K večeři obložený chleba a sliby politiků... Všechno to jede jako přes kopírák a bolí z toho leda břicho. Pondělní komentář Štěpána Chába
komentář
09.10.2017
Foto: Hans Štembera
Popisek: Seděli ve společné vládě, ale vzájemně se obviňují, co kdo z nich pohnojil...
Pustil jsem si k večeři na Internetu jednu z mnoha předvolebních debat. Ano, snad k příjemnému zažívání. Špičky naší politiky mi k večeři povyprávěly o tom, jak si představují budoucnost země. Na talíři se mi rozkládal obložený chleba, nějaká zelenina, po ruce jsem měl skleničku vody a v hlavě mi vířily myšlenky na to, jakou že to šaškárnu zase sleduji.
Je vlastně nepodstatné, kterou z debat a na jaké téma jsem sledoval. Debaty se začínají postupné slévat do jedné dlouhé věty bez přerušení na nádech, kde se zúčastnění předhánějí v tom, jakou růžovou budoucnost nám připravují a z jak černé minulosti přicházíme. A nebýt zástupců SPD a komunistů, nejspíš by nedošlo ani k žádnému názorovému střetu či vyhranění se. Napříč stranami, napříč politickým spektrem, jak se teď rádo říkává, zaznívala až překvapivá shoda.
Všichni jedno jsou
Ano, řeší se zásadní otázky jako je výše mezd, srovnání mezd se Západem, zahraniční politika, zdravotnictví, školství a všechno to jede, zdá se, jako přes kopírák. To, co strany v minulosti dokonale pohnojily, to teď odsuzují a tvrdí, že budoucnost musíme změnit, musíme se od minulosti odtrhnout a nastavit svou vysněnou budoucnost. A volby to změní… když zvolíte nás, tvrdí politické špičky stran, které současný bídný stav zařídily svou politikou minulých volebních období. Zdálo by se, jako kdyby směr České republiky řídil skutečně někdo na pozadí, protože politici ve shodě tvrdili, že musíme vše, co bylo pohnojeno, napravit. A že to půjde. Když je zvolíme.
A když už došlo ke střetu, nebyl to střet názorový, ale střet záštiplný, který nemluvil o budoucnosti republiky, ale o antipatiích jednotlivých aktérů, kteří na sebe házeli prohřešky vládnoucích stran minulosti a snažili se tím cosi dokázat. Cosi. Ale co? Protože následně si zase, až na maličkosti, notovali a lajnovali budoucnost v krásných barvách svých volebních programů, které jsou obdobně jako samotná debata, jako přes kopírák. Až na neznatelné rozdíly a priority.
Zacinkáme rolničkou a do uren se sypou hlasy
V debatách tak nedochází k názorovým střetům moudrých lidí, ale k upevňování nebo vyvracení stereotypů ve smýšlení voličů. Staré strany mají své voličské základny, nové strany své vznikající základny a s těmi hrají tenis. Bez zájmu, ve shodě, jen se značkami jako u komerčních nadnárodních společností. Povrchnost a vyprázdněnost politiků ucházejících se o hlasy lidí byla ohromující.
A tak nějak mi připadlo, při prokousnutí kůrky rajčete a rozčileného klení, že ta mrcha vyprskla na monitor počítače své vnitřnosti, že je to jen entertainment. Odvádění pozornosti od nějaké vyšší podstaty člověka a jeho života. Protože kdybychom do Parlamentu posadili nějaký hloupoučký počítač, který umí sám sebe urážet, sem tam něco vytunelovat a následně zvolit cestu nejmenšího odporu, možná bychom ušetřili dost peněz. Protože je zcela očividné, že další čtyři roky budou na politické scéně republiky némlich to samé, jako roky předešlé. Bez výrazné změny, jen s turbulencemi, které stejně vzejdou z Parlamentu evropského. A kterému se ty naše politické špičky s tradičním brbláním přizpůsobí.
Příště k večeři…
Sledovat k večeři politickou debatu je přímá cesta k žaludečním vředům. Snad si příště pustím Křemílka a Vochomůrku. Tam je ta podstata života o dost zásadnější.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Piště, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb