Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Čtvrtá průmyslová revoluce nás dovede do ráje... nebo do pekla. A jak s tím souvisí ´sluníčkáři´ a ´xenofóbové´? Markéta Šichtařová v zásadním rozhovoru

05.10.2017
Čtvrtá průmyslová revoluce nás dovede do ráje... nebo do pekla. A jak s tím souvisí ´sluníčkáři´ a ´xenofóbové´? Markéta Šichtařová v zásadním rozhovoru

Autor: Facebook

Popisek: Manželé, známí ekonomové Šichtařová s Pikorou vydali knihu Robot na konci tunelu

ROZHOVOR Čtvrtá průmyslová revoluce inspirovala Markétu Šichtařovou a Vladimíra Pikoru k napsání knihy Robot na konci tunelu aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím. Manželská dvojice ekonomů si v ní odpovídá na otázku, zda lidstvo stojí na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci. Zamýšlí se i nad tím, jestli jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami. V rozhovoru hovoří Markéta Šichtařová i o tom, co technologický pokrok může znamenat pro svobodu jednotlivce.

Co vás především inspirovalo k napsání vaší nejnovější knížky Robot na konci tunelu?

Často si nás zvou nejrůznější společnosti, abychom přednášeli pro jejich vedení nebo zaměstnance o tom, co naši ekonomiku čeká, a jak se na to připravit. Dokud mluvíme „jen“ o „běžných“ věcech, jako hospodářský růst a podobně, lidé většinou jen přikyvují. Jenomže jakmile začneme mluvit o čtvrté průmyslové revoluci, většinou všem spadne čelist a koukají několik minut s otevřenou pusou. V podstatě se dá říct, že lidé na přednáškách se dělí na ty, kteří už o čtvrté průmyslové revoluci něco tuší, správně rozpoznávají, že stojí v pozadí věcí, jako je UBER, Airbnb a další, a náramně se o ni zajímají, a na ty, kteří dosud nevědí, která bije, budou zaskočeni a nejvíc negativně ovlivněni.

A právě po téhle zkušenosti jsme se rozhodli napsat knihu, která dnešní ekonomiku, politiku, integraci, čtvrtou průmyslovou revoluci, či spor „sluníčkáři“ versus „xenofobové“ propojí a vysvětlí v širších souvislostech, proč to všechno je vzájemně ohromně propletené a související.

Na prvních několika desítkách stran se velice často zmiňujete o centrálních bankéřích. Téměř to vypadá tak, že co jejich krok či rozhodnutí, to chyba, která přiblíží nebo prohloubí krizi. Protože s pravděpodobností hraničí s jistotou lze předpokládat, že tuto funkci nezastávají pitomci, že to jsou lidé se znalostmi i odborným zázemím, čím si lze jejich chybná rozhodnutí, která mapujete od 11. září 2001, vysvětlit?

Asi nejblíž je vysvětlení přísloví „pro stromy nevidět les“, anebo pojem „profesionální slepota“. Právě i to v knize vysvětlujeme: Jak je možné, že velmi vzdělaný člověk, který se dostane do určité funkce, začne vnímat selectivně, ztrácí jakýsi „selský rozum“ a nechá se svým pochlebujícím okolím zničit. Ztrácí soudnost a nadhled. Znám hned několik lidí, kteří byli báječní, dokud stáli vně politického systému. A jakmile přijali funkci, pomalu se jejich osobnost začala rozpadat … a dneska škoda mluvit. A znám i lidi, kteří jsou dnes báječní, ale protože usilují o politickou dráhu, mám obavy, aby také brzy „nezblbnuli“. V knize také vysvětlujeme, jak se to přihodilo, že ekonomie už dávno není tou starou dobrou a velmi logicky myslící vědou, ale změnila se spíš ve snahu matematicky vypočítat chování člověka – což z principu nemůže fungovat.

Ačkoli se ekonomikám dlouhodobě daří, tak v knize tvrdíte, že máme našlápnuto na další mohutnou krizi, která si patrně nijak nezadá s onou krizí na přelomu let 2008-9. Krize jsou však součástí hospodářského cyklu, takže dříve, nebo později přijít musí. Ale co vás vede k předpokladu, že by ta příští měla být tak devastující jako ta poslední?

Výraz devastující není úplně ten přesný. Ta krize nemusí být v pravém slova smyslu devastující. Jde o to, že krize, o které mluvíme, bude JINÁ, než jaké jsou klasické krize střídající se s obdobími růstu.

