Po čtvrtstoletí vyprovodila manžela ze života se vším všudy – poroučel se i z kapely. Country královně totiž kdosi spravil nejen bolavá záda. Tajnosti slavných
01.10.2017
Foto: ČT
Popisek: Věra Martinová
AUDIO/VIDEO Pětadvacet let patřilo její manželství v českém showbyznysu k nejstabilnějším. Zpěvačka a bubeník spolu trávili leckdy i čtyřiadvacet hodin denně, navzdory vážným karambolům byl jejich vztah stále zalitý sluncem a plánovali důchodcovskou idylku. A pak najednou bylo všechno jinak…
Pokud jde o zdravotní komplikace, je první dáma české country zřejmě naší nejpronásledovanější zpěvačkou. Už čtyřikrát jí totiž šlo o život. Nepříjemná předzvěst budoucích komplikací na ni dolehla v dubnu roku 1986, tenkrát ale ještě měla Věra Martinová mimořádné štěstí. Kapela Schovanky, s níž v té době vystupovala, totiž opustila hotel, nacházející se pouhých sedmnáct kilometrů od jaderné elektrárny Černobyl, pouhých deset dní před havárií, která poznamenala zdraví a osudy desetitisíců lidí. Bylo to takové malé varování, po němž následovala jedna katastrofa za druhou. Se všemi se dokázala porvat a nakonec se vypořádala i s rozpadem partnerského vztahu, o němž byla dlouhá léta přesvědčena, že je určitě na celý život.
Schovanky – Až tě uvidí:
Kouzelných šest strun
Věruška Šolínová, která se narodila 2. února 1960 v Opočně a vyrůstala v Dobrušce, poprvé přičichla ke svému celoživotnímu osudu již v pouhých osmi letech. Tenkrát totiž dostala svoji první kytaru a jejích šest strun navždy svázalo její duši. Hru na jeden z nejoblíbenějších hudebních nástrojů nakonec vystudovala na konzervatoři. Již během studia začala vystupovat ve folkových klubech a jejím prvním větším úspěchem na hudební dráze se stalo druhé místo na festivalu Mladá píseň v Jihlavě. Následovalo první profesionální angažmá v Brně, v Orchestru Gustava Broma, které jí ale vydrželo pouze dva roky. „Gustav Brom začal dělat komponované pořady s Vondráčkovou a Kornem a pro mě už nebylo místo. No a pak přišla v roce 1982 nabídka od Schovanek a stěhovala jsem se do Prahy,“ vysvětlila důvody první velké životní změny před časem v rozhovoru pro Blesk. S populární dívčí country skupinou Schovanky vystupovala až do roku 1986. „Každopádně v Praze mě to dost semlelo, bydlela jsem, kde se dalo. Třeba v malém pokojíčku vedle černé hazardní herny, dost často jsem se v noci klepala strachy,“ prozradila. Někdejší úspěšnou éru si pak Schovanky s Věrou připomněly po dvaceti letech společným albem Svět je plnej různejch řečí.
Malý dům nad skálou:
Osudový rok
Krátce nato se rozhodla Schovanky opustit a vykročit na sólovou dráhu, už ale pod jménem Věra Martinová, které si sama vybrala z kalendáře křestních jmen. Jako Šolínová to totiž měla v moravské metropoli dost těžké. „Když jsem byla v Brně, tak jsem tím jménem hodně trpěla. Dáte ‘u‘ místo ‘o‘ a už je to špatně a každý se směje. (šulín je na Moravě obecně užívaná přezdívka pro penis – pozn. red.) Takže když mi kdysi Karel Vágner řekl, že s tímhle jménem to rozhodně nepůjde, vůbec jsem se nebránila,“ vysvětlila. Do povědomí veřejnosti ji postrčil televizní pořad Sejdeme se na výsluní, v němž představila svoji sólovou píseň Malý dům nad skálou. A doslova přes noc se z ní stal hit. Posluchači přijali novou tvář na hudebním nebi velmi vlídně a během následujících tří let vznikla řada známých titulů, jako Dál jen vejdi, Až na vrcholky hor nebo Toulavý džíny. Věřino první album vyšlo v roce 1989 pod názvem Dál jen vejdi. Půvabná plavovláska s milým úsměvem se najednou stala hvězdou, v roce 1987 založila vlastní country skupinu Gram, sotva ale vystoupala k vrcholu, hned jí osud uštědřil mimořádně tvrdou ránu. „Patří vám celý svět, ale pak se stane strašná věc, kdy se vám během okamžiku obrátí život naruby,“ vzpomíná zpěvačka.
Dál jen vejdi:
Jak se rodí deprese
V roce 1989 se při jednom nočním návratu z vystoupení vůz, řízený jejím manažerem, srazil s neosvětleným obrněným transportérem vozidlem sovětské armády. „Jediný, co si pamatuju, je, že jsem nemohla ven z auta. Měla jsem zakrvavené ruce, bouchala na okno a ti Rusáci tam kolem jen stáli a čuměli. Až pán, co jel kolem v náklaďáku, mi pomohl ven,“ popsala v rozhovoru nejhorší okamžiky svého života. S těžkým zraněním obličeje a oka ji převezla záchranka do nemocnice v Litomyšli, kde jí oko zachránili. Pak ji převezli do pražského Motola, později se ještě léčila na klinice plastické chirurgie v Brně. Když si plně uvědomila, co se stalo a jak strašně má poničený obličej, měla pocit, že s muzikou je navždy konec. V tu chvíli ani nechtěla žít. Při plastické operaci jí doktoři odstranili nejhorší jizvy, hodně jich ale zůstalo nejen na tváři, ale i na duši. Tragédie byla tím větší, že samozřejmou součástí její profese byl právě vzhled, takže není divu, že se právě v tomto období u ní poprvé projevily deprese. „Bylo toho tehdy na mě moc. Měla jsem mnoho práce, málo spánku, neshody s manažerem a do toho následky z nehody,“ přiznala otevřeně a dodala: „Už léta beru antidepresiva a asi už s nimi dožiju. Je to lepší, než kdybych se stresovala. Holt do sebe cpu nějakou tu chemii, je to menší zlo. Ale třeba to jednou dokážu bez ní.“
Ó, pane náš:
Fanoušci ji postrčili zpátky
Nejúčinnějším kouzlem, které jí pomohlo z nejhoršího, byly prý dopisy od fanoušků, i díky jejich povzbuzování se ke zpívání již v roce 1990 vrátila a její návrat byl spojen s písní Ó, pane náš. S následky vážného zranění obličeje po automobilové nehodě se první dáma české country vyrovnávala dlouho a jen velmi obtížně. Každé vystoupení v televizi pro ni znamenalo stres, na pódiu byla nejistá, kamery ji musely zabírat jen z jedné strany. Aby následky poranění nebyly tolik znát, musela se stále silně líčit. Teprve po letech ji moderní estetická medicína definitivně zbavila nejhorších jizev. V roce 1994 se obklopila skupinou hudebních přátel a vytvořila s nimi další desku a také hit Nebe, peklo, ráj. Spolupráce s muzikanty různých stylů signalizovala touhu po hudební změně. Folkově laděným albem Zvláštní způsoby opustila škatulku country music a opět rozšířila okruh svých spolupracovníků o další osobnosti z různých hudebních žánrů. Snaha po vlastním autorském stylu a hledání nových inspirací pokračovaly úspěšně i na albech Příběhy a Slunci je to jedno.
Nebe, peklo, ráj:
Vrcholná zkouška
Nové milénium přivítala jako česká hudební stálice. Úspěšně si vyzkoušela spolupráci s televizí coby moderátorka cyklu Svou káru táhneme dál a složila hudbu k filmovému cestopisu Snění hlavou dolů, ve kterém účinkovala i jako průvodkyně. Mezitím jí ale zákeřný osud uchystal další dramatické překážky. Znovu se ocitla jen pár stovek metrů od smrti 11. září 2001, kdy byla v okamžiku teroristických útoků na USA sama bez rodiny v New Yorku, nedaleko World Trade Center. Opět měla pocit, že se vlastně znovu narodila, bohužel to ale bylo opět jenom jakési ‘zahřívací‘ kolo – dramatický boj o život ji teprve čekal. V roce 2004 totiž na ni zaútočila rakovina prsu. „Vyslechnout si takovou diagnózu bylo samozřejmě hrozné,“ konstatuje Věra. „Zachránilo mě samovyšetření prsou, když jsem odhalila bulku a okamžitě šla k lékaři. A nemoc tak zjistili včas. Mnoho žen si to bohužel nechá rozjet, a pak už je pozdě.“ Otevřeně přiznává, že právě toto období naprosto převrátilo její pohled na život a celý okolní svět. „Byla to vrcholná životní zkouška. Absolutně jsem se od té doby zklidnila a vůbec se už nezabývám tím, co nemohu ovlivnit. Hrozně se mi ulevilo…“ dodává. A konečně se dokázala psychicky vyrovnat i s jizvami po havárii.
Zázračný housle:
Přeřadila na nižší kvalt
Díky spolupráci s první dámou našeho folku Pavlínou Jíšovou se přiklonila ke komornější a folkově laděné hudbě. Návratem ke kořenům by se dala nazvat spolupráce po dvaceti letech se Schovankami. Odjakživa byla hudebnicí s chutí do všeho nového, díky tomu například vzniklo album Věřím svým snům ve spolupráci s britským písničkářem Jamiem Marshallem. K padesátinám si pro změnu nadělila album Křídel se nezříkám, na němž se autorsky podíleli třeba Jan Nedvěd či právě kamarádka Pavlína Jíšová. „Nemám ráda škatulkování, nepovažuji se vyloženě za country zpěvačku, líbí se mi šanson, blues i folk. Chci, aby moje písničky měly melodii, text, který něco říká, a kam to kdo chce řadit, to je mi úplně jedno,“ říká. Vyšlo jí celkem jedenáct desek, z nichž je několik zlatých a jedna platinová, a v posledních letech se stala hvězdou mnoha letních folkových festivalů. V hektickém životním stylu ale výrazně přibrzdila, poté co se její vyčerpaný organismus začal bouřit v podobě únavového syndromu a bolestí páteře. „Všechny ty situace beru jako varování, zároveň ale cítím, že když jsem to všechno přežila, tak tady mám ještě být, “ dodává.
Jako dřív:
Konec po pětadvaceti letech
Málokdo ví, že má Věra za sebou již dvě manželství. Poprvé řekla ‘ano‘ v osmadvaceti letech jistému produkčnímu z televize. „Hecovali jsme se, že se nikdo nechceme nikdy vdávat ani ženit, až jsme se z hecu vzali. A vydrželo nám to dva roky,“ přiznala dlouho tajený svazek. „On je strašně bezvadnej, dodnes jsme kamarádi, ale já to tehdy nedokázala docenit.“ Rozvedli se, poté co poznala bubeníka Jaroslava Petráska. Skvělá zpěvačka a výborný bubeník se báječně doplňovali. Vzali se, v roce 1994 se jim narodila dcera Anežka a prožili spolu pětadvacet let. Ještě v roce 2013 vypadali jako šťastný pár a plánovali společný důchod na své zahrádce. Pak se ale najednou něco zlomilo. První zprávy o možném rozchodu se objevily před dvěma lety, tehdy Věra připustila, že jejich manželství prochází krizí. V té době už žili odděleně, ona našla spřízněnou duši v muži, který jí původně ‘spravoval‘ bolavá záda, o sedm let mladším terapeutovi Květoslavu Zmrhalovi. A bez partnerky nezůstal ani Petrásek. K definitivnímu kroku se přesto odhodlali až počátkem letošního roku. „To, co mezi námi bylo, se někam vytratilo,“prohlásila Věra Blesku s tím, že Jaroslav dokonce skončil i v její doprovodné kapele. „Ano, jsme od konce ledna rozvedení,“ dodal k tomu deníku Aha! lakonicky.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo byli viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská