Pohřbili ji téměř bez povšimnutí. Její život byl pozoruhodný; týrání hladem přežila jen náhodou
13.10.2017
Foto: Music is My Life
Popisek: Zuzana Růžičková. Snímek pochází z filmu Zuzana - Music is My Life
Ve stínu tragického úmrtí Jana Třísky a herečky Květy Fialové minulý týden zemřela velká česká umělkyně, celosvětově proslulá první dáma cembala Zuzana Růžičková. A podobě tomu bylo i s jejím pohřbem, který se konal tuto středu, téměř bez povšimnutí médií. Její umělecký význam a přínos přitom Jana Třísku i Květu Fialovou výrazně převyšoval. Získala řadu mezinárodních prestižních cen a vyznamenání a byla také jmenována národní umělkyni.
Jako vůbec první cembalistka na světě například natočila kompletní dílo J. S. Bacha a svými koncerty i nahrávkami si vybudovala skvělé mezinárodní renomé. Bach byl její celoživotní láskou, prozradila, že si ho zamilovala už v dětství. „Bylo to jako „de ja vu“. Měla jsem pocit, jako kdybych ho již někdy hrála“. A stejně tak se později stalo láskou na první poslech cembalo. Pocházela z velmi vzdělané rodiny, babička ji často vodila do divadla a na koncerty, od otce, který načas působil v Americe, se naučila velmi dobře anglicky a od své vychovatelky zase německy. Přesto rodiče nebyli nadšeni z toho, že se chtěla věnovat hudbě, maminka z ní chtěla mít lékařku, tatínek, velký sportovec, zase „sporting girl“. Ale Zuzana byla od mládí velká bojovnice, a tak si prosadila svou.
Anděl strážný
Pozoruhodný je nejen celý její umělecký, ale i soukromý život. Jako dívka židovského původu nesměla pokračovat ve studiu na gymnáziu a v dvanácti letech byla s celou rodinou deportována do Terezína a pak do dalších koncentračních táborů. Naštěstí přežila, i když měla vždy křehké zdraví. „Byla to stovka nebo dokonce tisíce zázraků, jakýsi andělíček strážný, který mě vždycky dokázal postavit tam, kde zrovna nepadla bomba nebo mě zachránit před plynovými komorami... Bylo to nelidské, denně strašlivé mučení, nikomu bych to nepřála,“ svěřila se letos v lednu v rozhovoru pro Český rozhlas. Trpěla nesnesitelným hladem, při převozu do Osvětimi dobytčákem tři dny nedostala jídlo ani pití. Zatímco otec v koncentračním táboře zemřel, jí život zachránilo vylodění spojenců. Byla již vybrána do plynové komory, když najednou přišel rozkaz, aby s matkou nastoupily na práce do Německa.
V zahraničí o ní natočili i film (byť ve spolupráci s ČT)
Výprask na Štědrý den
Nejvíce ji však po celou dobu chyběla hudba, a tak si alespoň notovala v duchu a nebo spoluvězenkyním zpívala árie z oper. Zavzpomínala i na jeden Štědrý den, když v Terezíně zazpívala píseň Voskovce a Wericha a dostala kvůli tomu mnoho ran bičem. Hrůzné zážitky ji pak pronásledovaly celý život, jednou provždy jí na ruce zůstalo vytetované číslo. Ale i mezi vězni našla několik spřízněných umělců, seznámila se tam například se slavným operním hercem Karlem Bermannem. A lehké to neměla ani po válce, v době komunistického režimu. Cembalo bylo totiž považováno za duchovní nástroj, spojený s religiozitou a feudalismem, a stále byla pod tlakem, aby hrála na něco jiného.
Šťastná partnerství
Naopak šťastnou kapitolou jejího života bylo manželství s vynikajícím skladatelem a pianistou Viktorem Kalabisem, rovněž celosvětově proslulým. Vydrželi spolu 54 let, až do jeho smrti. „Bylo to mimořádné, ohromně jsme si rozuměli, měli jsme stejné lásky, myslím na něj každý den,“ prozradila. Podobně skvělý vztah měla i se svým uměleckým kolegou, houslistou Josefem Sukem. Během dlouhé spolupráce se prý ani jednou nepohádali.
Na snímku s manželem
Zuzana Růžičková se dožila devadesátí let v obdivuhodné kondici a do poslední chvíle se věnovala nejen hudbě a pedagogické výchově, ale i řadě dalších aktivit. Když přestala aktivně koncertovat, pustila se do katalogizace díla svého muže a také se angažovala v různých kulturních spolcích a v boji proti holocaustu. Za důležitý úkol považovala připomínání odkazu slavných českých umělců. Kéž by tak někdo myslel i na ni.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adéla Hofmanová