Kritika v 'Ruďáku' byla nejlepší reklama. Dva kámoši neměli ani páru, jak moc se vlastně povedli
11.11.2017
Foto: Falcon
Popisek: David Matásek coby Kendy v zatím posledních Básnících
Když v roce 1982 natočil režisér Dušan Klein film Jak svět přichází o básníky, určitě netušil, že si film najde půldruhého milionu fanoušků a že se k příběhům Štěpánka a Kendyho bude vracet ještě několik dalších desetiletí. Na natáčení vzpomínal v pořadu Příběhy filmů na Streamu David Matásek, představitel Kendyho. Mimochodem vzpomenete si, že Kendy se vlastně jmenoval Marek?
Film se natáčel v Mělníku, na který má David Matásek nezapomenutelné vzpomínky: „Přes Mělník občas jedu na skútru a nikdy nezapomenu dát si tam kafe. Je to místo, kde jsme začínali náš první film, mimochodem dostali jsme tam taky do držky. Jednou nám produkce povolila přespat, jinak nás vozili do Prahy. To ale trvalo hodinu a my jsme tvrdili, že nás to unavuje. Takže nám zařídili hotel a my jsme chtěli dokázat, že jsme mladí umělci z Prahy, a po zásluze nás seřezali jak místní, tak místní policajti. Takže jsme dostali dvojnásobnou nakládačku a bylo to,“ směje se dnes v pořadu Příběhy filmů.
Kliment z Rudého práva film setřel, nebylo lepší reklamy
Film nebyl nijak protirežimní, přesto měl problémy s uvedením, i zde se muselo stříhat a nesměl se nijak propagovat: „Ta doba byla pochroumaná. Ta kritéria, jak má vypadat film pro mladé lidi a o mladých lidech, byla jasně daná. Prostě mladí lidé budují socialismus. Myslím, že jim vadilo, že my jsme z toho měli pořád legraci. Když nám soudružka ředitelka na škole řekne, že se máme zapojit, a my jsme si z toho udělali legraci a písničku, tak to tehdy nepřipadalo v úvahu. Mládežník to měl brát vážně. To bylo zřejmě to, co panu Klimentovi z Rudého práva tehdy vadilo. Což byl mimochodem mimořádný sekerník. Ten filmy likvidoval a co napsalo Rudé právo, to bylo svaté. O tom se nepochybovalo. Málokterý kritik si tenkrát dovolit říct, že to bylo jinak, že se mu ten film líbil. Ale na druhou stranu, protože byly ty bubliny od sebe tak oddělené, ta oficiální a ta neoficiální, tak lepší reklamu nám nemohl udělat,“ prozradil Matásek.
S Pavlem jsme byli kamarádi
Dvojice Štěpán – Kendy se stala legendární, kamarádi od gymnázia se doprovázejí ve filmu dodnes. Matásek a Pavel Kříž se ale znali už před natáčením: „Já myslím, že to dokonce byla podmínka toho konkurzu, že stál o to, aby tam chodily dvojice, které se nejenom znají, ale jsou také kamarádi, spolužáci. Takže si vzpomínám, že na tom konkurzu byla spousta dvojic. Starších kolegů, dnes vážených. My jsme s Pavlem spolužáci od prváku. Potkali jsme se na konzervatoři, Pavel přišel z Brna, už měl za sebou dva roky učňáku, byl dál a vyspělejší. Kupoval nám pivo.“
Už jsme mysleli, že odstoupíme
Pro Davida Matáska šlo o první hereckou příležitost před filmovou kamerou: „Tam bylo několik aspektů, tím, že jsme byli úplní novicové v tomhle oboru, tak jsme byli zděšení. Chodili za námi zvukaři, a protože se tenkrát všechno dělalo na postsynchrony, tak nám říkali, že si to děláme moc složitý, že mluvíme přes ruce a zády. Že se potom v tom zvukovém studiu zblázníme, protože to nechytíme. Byly to úplné pasti pro toho, kdo sám sebe namlouvá. Pro nás to bylo naprosté peklo, a když nám to ukázali v kině, ty denní práce, s těmi lupancemi, s tím příšerným zvukem, s vrčením kamery. My jsme z toho byli úplně zděšení. My jsme mysleli, že odstoupíme od projektu,“ vypráví.
Zemřít by nechtěl
Filmy o Básnicích vznikají dodnes, vždy i s Davidem Matáskem, který má ale určité pochybnosti o kvalitě scénáře: „Musím přiznat, že jsem měl někdy určité pochybnosti, ale na druhou stranu moje role v tom není tak veliká. Kdybych tam nebyl, tak by se museli scenáristi nebo pan režisér nějak domluvit a nechat mě zemřít, nebo odletět do Austrálie. A to mi přišlo hrozně krkolomné. Vlastně jsem nijak zásadně neuvažoval o tom, že bych se nevrátil,“ tvrdí dnes. První film pro Matáska znamenal velký průlom, což prý tenkrát absolutně netušil: „Je fakt, že jsme si moc neuvědomovali, co se s námi děje. Vůbec jsme netušili, nikdo nevěděl ten dopad. Ani při té práci jsme to nebrali moc vážně. Spíš jsme byli hrozně naivní, nepředstavoval jsem si, že tohle by mohl být start mojí kariéry, tak jsem k tomu nepřistupoval s přehnanou pietou.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková