Je to pomalé, plíživé, ale strašně nebezpečné, říká herečka, jejíž jméno vám nic neřekne, zato tvář ano. Herectví je mrtvé, tvrdí, za pár let to poznáme sami
02.10.2017
Foto: Facebook
Popisek: Terezu Šefrnovou známe z Balírny a Odhalení
Je herectví dalším oborem, ve kterém se již zanedlouho obejdeme bez lidského faktoru? Tereza Šefrnová, herečka, která se zabývá i výzkumem herectví jako fenoménu, říká v rozhovoru pro internetový časopis Dotyk, že ano. Ve své dizertační práci rozebírala tzv. digitální herectví, které je nyní častější, než bychom si mysleli.
Na Terezu Šefrnovou se můžeme pamatovat z poněkud obskurního primáckého pořadu Balírna, který moderovala spolu s Liborem Boučkem. Poté se proslavila díky reality show s gorilami Odhalení, která se odehrávala v pražské ZOO. Tahle mladá dáma dnes hraje v divadle a nebojí se prezentovat odvážnou myšlenku, že zejména filmové herectví, jak ho známe nyní, prý končí a to kvůli vyspělé moderní technologii: „Hercům tak hrozí, že jejich profese za chvíli skončí, nebo že je studia začnou používat bez jejich vědomí. Což už se začalo dít. Protože dřív podobná technologie neexistovala, herci nemají ve svých smlouvách podchyceno, že se jejich osoba nesmí „digitálně klonovat". A fiškuntálové ve filmových studiích začali prohlašovat, že není-li to ve smlouvě, tak to dělat mohou. Proto dnes třeba Danny De Vito o tomto problému veřejně mluví a zveřejňuje kopie svých smluv, v nichž je jasně uvedeno, že ho studio nesmí bez jeho vědomí po jeho smrti dál využívat. Je velkým průkopníkem, protože většina herců se bojí na tohle téma vystupovat,“ uvedla Tereza Šefrnová v rozhovoru pro Dotyk. Jako příklad Tereza uvádí reklamu na čokoládu, ve které „hraje“ proslulá herečka Audrey Hepburn, a to mnoho let po své smrti. Výrobci reklamy totiž vytvořili její mimořádně věrnou 3D kopii, a to včetně jejích půvabných gest a mimiky, a tu nechali v reklamě účinkovat.
Hrají herci, co už dávno nežijí
Reklama, která vznikla před čtyřmi roky, je tak věrná, že na první pohled nelze poznat, že jde herečku digitálně vymodelovanou: „Díváme se na filmy, v nichž hrají herci, kteří už ani neexistují, toho si nikdo ani nevšimne. Je to pomalé, plíživé, ale strašně nebezpečné. Nejen kvůli herectví samotnému. Umím si představit, že leckdo hercům i přeje, že to může jít i bez nich. Ale má to dopad na kulturu jako celek,“ varuje Tereza a dodává: „Reálné odhady proto opravdu hovoří o deseti letech, kdy už ´živé herectví´ nebude ani potřeba.“
Carrie Fisher nakonec neoživili
O etice „digitálního herectví“ se mluvilo zejména v poslední době, v souvislosti se smrtí hollywoodské herečky a scenáristky Carrie Fisher, nezapomenutelné princezny Leii Organy z Hvězdných válek. Právě tu chtěli totiž scénáristé dalšího dílu Hvězdných válek ve filmu oživit, nakonec se však rozhodli jinak, už kvůli nesouhlasu fanoušků a rodiny Carrie, a Carrie Fisher posmrtně v deváté epizodě Hvězdných válek tak neuvidíme.
Herce prostě naskenují
Podle Terezy se herectví se kvůli klesající ceně technologií a jejich dostupnosti zcela přemění a dokonce vymizí. Je jasné, že v českém filmu se podobného trendu kvůli omezeným financím hned tak obávat nemusíme, ale v hollywoodských studiích jde o horké téma: „Někteří odborníci jsou totiž přesvědčeni, že během deseti let, tedy velmi krátké doby, se herectví buď radikálně promění, nebo zemře. Vlivem jednoho trendu, který lidé ani nevnímají, ale na němž většina amerických filmových studií velmi intenzivně pracuje. Skrytě, aby o tom nikdo nevěděl. Jde o budování digitální databáze herců, v podstatě o určitý typ jejich naskenování pomocí CGI (Computer-Generated Imaginery),“ říká Tereza Šefrnová v rozhovoru pro Dotyk.
James Dean v reklamě?
Můžeme tedy čekat Jamese Deana v reklamě na džíny, nebo ještě hůře - třeba na lék na prostatu? „Proč by to jít nemohlo dál? Proč by podobně nemohla vzniknout třeba reklama na půjčku? Nebo dokonce porno? To by přece také zajímalo a potěšilo spoustu lidí. Je to hrozně nebezpečné,“ upozorňuje Tereza Šefrnová. Pro filmová studia může být natáčení filmů bez herců splněným snem. Již žádné zpovykané hvězdy, se kterými je třeba se hádat o honorář, digitální herec „hraje“ každý den stejně, nepodléhá náladám, není třeba ho vést a dlouze instruovat. Co by ale z filmu jako takového zbylo a měl by ještě pro nás diváky smysl? Věřme tedy, že černé odhady o konci herectví se nenaplní a že studia bude stále bavit objevovat nové a nové tváře místo oživování starých hvězd.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková