůzostrašné chvíle, které by žádné dítě nemělo nikdy prožít. Následoval problematický a bouřlivý rozvod, tak dramatický, že úřady raději umístily Naďu a Ljubu do dětského domova. I tam ale pobyt pro obě znamenal každodenní stres. „Bylo to tam velmi traumatické, protože jsme zažily opravdovou šikanu. Možná se nám děti chtěly pomstít za to, že babička za námi chodila a nosila nám pomeranče, také si nás brávala na víkendy k sobě. Možná proto mi jednou natřeli obličej krémem na boty, nebo mi vyhodili z okna kufr se všemi věcmi a leccos ještě horšího,“ popsala krutost, kterou prožila.
Lék na poraněnou duši
Spokojeného rodinného zázemí se nikdy nedočkala. Po rozvodu se maminka znovu provdala, tentokrát za policistu, který vyšetřoval osudnou rvačku jejích rodičů, a odstěhovala se z Prahy. Obě sestry si nakonec doslova vybojovala do opatrovnictví babička, později s nimi žil i jejich otec. Herečka upřímně přiznala, že jim v pubertě neustále dělala potíže. Nedokázala se totiž vypořádat s tím, že v podstatě přišla o matku, i když kontakt s ní úplně neztratila. Až během studia na gymnáziu objevila lék na poraněnou duši, když začala chodit do dramatického kroužku. To také předurčilo její budoucnost, protože propadla divadlu. Po maturitě se pak odvážně přihlásila ke studiu herectví na DAMU, u přijímaček uspěla a zřejmě to bylo nejlepší, co ji mohlo potkat. Láska k divadlu ji přivedla i k lásce osudové. Na premiéře v pražském Divadle Rokoko se seznámila s pohledným kolegou Oldřichem Kaiserem. Od samého začátku ale jejich vztah připomínal houpačku. Začali spolu chodit, po nějaké době se rozešli, znovu se dali dohromady, pak se vzali a jejich manželství vydrželo čtvrt století.
Láska jako z dívčího románku
Prožili spolu pětadvacet let, což s odstupem času vypadá až neuvěřitelně, když uvážíme, že v tomto období Kaiser naprosto ztratil kontrolu nad svou konzumací alkoholu. Pod jeho vlivem způsobil celou řadu skandálů a údajně Naďu i nejednou podvedl. „Oldíka mi osud poslal do cesty, aby mi vrátil všechnu lásku, která mi chyběla. On uměl velmi milovat. Lidi kolem sebe i život. Nečekala jsem, že muž, který před kamerou zahraje na počkání mlýnek na kávu, vzápětí šílenou ženskou a hned nato ještěrku, najednou zvážní. A bude manželem jako z červené knihovny,“ říkala o něm i po rozvodu. Urychlil ho obrovský skandál, když opilý Kaiser nechtěl odejít domů z divadelního klubu a na přivolaného policistu se pověsil jako klíště. A skončil v cele. „Vím, že kdybych byla od začátku tak rozumná jako nyní, vypadalo by naše manželství úplně jinak. Nežárlila bych, netrápila se, nedělala scény. Nechala bych všechno plynout a jen ho měla ráda. A věřila, že on má rád mě. Nebo měl. Navzdory alkoholu, odchodům, nevěrám. Rozhodnout se pro rozvod bolelo, pětadvacet let je dlouhá doba. Ale když jsem ten krok učinila, bylo to vysvobození. Myslím, že to pochopil i Oldík,“ přiznala. „Pravda je, že jsme spolu chodili a já jsem už tehdy věděla, že to není v pořádku a že to niky nebude v pořádku. Pořád jsem si naivně myslela, že se všechno zlepší,“ povzdychla si v knize, nazvané Rozpuštěné bolesti. „Někdy jsem si připadala jako hadr na podlahu. Bohužel jsem se nepoučila a vzala si člověka, který se nikdy neměl ženit.“
Jako matka prý selhala
Ještě víc než rozpad manželství ji ale potrápily problémy s dcerou. Po otci totiž zřejmě nezdědila jen mimořádný herecký talent, ale i řadu dalších, pro každodenní život již mnohem méně přijatelných genů. Dnes čtyřiatřicetiletá Karolína začala studovat na konzervatoři herectví, příliš časté výstřednosti, páchané pod vlivem alkoholu, a nevázaný život jí ale přestali učitelé tolerovat. Vyhodili ji těsně před maturitou, což ale byl teprve začátek. Časem se tak ‚rozjela‘, že ji koncem roku 2013 museli rodiče nechat hospitalizovat na psychiatrii. I když v té době byla Karolína dávno dospělá, nepřestává si paní Naďa vyčítat, že nejspíš nedokázala být takovou matkou, jak by si sama přála. Souběžně s mateřstvím totiž dál pracovala na své herecké kariéře, takže se nemůže zbavit pocitu, že mohla dceři věnovat mnohem více času. Zda by to něco změnilo, je ale otázkou. „Snažila jsem se, ale nemohu říct, že bych byla stoprocentní matka. Zřejmě jsem dceři chyběla. A to si nedokážu odpustit. Neuměla jsem komunikovat se svým dítětem, jak bych si přála. Nikdo mě to v dětství nenaučil. Nikdo s námi nekomunikoval,“ vysvětlila herečka.
Rodinu nakonec našla
Až po šedesátinách se konečně rozhodla svůj život změnit opravdu radikálně, mimo jiné ji totiž vyděsilo číslo, které na ni mrklo na displeji váhy. Sice za život vyzkoušela nespočet různých diet, nikdy ale žádná nezabrala. Tentokrát ale změnila jídelníček, zaměřila se na fyzickou aktivitu a konečně se doslova začala měnit před očima. S každým dalším měsícem je štíhlejší a půvabnější a navzdory všem problémům, jimiž si musela projít, má stále optimismu na rozdávání. „Našla jsem jediný možný recept a ten spočívá ve snaze užít si každý okamžik. A navíc jsem se rozhodla, že si nenechám ukrást těšení se. Lidé se často trápí úplnými malichernostmi a přitom se mohou radovat Z maličkostí, jako je třeba rozkvetlý zlatý déšť,“ zdůrazňuje. Když se jí nepodařilo mít velkou rodinu, věnuje svou energii jiným dětem, které ji velmi potřebují. I vlastní zkušenosti z ‘děcáku‘ ji přivedly k tomu, že se stala patronkou Nadačního fondu Rozum a cit. Toto občanské sdružení pomáhá dětem, které se třeba po autonehodě rodičů či kvůli jiným nepříznivé rodinné situaci ocitnou opuštěné, a zajišťuje pro ně pěstounskou péči, aby nemusely do dětského domova.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská