Bývalí disidenti, nynější kolaboranti? Válka mezi novináři. Kdo si naběhl na vidle, kdo má patent na pravdu a kdo na to skočil Babišovi... To vše zapříčinila jedna anketa
28.09.2017
Foto: ČT / repro
Popisek: Novinář Adam Drda se pustil do polemiky s disentem
Střet „nového disentu“ s tím předlistopadovým vznikl kolem deníku Lidové noviny, jejichž anketu „Kniha roku“ se rozhodli redaktoři měsíčníku Revolver Revue ústy jejich redaktora Adama Drdy bojkotovat. K bojkotu vyzvali veřejnost. Jako důvod uvedly, že za oligarchu, který vrací politiku z demokracie zpět k diktatuře, se prostě nekope. Babišovy mocenské choutky je potřeba odsuzovat a bojovat proti nim na všech frontách. Tedy i bojkotem ankety, potažmo celých Lidových novin. Ke střetu nového disentu se starým došlo na stránkách magazínu bubinekrevolveru.cz.
A předlistopadovému disentu to přijde k smíchu. Petr Kamberský, šéfkomentátor Lidových novin, k tomu uvedl na svém facebookovém profilu: „Víš, co je největší prča? Že do LN až do poslední chvíle psal Ludvík Vaculík. Že tu sedí chartisté Ludva Bednář a Zbyněk Petráček (záměrně vynechávám Honzu Macháčka). Že k nám pravidelně píší disidenti jako Jirka Hanák, Petruška Šustrová, Jířa Šiklová, všechno lidi, co mají kurva kredit a nějakou historii a zkušenost s nesvobodou. Ale lidi, kterejm bylo v roce 1989 sedmnáct osmnáct let, za všechny jmenujme třeba Adama Drdu, tady mluví o ‚zásadním ohrožení demokracie‘ a bojují za úplný bojkot Lidových novin. Víc asi psát netřeba.“
Jsou bývalí disidenti nyní kolaboranty?
Jsou to kolaboranti s oligarchickou politikou Babiše, jak vyznívá ze slov Adama Drdy? Kolaboranti srovnatelní s těmi, co za Husáka vstupovali do strany, aby ji zevnitř rozložili a tím Husákův režim vlastně legitimizovali?
„Nemůže to přece být tak zlé, když do Lidových novin ještě píší chartisté. Pořád jako by tu mnozí setrvávali ve „starém dobrém polistopadovém světě“, k němuž se lze upínat. Ten svět už přitom dávno patří minulosti, zůstávají z něj menší a menší zbytky, které nová éra postupně požírá jako jakási nelítostná nenasytná obluda, jíž nestojí pomalu už skoro nic v cestě,“ píše Adam Drda a ukazuje tím na to, že před i polistopadové autority z disentu legitimizují Babišovu politiku tím, že pracují pro Babišem koupené, a dle Drdovy logiky i ovlivňované, Lidové noviny.
Nejste neomylní!
Ve svém textu Adam Drda poukazuje na to, že někdejší disidenti se sice v předlistopadové době zachovali charakterně, odmítli despotický režim, postavili se proti němu. Což je ale, tvrdí Drda, nestaví do polohy neomylných i třicet let po pádu komunismu.
„Například Petrušce Šustrové se v posledních letech podařilo mohutně přispět k úpadku Ústavu pro studium totalitních režimů, uzavírala kvůli tomu aliance s krajně pochybnými lidmi, její výkon ve veřejné funkci radní ÚSTR je naprosto tristní záležitost; má to člověk tiše přecházet, protože bývala kdysi členkou VONS, mluvčí Charty,“ ptá se Drda a účtuje tak s tehdejším disentem.
Jan Schneider je obskurní babišovec a putinovec
Bere si na paškál i Jana Schneidera: „Jednou z nejobskurnějších proputinovských a probabišovských postav současné české žurnalistiky je Jan Schneider, stálý spolupracovník České pozice, tedy součásti Lidových novin. Co to má společného s tím, že byl kdysi signatářem Charty, jak neopomínají zdůraznit Parlamentní listy (další časté Schneiderovo působiště), aby tak pozdvihly svou i jeho věrohodnost? Disidentství nebo podpis Charty 77 nedává zkrátka žádný „doživotní glejt“, žádnou záruku.“
„Co dělají ostatní chartisté, které Kamberský jmenuje jakožto autority? Jako zaměstnanci či externisté se podílejí na chodu novin, které patří do Babišova impéria a jejichž hlavním cílem je manipulace veřejným míněním ve prospěch majitele, nebezpečného politika. V Lidových novinách jsou přítomni mimo jiné proto, aby spolu s dalšími „autoritami“ vytvářeli dojem, že se s těmi novinami, potažmo s politickým životem nic až tak znepokojivého neděje,“ tvrdí Drda.
Lidé z disentu nejsou zakonzervovaní, vyvíjejí se
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Na Drdův odsuzující text reagoval promptně zmíněný Jan Schneider. Tvrdil, že činnost „kádrovaných“ lidí vychází ze zkušeností. „Ty nejsou primitivně a nominálně lineární, ani nejsou navždy zpředmětněny, tedy fixovány na jakýkoliv zbožštělý idol, na věčné časy a nikdy jinak. To by nebyly zkušenosti, ale dogmata, Drdovi zřejmě tak blízká,“ a pokračuje: „Současné činy byvších disidentů Drda poměřuje už zase naprosto zcestně vztahem právě k Babišům či Putinům, nikoliv k pravdě. Jeho předchůdci kdysi kádrovali podobně, na základě odsouzení Charty 77, a nezáleželo na tom, zda ji dotyčný četl.“
Jiřina Šiklová dělala Babišovi stafáž
Ve svém textu se Adam Drda obul i do Jiřiny Šiklové, někdejší signatářky Charty 77, zastánkyní politické strany Zelených. Jiřina Šiklová se v poslední době dostala do řečí výrokem, že lidem chybí vzdělání, nejsou schopni uvažovat, a proto odmítají imigranty. Případně pak dovětkem, že se obyvatelé nechtějí s imigranty dělit, proto je nechtějí přijímat. Podle Adama Drdy je Jiřina Šiklová další postavou kolaborace tehdejšího disentu s Babišem.
Jiřina Šiklová prý plká
Dokládá to na „žoviálním a familiérním“ rozhovoru Šiklové, který vedl pro Lidové noviny Petr Kamberský. Jiřina Šiklová v něm, dle Drdy, plká o tom, že odcházení liberální, potažmo havlovské, politiky, je jí jedno, protože nynější politici typu Trumpa, Orbana nebo Zemana jsou jen vývojovým stádiem, které pomine. Zmíněné politiky označuje za figurky, které se prostě objevují. Říká, že Trump je stejně „blbej“ jako Zeman, jen my nemáme jaderné hlavice, tak je to všechno jedno.
Adam Drda poukazuje na aféru, kdy se Jiřina Šiklová svezla s Babišem do pracovního tábora Lety. Na otázku Kamberského, jaké to bylo s Babišem v limuzíně, odpovídá: „Chacha. Docela dobrý. Mluvila jsem s jedním jeho fámulem, říkala jsem ‚Hele, tentokrát se trefil, on to opravdu nebyl vyhlazovací, ale pracovní tábor, i když umřelo strašně lidí včetně dětí‘. No a za chvilku volá Babiš, že tam nikdy nebyl a jestli bych mu to neukázala a nevysvětlila. A druhý den v šest ráno stál před barákem. Tam novinářů jak much a já říkám: Tak a teď budu s vámi vyfotografovaná, to je teda průser, pane vicepremiére.“
Bagatelizujete babišovské hrozby
Na to Adam Drda reaguje: „Jiřina Šiklová nikdy nevynikala pečlivým vážením slov, dnes je to navíc osmdesátiletá dáma. Nemyslím si, že by ji to docela zbavovalo odpovědnosti, ale především: co je to za člověka „novinář“ Kamberský, který takové plácání staré paní bez odpovídající reakce tiskne? Mám neodbytný pocit, že hlavním důvodem, proč interview vůbec vzniklo, je bagatelizace babišovské hrozby, která se Kamberskému a Lidovým novinám neobyčejně hodí do krámu, zvláště line-li se z úst někdejší disidentky.“
Drda je muzejní exponát
Jan Schneider na to odpovídá slovy: „Drda v podstatě nejen rozhovor, ale ani životní postoj Šiklové vůbec nepochopil, naběhl si na vidle, zůstal trčet v pomykově. Téměř třicet let po významné společenské změně se tak přiřadil mezi muzejní exponáty, které mentalitou koření v minulém režimu, a ještě si v tom smrádku hoví a dělají z něho byznys. Adam Drda propadl totalitním spádům, neboť dosud zřejmě nenahlédl, co by to ta demokracie vlastně měla být. Smutný příběh.“
Adam Drda po přečtení Schneiderovy odpovědi nemá potřebu reagovat delším textem. Shrnuje své mínění jen do několika kousavých vět: „Schneider reaguje na můj článek, ale já v jeho replice nenacházím nic, co by stálo za odpověď: argument k věci žádný, urážky rádoby pádné, avšak otřepané a nepřiléhavé, rozlišovací schopnosti mizivé, umění držet se v textu jádra problému nedostatečné. Zato přebujelá sebejistota publicisty, jemuž dal křídla Babiš a celkový úpadek mediální scény. Pro výrazné angažmá v Lidových novinách to dnes stačí, pro seriózní diskusi nikoli.“
Zdroje:
Adam Drda: Babišovi chartisté
Odpověď Jana Schneidera
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb