Dnes je vyhlášený slušňák, a dokonce vystupuje se symfoniky. Když ale kdysi hrával s Modusem…
09.10.2017
Foto: ČT
Popisek: Miro Žbirka ve slavném nahrávacím studiu Abbey Road
Miroslav Žbirka oslaví zanedlouho 65. narozeniny, ale věk se na něm nijak nepodepisuje. Vlastně působí už několik desetiletí stále stejně. Navíc je vyhlášený slušňák, od kterého byste nějaké divoké úlety určitě nečekali. Ve Výzvě Seznamu se ale překvapivě rozhovořil o éře s kapelou Modus – a byl to tenkrát pořádný fičák!
Před časem vyděsil okolí, když onemocněl těžkým zápalem plic, kvůli němuž dokonce skončil v nemocnici. „Mě to zastihlo nepřipraveného v Británii. Dostal jsem silný zápal plic, chytil jsem v letadle bakterii, se kterou si moje tělo nedokázalo poradit. Pak jsem ale nevěděl, jak se dostat zpátky,“ přiznal s tím, že za to nejspíš ale může sám, protože dřív nemoci běžně přecházel. „Když jsme začínali hrát, tak jsme hrávali pět šest hodin. I když jsem měl horečku, tak jsem musel hrát, a tohle jsem přijal za své. Teď se mi to vrací v problémech s imunitou, protože jsem tolik chorob přechodil. To mi připomnělo, pozor, zdraví není to, s kterým není možné si zahrávat,“ domnívá se, takže už se prý dnes nikam nežene. „Zpomalit není zlé. Když děláte album a dáváte tam, co tam má být, pak to není zpomalení, ale přiměřené tempo.“
Skvělé zážitky, žádná disciplína
Miro rozhodně není prototyp drsného rockera, od kterého by člověk čekal rozháraný život, plný mejdanů a alkoholu. V osmdesátých letech, když hrál s kapelou Modus, ale zažil večírků nepočítaně. „Modus byl taková kapela, kde jsme si to užívali. Byl to okamžitý úspěch, zvítězili jsme na Lyře, objevili Mariku Gombitovou, měli jsme spoustu koncertů. Hráli jsme každý den a tenhle životní styl jsme dodržovali. Někdo přinesl víno do šatny, říkal, jak je rád, že jsme přijeli, ať se s ním napijeme. My jsme se tomu nebránili. Dnes bych to hodnotil jako výborné koncerty a zážitky, ale žádná disciplína,“ směje se.
Je mi povědomý – a jsem to já!
Letos mu bude pětašedesát, ale žádné velké oslavy zatím neplánuje a přibývající léta si nepřipouští. Přesto prý tvrzení, že věk není číslo, je jen věta na povzbuzení. O vánocích se chystá vánoční turné se symfonickým orchestrem a houslistou Jaroslavem Svěceným a nebude to poprvé, co bude hrát se symfoniky. K prvnímu koncertu s nimi se dostal náhodou. „Někdo s tím přišel. Nahrávali jsme album Empatia. Oslovili mě, jestli bych nevystoupil se symfonickým orchestrem v Obecním domě. Já jsem chtěl nahrávat, tlačil mě termín, tak jsem nasliboval všechno. Nezapamatoval jsem si to, šel jsem ulicemi, kouknu na plakát a vidím někoho, kdo je mi povědomý. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že jsem to já! A že je to propagace na koncert v Obecním domě. To bylo první vystoupení se symfonickým orchestrem. Neprotestoval jsem, ale nebylo to to, co bych si vymyslel. Je to výzva, hrát a zpívat se symfonickým orchestrem. Nejsou náročnější lidi na intonaci než houslisté! A mě to začalo zajímat a bavit. Myslím, že tam můžete stále něco zlepšovat a vyvíjet se,“ prozradil.
Nové publikum pro vážnou hudbu
Koncerty se symfoniky mají také určitá poslání. „Přichází publikum, které běžně nechodí na koncerty vážné hudby. My je takto můžeme do toho vtáhnout. Já si všímám, že lidi na koncertě baví sytý zvuk, který je díky symfonickému orchestru. Seznamují se s nástroji, jako lesní roh, nebo harfa,“ prohlásil Meky Žbirka. Ten zpívá ve slovenštině, ale nemá problém přejít i do češtiny, například jeho nejhranější píseň ze seriálu Ordinace v růžové zahradě je v češtině: „ Byl to jednoznačně český seriál, bylo logické, aby byla v češtině. Už jsem párkrát v češtině zpíval. Když jsem seděl na té lavičce jako kluk a zpíval jsem, tak jsem zpíval nejenom Beatles, ale také Povídej. Čeština není něco, co bych si nevyzkoušel už dávno jako chlapec v rámci zpěvu.“
Miro Žbirka pochází ze smíšeného manželství, jeho maminka je Angličanka a otec Slovák. S rodiči žil na Slovensku, nyní bydlí v Praze. V roce 1977 založil skupinu Modus, kterou poté opustil, aby založil skupinu Limit. V roce 1982 získal Zlatého slavíka. Má bratry Jasona a Tonyho a je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dceru Denisu, s druhou ženou Kateřinou má syna Davida a dceru Lindu. Vydal čtrnáct alb a řadu živých nahrávek, kompilačních alb či pro děti.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo byli viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková