#MeToo. Aneb návod pro muže, jak se chovat při kontaktu se ženou. Komentář Štěpána Chába
13.11.2017
Foto: ČT
Popisek: Kevin Spacey. Oběť, jednoznačně. Před 30 lety se ožral a svalil na nějakého mladíka. Výsledek? Zaříznutí oblíbeného a ceněného seriálu Dům z karet (na snímku), režisér Ridley Scott ho raději ve filmu Všechny prachy světa vystřihl a jen pár týdnů před plánovaným startem přetočil. Obviněného herce nařčeného ze sexuálního obtěžování vyměnil za Christophera Plummera...
Také jste #MeToo? Znásilnili vás? Sexuálně vás obtěžovali? Doznejte své ublížení na sociálních sítích. Ale pozor, abyste nepropadli hysterii a neoznačovali za sexuální násilí prostou touhu o zdvořilé sblížení a následnou, a zcela přirozenou, kopulaci. Anebo, nedej Bože, abyste si flirtování prostě nevymysleli, protože vám to půjde do karet. Ten hajzl, který je kariérně už léta nad vámi ne a ne odejít do důchodu, co takhle mu pomoct, že jo.
V poslední době se nekonečný zástup hollywoodských hvězdiček odhodlal spustit celosvětovou hysterii kolem vlastnictví pohlavních orgánů. Herecká profese, která má v začátcích k prostituci stejně daleko jako k práci v McDonaldu, se tak, zase jinými cestami, dostává do médií a plní hlavy diváků a čtenářů odpadem.
Znásilnění jako zločin, znásilnění jako kariérní tah
Zvláštností je, že v Německu, Švédsku a dalších imigrantských dovolenkových destinacích je znásilnění veřejně bagatelizováné. Zato u hollywoodských hvězdiček, které se k rolím a slávě, nebo nedostatku obého, dostaly (nebo nedostaly) přes lubrikační gel a předstírané orgasmy, tam nastává hysterie. Jejich rozmazlená dušička tak znevažuje obyčejnou ženu, kterou někdo v parku skutečně bacil po hlavě a pak se na ní sprostě vyřádil. Hollywoodské hvězdičky měly možnost říct NE a přijít tak o roli v plánovaném trháku. Žena, která se plouží ze špatně placené práce zpátky k rodině, nemá možnost říct NE. Tu prostě někdo jako v pravěku bací do starostmi unavené lebky a ukojí svůj pud.
To se nám ten feminismus zvrhává do kastračního fašismu
Pofňukávání rozfrackovaných hvězdiček stříbrného plátna se tak stává zástupnou vlajkou nyní již zvráceného feminismu a také dodatečně i hnutí LGBT, jelikož mezi obviněními zahýřilo i několik homosexuálních kratochvilných fňukání nad nenaplněnou kariérou. Celá ta paráda má ovšem jediný cíl – kastraci bílého heterosexuálního muže. Násilné odebrání jeho společenské role.
Komu bych tak uškodil/a?
Miloš Zeman mě před patnácti lety znásilnil na veřejných toaletách. Náhodou jsme se tam potkali, tak se na mně ukojil. A já se vám k tomu teď přiznávám. S předstíranou bolestí v duši, se slzami v mých kalkulujících očích. Kolik podobných oznámení bude? Vycucaných z prstu, účelově vypuštěných do éteru, schopných ničit jedince, rodiny a ve výsledku mravnost celé společnosti? Společnost, v které Jiří Guth-Jarkovský začne být posuzován jako misogyn už jen proto, že by dámě podržel dveře. Zavřít ho až zčerná, gentleman jeden zadělaná.
New York Times dumá co s tím
Podle průzkumu novin New York Times se čtvrtina dotazovaných k problému staví následovně: „Pracovní setkávání mužů se ženami jsou nevhodná (inappropriate), a to znamená nejezdit s nimi v taxíku, nechodit na obědy, nediskutovat projekty u kávy a nechodit na uzavřené meetingy." Zajímavé je, že respondenti použili slovo nevhodná. Nikoliv nebezpečná. Proč nebezpečná? Muž je pak neustále v ohrožení, protože každá žena jej může obvinit z obtěžování nebo znásilnění a spustit tak mediální, případně firemní, lynč. Což můžeme spatřit třebas na #MeToo, které vystartovalo na Kevina Spaceyho. Stačil jediný #MeToo a herec byl mediálně doslova zlynčovaný. Jeho kariéra byla podupaná, začaly se stahovat z distribuce jeho filmy, velmi úspěšný seriál Dům z karet byl zaříznutý. Přitom nedošlo k jedinému stání u soudu. Vylétl hashtag MeToo a za pár dní byl herec bez práce. Trochu unáhlená spravedlnost vedená chvilkovou nevolností, nikoliv právem a zákonem.
V Sillicon Valley, dokládá pak deník, investoři nechtějí jednat se ženami za uzavřenými dveřmi, ženy mají ztížen kariérní postup, protože veškerý pracovní styk mezi ženou zaměstnankyní a mužem nadřízeným, je problematický. Oba se bojí, v co by mohl kontakt přerůst. A rozhodně v jejich obavách nesvítí rudě slovo láska, ale obvinění z obtěžování, konec kariéry, lynč. Muži se s ženami bojí jezdit sami výtahem. Jedna cesta nahoru a je po kariéře. Muži se vyhýbají místům, kde by se mohli ocitnout sami v přítomnosti ženy. Nestydí se před ní, oni se děsí toho, že je obviní. A výsledkem článku NY Times je překvapivě následující: „Jednou z cest, jak tyto vztahy bezpečně podpořit, je mít ve vedení firem méně heterosexuálních bílých mužů." Být teplý je prostě v kurzu a kdo teplý nebude, ten se v této společnosti nechytí. Jako plus pak bude, pokud budete prokazatelně teplý a očividně černoch. Takže, milí pánové, změňte orientaci a drtivou většinu volna promarněte v solárku. Jedině tak se vyhnete pracáku nebo cele ve vězení.
Jak dosáhnout toho, aby vás žena neobvinila?
Nebavte se s nimi. Blbá rada. Nahrávejte se. Vždy, všude. Pro jistotu i při nákupech. Mějte s sebou svědka. I při vstupu na veřejné WC. Tam je hajzlbába, která by se na vás mohla chtít obohatit. Pracujte výhradně v mužském kolektivu. Popeláři mají často volná místa. Nebo se oběste, protože systém, který směruje k tomu, aby dokonale rozložil přirozeně fungující společnost, systém, který útočí svými deformovanými ideologiemi na základ světa, to je systém zhouby a čirého zla. Nebo se tedy přizpůsobte, změňte sexuální orientaci a pleť. Pak tím proplujete v pohodě.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb