Krutá inspirace. Slavnému českému spisovateli zemřel bratr, otec i matka. A za manželkou ho nepustili ani na svatbu. Love story přes hřeben...
30.10.2017
Foto: ČT
Popisek: Jáchym Topol
Nedávno dostal za svůj román Citlivý člověk Státní cenu za literaturu a stal se tak ke svému vlastnímu překvapení „klasikem“. Jeho výjimečné knihy nejsou zrovna jednoduchým čtením, přesto má řadu věrných čtenářů a obdivovatelů, dokonce i v zahraničí. Za inspiraci může vděčit především tomu, že ho život rozhodně nešetřil a nikdy nežil jako „normální člověk“, což mu ovšem leckdo vyčítá.
I když Jáchym Topol často píše o postavách na okraji společnosti, nedávno ho bývalý prezident Václav Klaus označil za elitáře, který se štítí normálních lidí. Těžko může být něco vzdálenějšího skutečnosti, než toto nařčení. Je sice pravda, že Jáchym pochází z elitní rodiny, jeho otec Josef Topol byl slavným básníkem a dramatikem a bratr Filip zase zpěvákem a skladatelem. Ale jinak by s ním měnil asi málokdo. Do roku 1989 se protloukal jako topič a skladník a kvůli své nemoci nakonec skončil v invalidním důchodu. Svůj mimořádný umělecký talent mohl zpočátku uplatnit pouze v undergroundu. Společně s bratrem Filipem účinkoval v legendární skupině Psí vojáci a stal se také redaktorem Revolver Revue a později týdeníku Respekt či Lidových novin.
Kultovní Sestra
Jako spisovatel na sebe upozornil dnes již kultovním románem Sestra, v němž prostřednictvím hlavního hrdiny Potoka popisuje život narkomanů a potažmo s tím i některé negativní společenské jevy v totalitním Československu. To, že se stal Topol poměrně záhy klasikem, dokazuje i fakt, že právě Sestra patří k oblíbeným dílům tzv. čtenářských deníků, i když jde o velmi náročné a rozsáhlé dílo. Topol se několikrát přiznal, že ho vychrlil v totálním záchvatu egoismu a ´úplně pomatenej´.
Krutá inspirace
Naproti tomu svůj prozatím poslední román, Citlivý člověk, psal pět let. Nicméně, opět v něm potvrdil, že je vůbec nejoriginálnějším českým spisovatelem. Navzdory názvu líčí drsný svět motorkářů, bezodomovců, prostitutek a dalších lidí na okraji společnosti. A nevyhýbá se ani tématu smrti. V té době mu totiž postupně, dlouho a bolestivě, umírali bratr Filip, otec i matka. „To všechno se stalo během tří let. Nejdřív umřel brácha, což je strašlivý i proto, že vy jste ten posel, který to rodičům oznamuje. Smrt, kdy oznamujete matce smrt jejího syna a pak otci smrt jeho syna, protože oni nebydleli spolu, světová literatura ještě nezachytila. Nemáme slova a nedokážeme pojmenovat emoce, které jsou s tím doprovázené. Smrt je obrovské tajemství. Další rok umřel táta, ten další máma a člověk je na to sám,“ svěřil se nedávno v rozhovoru pro časopis Marianne.
To neúchvatnější: Dcery
Naštěstí nyní žije Jáchym Topol ve šťastném manželství se ženou Bárou, vědeckou pracovnicí, a dvěma dcerami. Ty považuje za to nejúchvatnější, co ho kdy v životě potkalo a je pyšný, že jsou nadšené z toho, když jim čte v posteli a také, že neprošvihl jejich dětství. Jeho první manželství ovšem bylo velmi dramatické. Žena Veronika Bartošková byla, podobně jako on, dcerou chartisty, a tak měli na krku Státní bezpečnost. Když se Veronika dostala na studia do Francie (po matce měla i francouzské občanství), StB ho za ní nepustila, a tak žili na dálku. Dokonce se s ní musel oženit v zastoupení.
Lovestory přes hřeben
Když se spolu po čase ocitli v cizině, na Markétině ostrově, zaslechli v křoví český hovor. „Nějaká holka si tam česala až po pás dlouhý vlasy a Veronika povídá: „Hele, řekni tý holce, ať mi půjčí hřeben. A já jsem za ní šel, a ona mi ho půjčila. A to byla moje druhá žena Bára,“ prozradil Jáchym začátek své životní lovestory. S Bárou šťastně žije už čtvrt století a konečně si plní své dávné sny. Třeba že píše knihy, má bezvadnou holku a cestuje.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adéla Hofmanová