Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vlastní děti ji šikanovaly, StB nepřestávala tlačit. Zíma jí ale musel platit až do smrti. Tajnosti slavných

19.10.2017
Vlastní děti ji šikanovaly, StB nepřestávala tlačit. Zíma jí ale musel platit až do smrti. Tajnosti slavných

Foto: repro/Supraphon

Popisek: Judita Čeřovská

AUDIO/VIDEO Kráska s podmanivým hlasem dokázala zazpívat cokoli. A v tom byl právě její problém. Kariéru rozjela po dvou kolejích a v západním Německu byla slavnější než Karel Gott. Jenže pak dala přednost publiku v Sovětském svazu. Prý kvůli zhrzené lásce. Nebo ji k tomu donutila StB?

Její život byl plný rozporů, takže není ani divu, že rozporuplná jsou i hodnocení její kariéry. Jedni jsou ohromeni jejím zpěvem a říkají, že byla naší nejlepší swingovou a šansonovou zpěvačkou, která je bohužel v rodné zemi naprosto nedoceněna. Druzí tvrdí, že to byl ten nejstřednější proud ze všech středních a v hlase a především v projevu naprosto tuctový zážitek. Problém nejspíš spočívá v tom, že ve své době mimořádně atraktivní dáma s podmanivým hlasem dokázala zazpívat dobře prakticky cokoli. Judita Čeřovská patřila k našim předním interpretům takzvaného středního proudu, a přestože nezazářila na domácím nebi populární hudby jako stálice, ale spíš jako periodicky se vracející kometa, v zahraničí byla vedle Karla Gotta naším jediným stálým hudebním artiklem. „V jejím hlase bylo mnoho erotického. Když jsem začal zpívat, měl jsem to štěstí, že jsem na svém prvním zahraničním turné mohl doprovázet právě ji. Poznal jsem Juditu nejen jako velkou osobnost, ale i jako člověka, který se ke kolegům choval velice vstřícně,“ řekl po její smrti serveru idnes.cz král české populární hudby Karel Gott s tím, že ji obdivoval již v době, kdy ještě ani sám nezpíval.

Schiffe segeln nach Triana:

Těžký osud malého ‘křížence‘

Narodila se 21. dubna 1929 v severočeském Mostu do smíšeného manželství, otec Emanuel Štěrba byl zaměstnancem státních drah, maminka Maria noblesní Němka v domácnosti. Její bezstarostné dětství navždy rozmetala Mnichovská dohoda a zabrání Sudet v roce 1938, kdy se otec a vzápětí i matka museli odstěhovat do Řevnic u Prahy. Do té doby rozmazlované holčičky se ujala hodná babička. V Mostě Judita chodila do německé školy a od dvanácti let se učila hrát na klavír. V roce 1942 byli její rodiče zatčeni, protože je kdosi udal, že poslouchají rádio Londýn. Bylo to v době heydrichiády, kdy se popravovalo jako na běžícím pásu za mnohem menší provinění, takže pro dceru znamenalo jejich uvěznění obrovský psychický tlak. V nacistickém vězení strávili oba několik měsíců, nakonec je ale propustili. V Řevnicích s rodiči žila Judita až od roku 1944 a chodila tam do české školy. Po válce matku zatkli pro změnu zase Češi, nejspíš protože byla Němka. Dlouhé měsíce ve vězení ji psychicky tak zlomily, že nakonec zemřela v pouhých 58 letech v psychiatrické léčebně v Dobřanech.

Dominiku:

Dala přednost lásce

Judita po osvobození vystudovala obchodní akademii v Berouně, již v té době ale velmi často zpívala s různými studentskými kapelami. Mluvila plynně německy, anglicky i francouzsky, takže po maturitě začala pracovat jako cizojazyčná korespondentka v podniku zahraničního obchodu Centrotex. Tehdy se na ni poprvé zaměřila Státní bezpečnost. Chybným účetním zápisem totiž údajně způsobila škodu ve výši jednoho milionu korun. Dostala okamžitou výpověď, čehož StB v roce 1951 využila a přiměla ji poprvé ke spolupráci. Nasadili ji jako sekretářku do Vagonky Tatra, kde měla sledovat pracovníka technického úseku. Jenže Judita mu vyzvonila, jakým úkolem byla pověřena, čímž pro StB ztratila v roce 1953 význam. V té době už příležitostně zpívala i na plesech. Zamilovala se do jistého známého hokejisty a otěhotněla s ním. Partner ji ale obvinil z nevěry, tím se nepohodlného závazku navždy zbavil a do hloubi duše zraněná Judita prý s ním pak už nikdy nepromluvila ani slovo. Měla ale štěstí – o ruku ji požádal šarmantní právník Vladimír Čeřovský. K dceři Brigittě, která se narodila v roce 1952, se celý život choval jako ke své vlastní a o dva roky později mu k ní Judita přidala ještě syna Ivana.

Řekni, kde ty kytky jsou:

Romantická pohádka pro fanoušky

O jejích počátcích existuje legenda, jak mladá a krásná hospodyňka zcela náhodou ke kariéře přišla. Pravdou je, že se v červnu 1957 zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty, kam měla postoupit z předkola v pražském Slovanském domě. Ve své vzpomínkové knížce, nazvané Je po dešti, sama uvedla, že se do Slovanského domu dostala náhodou. Šla prostě kolem, právě když se předkolo konalo. Zaujalo ji, a protože si myslela, že ‘levou zadní‘ vystřihne na pódiu totéž, co ostatní soutěžící, dostala se až na jeviště, kde ji moderátor představil jako „ženu v domácnosti, matku dvou dětí“. Soutěžní předkolo vyhrála a postoupila do finále, které se konalo 11. června 1957 na Štvanici. V něm zazpívala Summertime v doprovodu orchestru Karla Krautgartnera, skončila na druhém místě a vzápětí dostala nabídku na účinkování v legendární Alhambře, kde začala zpívat v červenci 1957. Neustále omílané pohádce, jak prostá hospodyňka ke štěstí přišla, ale neodpovídá výčet její diskografie, který byl v této knížce zveřejněn, což snadno trkne každého pozorného čtenáře. První písničku pro Supraphon Jen ty totiž nahrála s orchestrem Jiřího Procházky už v prosinci 1955. Další nahrávka s orchestrem Dalibora Brázdy, německá verze hitu Plují lodi do Triany (Schiffe segeln nach Triana), pochází z února 1956. A pouhé čtyři dny před svým legendárním triumfem na Štvanici nahrála „žena v domácnosti“ třetí profesionální snímek pro Supraphon s orchestrem Karla Vlacha, Summertime Georgie Gershwina.

Měsíční řeka:

Dvojkolejná kariéra

Pravdou je, že její kariéru nastartovalo až vystoupení na Štvanici a angažmá v Alhambře. Manžel jí prý fandil, pochopení měl i tchán, který se dokonce sám nabídl, že bude hlídat vnoučata.  Pak ale 20. října 1959 došlo k tragické nehodě, která ovlivnila celý zbytek jejího života. Vraceli se tenkrát z vystoupení ze Strakonic, za volantem seděl populární zpěvák Josef Zíma, který byl současně i na vojenském cvičení, takže byl utahaný jako štěně. Na zlomek vteřiny usnul za volantem a vůz narazil do stromu. Zíma se zranil, mnohem hůř dopadl režisér Jiří Jungwirth, který později v nemocnici zemřel. A hodně zle to vypadalo i s Juditou. Měla utrženou ledvinu, rozdrcenou pánev a hrozila jí amputace nohy. Lékaři tenkrát dokázali pravé zázraky, po dvou letech léčby se díky obětavému manželovi a rekonvalescenci u bulharského moře dokázala znovu vrátit na pódia a její kariéra se naplno rozjela po dvou kolejích. V polovině šedesátých let kromě domácích vystoupení pilně natáčela i pro západoněmecké televize a rozhlasové společnosti a byla tehdy u tamního publika ještě populárnější než Karel Gott. Nakonec to ale vzdala, později ve své biografii prozradila, že přestala do Německa jezdit, poté co jí aranžér Willy Hoffmann oznámil, že se s ní neožení. „Dala jsem přednost zájezdu do Sovětského svazu,“ přiznala. Omezené možnosti cestování za Západ po roce 1969 se pak už staly jen pomyslnou poslední kapkou.

Malý vůz:

Domácím fanouškům se odcizila

Její intenzivní vystupování v zahraničí výrazně ovlivnilo i domácí popularitu. Jasně to dokládají výsledky ankety Zlatý slavík. Nejlepšího umístění – šesté příčky – dosáhla v roce 1964. Ještě v letech 1965 a 1966 byla devátá, a pak už se začala propadat. Její mimořádný talent a univerzálnost se totiž současně staly i prokletím. Nikdy systematicky nebudovala vlastní publikum, neměla svoji kapelu, nevybírala si vhodný repertoár. „Měla skvělý hlas, dokázala zazpívat cokoli. A to byl možná problém – nevyhraněný styl, potácení se od nápadu k nápadu, žádná vlastní jasná cesta. Prostě jen krásný hlas nestačí,“ prohlásil o ní před časem uznávaný hudební publicista Jaroslav Císař. Navíc se na ni v roce 1961 znovu zaměřila StB, měla přinášet informace o vízových cizincích, se kterými přicházela do styku. Spolupráce se odehrávala s vědomím manžela, který byl později také získán ke spolupráci. Zpěvaččin svazek uložila Státní bezpečnost do archivu v roce 1966, do té doby předala Judita nejméně sedm zpráv a dva lidé údajně byli na základě jejích hlášení Státní bezpečností „rozpracováni“. Žádná ze zpráv, které předala, ale dosud nebyla v Archivu bezpečnostních složek dohledána, takže není jasné, kolik a jakých informací vlastně předala. „V průběhu spolupráce podala několik zpravodajsky zajímavých zpráv, vcelku úkoly plnila dobře,“ konstatuje Státní bezpečnost v souhrnné zprávě z roku 1979.

Non, je ne regrette rien:

Víno, ženy a…

Manželství se synem vyhlášeného předválečného advokáta, kterému kdysi patřila známá advokátní kancelář, ale nebylo bez mráčku. Vladimír Čeřovský měl totiž kromě své ženy ještě dvě další vášně – lásku k alkoholu a něžnému pohlaví. Není divu, že jeho žena nakonec našla v roce 1971 společnou řeč s jazzmanem Ivanem Smetáčkem. „Judita mi řekla, že mu několikrát dala ultimátum. On pár týdnů sekal dobrotu, ale pak se všechno vrátilo do starých kolejí. Nakonec už spolu ani nežili, jen bydleli. A to je pro manželství málo. No a právě v téhle době jsme spolu koncertovali v Sovětském svazu, kde jsme se sblížili,“ prozradil po letech deníku Blesk. Bez závazků nebyl ani Smetáček, který měl v té sobě s manželkou Petrou sotva roční dceru Veroniku. Když se Judita konečně s Čeřovským rozvedla, přistěhoval se Ivan do jejího luxusního bytu na pražské Letné, o který ale časem přišli. Byl totiž luxusní až příliš, a tak ho pro své účely zabavila Správa diplomatických služeb a zpěvačka dostala náhradu. Pohár hořkosti ji nechaly vypít do dna i děti, které trpěly pocitem, že je zanedbává. Kvůli koncertům a zájezdům totiž trávily mnohem více času s paní a hlídání než s ní. „Je to možná paradox, ale čím víc se Judita o rodinu starala, tím víc se jí děti odcizovaly. Nebo možná spíše vzdalovaly,“ prozradila její kamaráda, herečka a zpěvačka Hana Talpová.

Jen vítr to ví a mlčí dál:

Všude spolu

S Ivanem spojila Judita celý zbytek života. Koncertovali spolu doma i v zahraničí, se skupinou Ivan Smetáček Jazz Ensemle zpívala šansony, swingové evergreeny i své staré šlágry a s tímto repertoárem účinkovala i v řadě televizních pořadů. Koupila chalupu v Račově u šumavského Vimperku, kam společně jezdili odpočívat. Počátkem devadesátých let do jejího života vstoupil Jiří Horský, někdejší přítel již tehdy již zesnulé slavné gymnastky Evy Bosákové, který prý Smetáčka nahradil v její náruči. Jejím oficiálním partnerem při dovolených i ve společnosti ale nadále zůstal Ivan. Po listopadu 1989 vyšlo najevo, že Juditin bývalý tchán kdysi investoval do cenné sbírky obrazů, která byla po válce vyvlastněna a předána Národní galerii. Ta ji v restituci vrátila a na zpěvaččině účtu díky tomu přistál rovný milion. Koncem devadesátých let se Judita pomalu začala ze scény vytrácet, protože se cítila unavená a byla nemocná. Kvůli rakovině jí lékaři museli odebrat zbylou ledvinu, a tak ji Ivan vozil třikrát týdně na dialýzu do nemocnice na Karlově náměstí. Pak ale musela být hospitalizována kvůli bolestem břicha, v nemocnici upadla a utrpěla zlomeninu pánevní kosti. Ještě se podrobila náročné operaci, podle Ivana už ale dál nechtěla žít. Zemřela 9. října 2001, bylo jí 72 let.

Akropolis Adieu:

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo byli viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

QRcode

Vložil: Adina Janovská