Šabachovi se to nelíbilo, mně se to nelíbilo, prostě nikomu, vypráví režisér o kultovním filmu, bez něhož se neobejdou jediné Vánoce či Nový rok
02.10.2017
Foto: Youtube / repro
Popisek: Pelíšky
Film Pelíšky se stal obrovským diváckým hitem. Lidé na něj chodili dokonce opakovaně, dodnes se dává v televizi, zejména o Vánocích. A lidé si zamilovali i název filmu. V pořadu Příběhy filmů na Streamu přitom režisér Jan Hřebejk odhalil, že šlo původně o pracovní název, který se nikomu ani nelíbil.
Pelíšky natáčel Jan Hřebejk jako svůj druhý celovečerní film, po úspěšných Šakalích létech: „Petr Šabach (slavný dejvický spisovatel, který nedávno zemřel – pozn. red.) psal Hovno hoří, my dokončovali Šakalí léta a domluvili jsme se, že to bude film,“ vzpomínal na Streamu na druhou polovinu devadesátých let, kdy se Pelíšky začaly plánovat. Film už začali natáčet, ale přitom stále neměli jeho název. Pelíšky byly prý pouze pracovní označení: „Je to o těch bytech, jak to mají lidé doma,“ vysvětlil Jan Hřebejk, jak k pracovnímu názvu přišli, přitom se jim prý tenhle název rozhodně nezamlouval: „My jsme říkali, že to je hrozný název. Šabachovi se to nelíbilo, mně se to nelíbilo, prostě nikomu,“ dodává v pořadu Příběhy filmů na Streamu.
Rozsekl to Jiří Kodet
Film se natáčel dál, stále bez oficiálního názvu, až vše rozsekl herec Jiří Kodet: „Zeptal se, proč je to stále jen pracovní název. Že prý si s manželkou Soňou takhle říkají svému domovu,“ uvedl Jan Hřebejk. A název si prý nakonec všichni zvykli a divákům rozhodně nevadil, naopak. Symbolizuje totiž určitou laskavost slavného snímku.
Šakalí léta bez písniček
Původně mělo jít ale o poněkud jiný film, hlavními hrdiny jsou dnes rodiče mladého Šebka a Jindřišky Krausové, což nebyl tehdejší záměr: „Původně jsme měli příběh o mladých, měly to být Šakalí léta bez písniček,“ informoval Jan Hřebejk na Streamu. Poté si ale s Jiřím Menzelem o filmu pohovořil a díky němu zcela změnil koncept filmu: „Jiří Menzel to neviděl jako film o mladých lidech, říkal, dělejte to o těch rodičích.“ Jan Hřebejk Jiřího Menzela poslechl a velmi dobře udělal. Právě příběh rodičů, toho, jak se snaží vyrovnávat s dobou, je ve filmu to nejsilnější a to, v čem se asi každý najde.
Jiří Kodet hrát neměl
Velice silnou postavu ve filmu vytvořil Jiří Kodet, který hraje Jindřiščina otce, obrovského cholerika, který ale také ukáže srdce. Dnes si asi v této úloze nedovedeme představit někoho jiného než právě Jiřího Kodeta, který ostatně za tuto roli dostal Českého lva, tak brilantně ji ztvárnil. Jiřího Kodeta ale Jan Hřebejk původně ani nechtěl. „Já jsem ho měl za herce, který je trošku nekolegiální, protože byl často vzteklý při tom natáčení (Hřebejk před Pelíšky točil s Kodetem televizní film Dobročinný večírek, to bylo v roce 1992 - pozn.red.). Loučili jsme se, že už spolu nikdy dělat nebudeme. Ale pak jsem čím dál tím víc zjišťoval, že role Jindřicha Krause je pro něj jako dělaná. Nabídl jsem mu to, jezdil za ním na Točnou, a zjišťoval jsem, že ta role bude víc než nějaký úkol. Promlouvala jí jeho životní zkušenost a možná i životní hořkost,“ prohlásil Jan Hřebejk. A i toto rozhodnutí se mu vyplatilo.
Napsal to vše Šabach
Pelíšky jsou filmem, ze kterého pochází mnoho nezapomenutelných hlášek. Jan Hřebejk ale nepotvrzuje fámu, že tyto hlášky vznikly improvizací, naopak vše bylo pečlivě dopředu připravené a dopilované: „Dost improvizuji, ale většinou mi z toho vyjde to, co si doma vymyslím. V dialozích zejména u těchto komedií moc improvizovat nejde. Vznikly tam ale výborné přípodoteky. Třeba jak Bolek řekl: „A bude to stačit? Nebo „brašule“. Jinak všechno bylo napsané od Šabacha, nebo od Jarchovského,“ sdělil v pořadu Příběhy filmů Jan Hřebejk.
Okupační noc vymýšleli všichni
Velmi silnou scénu Jan Hřebejk natočil v podobě obsazení republiky ruskými vojsky. Kodet hraje na piano hymnu, na pozadí se ozývají zvuky postupujícího vojska… Truchlivá nálada je ze scény zcela cítit, což bylo dílem celého štábu: „Už při herecké zkoušce jsme všichni vymýšleli scénu pro tu okupační noc. To byla taková zvláštní atmosféra, že se zhaslo a lidé vzpomínali, přemýšleli jsme, jak tam dostat tu hymnu, bylo to dojemné. Lidé plakali, byla to silná atmosféra“ uzavřel Jan Hřebejk.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Anička Vančová