Místo zaslouženého obdivu výsměch a nadávky do komoušů. V třídírně odpadu seškrabávala potkany, přitom zvracela; reportérka se zvedla od kompu a…
23.09.2017
Foto: Seznam.cz / repro
Popisek: Saša Uhlová odpovídá Jindřichu Šídlovi na Seznamu; šátek má ne proto, že by byla nemocná, ale protože měla zničené vlasy a tak si je oholila, jak vysvětlila na svém Facebooku
A půl roku dělala ty nejhorší práce… Novinářka Saša Uhlová je v Česku naprostý unikát; přesněji řečeno, podnikla něco, na co žádný novinář dosud neměl odvahu. Půl roku totiž pracovala, spíše by se dalo říci, dřela utajeně v provozech, kde se vyplácí sotva minimální mzda. Navíc je tam zima, smrad a osmihodinová pracovní doba platí často jen na papíře. Rozhovor s novinářkou, jejíž zjištění, která publikuje na svém domovském A2larm.cz v sérii mimořádně poutavých reportáží, přinesl server Lidovky.cz. Vyzpovídal ji také novinář Jindřich Šídlo na Seznamu.
Cílem Uhlové bylo podle jejích slov popsat prostředí, v němž se dělá ta nejméně kvalifikovaná a nejhůře placená práce. „Za ta léta mi lidé vyprávěli hrozné historky. Ale nechtěli je říkat na záznam, natož na kameru,“ poznamenala Uhlová s tím, že ji zkrátka zajímal život lidí na hranici existenčního minima. „Zejména proto, že vy máte vzdělání, dovednosti a sociální kapitál, abyste se mohl bránit, tito lidé velmi často ne,“ poznamenala Uhlová.
Na experiment dostala grant
Podotkla, že v žádném případě nešlo o sociální experiment. „Já jsem sice třeba bydlela na hodně drsné ubytovně, ale nikdy jsem nebyla odkázaná na to, co vydělám. Měla jsem grant, takže jsem si třeba mohla domluvit a zaplatit hlídání dětí, když jsem byla pryč a manžel taky. Mně bylo jedno, kolik vydělám, jen jsem chtěla popsat pracovní podmínky,“ vysvětlila s tím, že si vybrala záměrně práce, bez nichž bychom se neobešli. Takže vynechala třeba callcentra, kde se již dlouho říká, jak hrozné tam panují pracovní podmínky. Nechala se ale zaměstnat jako pokladní v Albertu – protože kdyby pokladní nepřišla do práce, nenakoupili bychom si, jak popsala Šídlovi na Zprávy Seznam.cz
Podle jejích slov sice méně než minimální mzdu nikde nedostala, ale podmínky na hranici únosnosti leckde zažila. Fyzicky nejnáročnější pro ni byla práce v prádelně. „Když jsem koukala, jak kolegové věší nebo mandlují prádlo, přišlo mi to jako pohoda. Vlastně mi to tak připadá i teď zpětně, když se podívám na záběry. Jenže to prádlo je mokré, věšíš ho vysoko, ten pohyb děláš celý den. Po prvním dnu mne bolelo celé tělo,“ zmínila Uhlová.
Nejhorší byla drůbežárna (Babišova, samozřejmě)
Psychicky pak pro ni byla nejnáročnější práce v drůbežárně a za pokladnou. „Mě deptala zima, smrad, nemožnost si odskočit na záchod a cigáro. Ale to není nejdůležitější, dělala jsem v horším provozu, než je linka s mrtvým masem. Je to v těch vztazích, ty rozhodují, jak je práce snesitelná,“ dodala Uhlová, že se zde setkala především s brigádníky a lidmi přes agenturu.
A popsala také svou práci v třídírně odpadu, kdy jednou podle svých slov dostala za úkol seškrábat všechny mrtvé potkany, co byli v hale. „Při tom jsem se i pozvracela, ale měla jsem parťáka (šéfa), což byl sympatický chlap a dobře se s ním dělalo. Nebo nám po lince jela zdechlina, ale kolegové byli fajn, to je pak hned jiné,“ sdělila k práci.
Závěrem pak Uhlová poznamenala, že určitou satisfakci by v dnešní době cítila tehdy, když by lidé, kteří ji titulovali „stalinistka“, sotva použila výraz zákoník práce, řekli: „Oukej, možná jsem to tehdy přeháněl, možná jsme trochu podléhali nějaké ideologii.“
Naštvala Pražskou kavárnu. Včetně mladé herecké hvězdičky
Novinářka Saša Uhlová půl roku vykonávala různé dělnické profese. V drůbežárně, na kase v supermarketu, atd. Napsala o tom sérii reportáží, které vzbudily velký ohlas. Bohužel, leckdy i negativní… Daniel Kroupa, bývalý poslanec a předseda ODA, v současnosti přednášející na Katedře politologie a filozofie na Univerzitě Jana Evangelisty Pukryně v Ústí nad Labem, ovšem zapochyboval o smyslu jejího konání: „Když se buržoazní panička odhodlá půl roku pracovat jako součást dělnické třídy za minimální mzdu, z níž dnes musí žít zhruba tři procenta zaměstnanců, zaslouží si pochvalu. Zakusí na vlastní kůži to, jak bychom museli žít všichni, kdyby se dostali opět k moci marxisté. Všichni s výjimkou marxistů.“
V diskusi pod postem se okamžitě rozeběhla ostrá debata, ve které diskutující Kroupovi kromě označení Uhlové za „buržoazní paničku“ (tato bojovnice za lepší svět je prý vše jiné než panička) vytýkali, že zesměšňuje upozorňování na důležitou věc, a ještě více to, že do trudných zážitků z továrny tahá marxismus a ideologické spory.