Když někde řekneme, že přijde krize nezvyklého typu, mnoho lidí rádoby chytře sarkasticky pokývá hlavou a prohlásí něco ve smyslu: „No jo, to umí naprognózovat i cvičený šimpanz, že růst se střídá s poklesem“. Jenomže to je nepochopení podstaty věci. My nemluvíme o „běžné“ krizi, o níž je jasné, že jich přijde během našeho života ještě mnoho. My mluvíme o příchodu hlubokých strukturálních změn kolem nás. V knize Robot na konci tunelu vysvětlujeme, že za posledních, řekněme, sto let jen třikrát došlo ve světě k tak zásadním nerovnováhám a cenovým bublinám jako dnes: před rokem 1929, před rokem 2008 a dnes. Přitom právě dnes je tento stav v největší míře zaviněn chybným chováním vlád i centrálních bank, které uvěřily, že poručí větru, dešti, a dokáží ekonomiku zregulovat tak, že nad všemi krizemi už vyhrají. Tímhle naivním chováním ji ovšem naprosto zásadně vychýlily z dlouhodobého normálu. Cožpak to je normální mít záporné úrokové sazby? Legálně tisknout peníze? Existovaly někdy v historii tak široce akceptované kryptoměny?

Ve skutečnosti to příští hospodářské zpomalení, které přichází v roce 2018, ještě nemusí být „tím oním“ kataklysmatem, ke kterému světová ekonomika směřuje, ve skutečnosti se ještě tento stav může dařit jeden dva další hospodářské cykly maskovat, ale bude to za cenu stále rostoucích nákladů.


Upozorňujete na to, že technologický pokrok razantně změní trh práce. Co by měli – nejen mladí – lidé dělat pro to, aby se na něm dokázali uplatnit i v budoucnu, jaké by měli mít předpoklady a schopnosti?

Tohle je velmi citlivé téma. V knize Robot na konci tunelu na mnoha příkladech detailně popisujeme, že to není tak, jak se dnes mnozí bojí, že by v budoucnu byly velké zástupy nezaměstnaných. Ale současně je pravda, že mnoho profesí zcela zanikne, a to mnohem dřív, než si dnes lidé připouštějí: A to profesí všech vzdělanostních kategorií, od dělníků až po vysokoškoláky, některé specializace právníků či lékařů.

To se na první pohled zdá v rozporu: Tvrdíme, že nezaměstnaných žádná armáda nebude, ale současně až 40 procent profesí zanikne. Vysvětlení je v tom, že nové profese spojené s technologickým pokrokem už nyní začínají vznikat. Jenomže z toho také současně plyne, kdo bude technologickým pokrokem nebo čtvrtou průmyslovou revolucí ovlivněn nejvíc: Není to otázka profese, není to dokonce ani otázka věku. Je to otázka mentální pružnosti a psychické schopnosti adaptovat se na změnu světa. Kdo není ochoten přijmout změny, kdo není ochoten učit se používat kupříkladu chytrý mobil, kdo není ochoten naučit se používat počítač – ten bude mít obrovský problém.

Zkusila byste odhadnout, jaké profese budou potřebné i za dvacet let a naopak jaký typ zaměstnanců by se měl zamýšlet nad tím, čemu se bude věnovat, až nebude poptávka po jeho nynější práci?

Ode dneška za dvacet let budou stále potřebné profese, které nějak zapojují kreativitu, jednání s lidmi, psychologický přístup, empatii. Dám příklad: Už dnes existují restaurace, které umí plně nahradit číšníka. Klient si objedná přes tablet, jídlo mu přiveze robot. A pro provozovatele restaurace je to levnější než zaměstnávat číšníka. Není pochyb, že tento druh restaurací se bude šířit. Má to ale jednu vadu na kráse: Vždy budou existovat lidé, kteří do restaurace přicházejí ne se jen najíst, ale prostě si odpočinout a udělat si pěkný večer ve dvou. A ti nejsou tak docela zvědaví na robota na kolečkách. Víc je baví milý číšník, který je už zná a pronáší občas nějaký ten fórek. Takže zákazníci se rozdělí na ty, kteří budou chtít ušetřit a půjdou do „automatizované restaurace se najíst“, a na ty, kteří se chtějí bavit a půjdou do „klasické restaurace užít si večer“. A o tom to je: v některých osobních kontaktech jsou lidé nezastupitelní.