Několikrát ale našel velmi rázné zastání. Uživatel Petr Zídek vyjádřil názor, že i když nikdo nezpochybňuje náročnou práci a utrpení lidí pracujících za minimální peníze, bylo by užitečné, aby se také zaměřila na problémy lidí, kteří sice berou násobky průměrné mzdy, ale jejich život je náročný také. „Možná by pak zjistila, že také chodí do práce nemocní, protože z nemocenské hypotéku a dětem tenis fakt nezaplatíte,“ píše. Navíc lidé z reportáží Uhlové by podle něj dokázali sehnat lépe placenou práci v lepších podmínkách, kdyby trochu chtěli, takže to vypovídá spíše o nich.
Podle šéfredaktora Šafra vrcholný kýč
Ještě zajímavěji ale vstoupil do debaty Pavel Šafr. Šéfredaktor mnoha českých tiskovin, aktuálně provozující server Forum24.cz, Kroupovi děkoval za odvážné vyslovení nepopulární pravdy. „Ten projekt je vrcholný kýč,“ konstatuje Šafr. Saša Uhlová podle něj dostává velké peníze od Fondu nezávislé žurnalistiky, a tady dojímavě ukazuje, jak je těžké vyjít s málem. „Každý normální člověk ví, že je to směšná a absurdní komedie. Ale tady se mnoho rozumbradů velice dojme a udělá z toho melodrama o její statečnosti.“ Přitom jestli je někdo podle Šafra statečný, tak to není Uhlová, ale Kroupa, který se tomuto kýči dokázal postavit.
Saša Uhlová Šafrovi odpověděla, že její obvyklá měsíční mzda je 20 tisíc čistého, přičemž dříve brala ještě méně. S manželem a čtyřmi dětmi žije v podnájmu a vyjdou jen díky tomu, že pracuje i její manžel. Pavlu Šafrovi pak dorazila na pomoc redaktorka jeho webu Johana Hovorková, kterou udivilo, proč je právě tato akce financována z peněz určených pro nezávislou žurnalistiku. „Je úplně směšné tvářit se, že obrana nezávislé žurnalistiky souvisí s prosazováním levicových témat, ať jsou jakkoli potřebná. A na tom, že někdo chvíli předstírá, že je pokladní, nic hrdinského není.“
Jistý Dušan Radovanovič pak debatu pod Kroupovým postem uzavřel: „Tento post je krásným ztělesněním toho, jaké představy má o světě muž minulosti. Trochu to připomíná Jakeše na Červeným Hrádku...“
Kroupa se bojí marxismu; stále bojuje v minulé válce
Kroupa nereagoval na dramatické výzvy „omluvte se, pokud si chcete zachovat čest“, ale pokusil se vysvětlit, o co mu v textu šlo. „Podnícen zaslechnutou diskusí o tom, že články jedné novinářky o životě nízkopříjmových skupin pomáhají delegizimizovat kapitalistický systém, jsem napsal krátký text o tom, že socialismus generuje větší rozsah chudoby,“ vysvětloval.
Chudobou prý rozhodně nepohrdá a před rokem 1989 žil pod hladinou oficiálně definovaného životního minima. „V prostředí, v němž jsem žil, jsem viděl i do nebe volající nespravedlnosti způsobené tím, že všechny výrobní prostředky ovládal jediný zaměstnavatel. Kdo si to s ním rozházel, neměl šanci. To nemluvím o disidentech, ale o těch nejméně kvalifikovaných lidech pracujících rukama,“ vysvětloval dále. Navíc se podle něj stále ukazovalo, že centrálně řízené hospodářství je zoufale nevýkonné.
Kroupa, jak napsal, oceňuje záslužné reportáže Saši Uhlové a nezpochybňuje ani sponzorskou podporu, kterou na to dostala. Mluví-li však o „brigádách kapitalistické práce“, dává svým textům poněkud zbytečný ideologický podtext. A je tedy na místě otázka, o co vlastně jde. O pomoc lidem v těžké situaci, či o ideologickou obžalobu nového režimu? „Podívejte lidé, ten kapitalismus je stejně špatný systém, jako byl socialismus,“ píše. Mladí marxisté to podle něj, bohužel, chápou právě takto. „A proč se stále navážím do marxismu? Protože je spikleneckou teorií dějin, která znemožňuje pochopit život moderní společnosti. Má však stále silný destruktivní potenciál,“ zakončil.
Na Facebooku samotné Saši Uhlové se pak vyznění jejích reportáží vysmála herecká hvězdička Nikol Štíbrová. „Maturita je zbytečná, vejška taky. Natož dělat nějakou kariéru nebo, nedej bože, mít firmu a vytvářet pracovní místa pro další lidi. Za to všechno vás stihne krutý trest. Nemakačenka budou mít pré,“ rozepsala se. Na dotazy, kdo všechno spadá do této kategorie, pak termín pozměnila na „makačenka light“. Tedy ty, co makají, ale lehce.
Komu zvoní hrana?
„O tom, že se časy mění, svědčí ublížená, ale vcelku ojedinělá reakce několika českých novinářů a jednoho politika na první reportáž Saši Uhlové – jmenovitě Pavla Šafra, Petra Zídka, Johany Hovorkové a Daniela Kroupy. Tito pánové a dáma zřejmě neunesli úspěch Uhlové s tématem, k němuž ze své slonovinové věže vždy shlíželi s despektem. Avšak reakce diskutujících a pozitivní mediální odezva signalizují, že těmto bdělým strážcům polistopadového diskurzu jednoduše zvoní hrana,“ napsal k tomu velmi případně Daniel Veselý na webu Britské listy.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Anička Vančová