Naproti tomu již dnes je lidem pohybujícím se v oboru známo, že skončí část učitelů, lékařů, právníků, taxikářů, dělnických profesí, pokladních, profi řidičů, pošťáků, skladníků, pilotů, kurýrů, uklízeček, hlídačů… a dalších.

Co bude s lidmi, kteří nebudou stačit požadavkům a budou tak nezaměstnatelní? Blíží se doba, kdy budeme dostávat takzvaný garantovaný příjem, aby právě takoví lidé měli na základní živobytí?

Garantovaný příjem je dnes velkým hitem. Jenomže v knize vysvětlujeme a ukazujeme na konkrétních příkladech, že se to v té podobě, v jaké je dnes populární o garantovaném příjmu uvažovat, neosvědčilo. Bohužel, musím konstatovat, že nejspíš garantovaný příjem řada zemí vyzkouší, aby během dvou tří let pochopila, že to nejde ufinancovat, a následně to dopadne tak, že někteří lidé prostě budou vyřazeni z trhu práce. Skončí jako nezaměstnatelní na klasické podpoře. Což není žádná výhra…

Globalizace jako dlouhodobý ekonomický, kulturní a politický proces, který rozšiřuje a urychluje pohyb zboží, lidí i myšlenek přes hranice států a kontinentů, je skloňována ve všech pádech. Vy ale nezatracujete ani lokální ekonomiku. Jaké bude její místo v globalizovaném světě?

Je to pro mnohé asi docela překvapivé, ale ukazuje se, že dosavadní průběh čtvrté průmyslová revoluce kupodivu velmi pomáhá myšlence lokální ekonomiky. Opět to ukazujeme na konkrétních příkladech ze života kolem. Člověk by intuitivně čekal, že čím větší robotizace, tím větší globalizace. Ale není tomu tak. Naopak se v praxi ukazuje, že rozvoj technologií podpoří kupříkladu drobné farmy, které dodávají maso a zeleninu do svého nejbližšího okolí… a my v knize vysvětlujeme, jak je to možné. Svět tak vlastně opisuje zajímavý kruh: Od lokalizace ke globalizaci a zase trochu zpět.


Jak se dramatický technologický pokrok může promítnout do vztahu občan a stát? Zvýší, nebo zkrátí se svoboda jednotlivců, když bude stát vědět o každém kroku kohokoli? Povede k vyšším, nebo nižším daním? Na co budou politici vábit své voliče?

Osobně jsem takový poloviční optimista. Zatím to podle některých indicií vypadá, že situace se bude hodně lišit region od regionu. Nicméně pro Evropu to v průměru vypadá asi tak, že ještě nějaký čas se bude situace zhoršovat: Stát stále poroste na úkor svobody jednotlivce. Regulace bude sílit, budou se vracet snahy typu prohibice, naprostý zákaz prodeje tabáku, cla, vyšší daně, kamery všude, sílící inkluze školství, sílící zásahy státu do rodin, častější odebírání dětí rodinám… a tak dál. Jenomže historie se neustále opakuje ve spirále. Takže zdrojem mého optimismu je předpoklad, že i tenhle trend se časem otočí. A bude to právě technologie, jak v knize vysvětlujeme, co překvapivě minimálně na některých místech planety pomůže návratu větší svobody.

V závěru své nové knihy Robot na konci tunelu se zamýšlíte i nad tím, co technologický vývoj udělá s člověkem jako bytostí. Úplně mě odrovnala tato úvaha: „Fyzický sport podle mne skončí jako včelaření: Stále tu bude, ale stále víc a víc to bude záležitost jen ´pomatených´ starých lidí“. Takže duševně bude lidstvo vzkvétat a fyzicky zakrňovat? Jaký bude vypadat třicátník, který se třeba letos narodí?

No ano! Jakkoliv říkám, že jsem opatrný optimista, tak v některých ohledech to až tak docela optimisticky nevidím. V knize na konkrétních příkladech, studiích a číslech ukazujeme, jak se lidstvo mění. Ostatně není žádným tajemstvím, že mužům ubývá testosteronu, ubývá jim svalů i životaschopných spermií, zato roste jejich IQ. A u žen analogicky sice roste IQ, ale zase ubývá schopnosti spontánně otěhotnět, donosit a bezproblémově porodit… Lidstvo se s technologií skutečně od „fyzična“ posouvá k „mentálnu“.

 

 

 Jiří Hroník 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace