Dvanáct bodů, které Vlasta Burian sepsal po svém odsouzení. To, co dělal za války, bere dech
20.09.2017
Foto: ČT
Popisek: Vlasta Burian
Vlasta Burian je v povědomí Čechů znám především jako filmová hvězda první republiky. I v době okupace zářil Burian na stříbrném plátně v českých komediích, které měly u porobeného obyvatelstva navodit pozitivní pocit a dojem idylického života v kulisách Protektorátu. Kolaboroval přitom, po válce odsouzený a zostuzený Burian, anebo ne? Jaké byly poválečného osudy tohoto herce? Málokdo ví, že pracoval jako pomocná síla na krkonošské boudě. Kniha Pavla Taussiga, kterou vydává nakladatelství PLUS, přináší nově objevená fakta a vzpomínky očitých svědků.
A jaký člověk vlastně byl Vlasta Burian? O tom vypráví nejnovější kniha filmového historika a badatele Pavla Taussiga. Jmenuje se Vlasta Burian Život za smích. Kniha je druhým dílem volné trilogie o odvrácené straně života tří slavných českých herců, které – každého jiným způsobem – postihl totalitní režim a dohnal k životu v exilu, v zavržení, či dokonce téměř v kolaboraci. (Kniha „Hugo Haas Život jako film“ vyšla v roce 2015, titul „Jindřich Plachta Cesta do hlubin hercovy duše“ připravuje nakladatelství na podzim 2018).
S příbuzenstvem se neměl rád
KrajskéListy.cz úžasně zpracovanou knihu pečlivě pročetly a přinášejí výběr toho nejlepšího. „Do Burianovy divadelní šatny přišel jednou i malý chlapec, budoucí známý malíř Josef Istler. Paní Burianová byla jednou ze sester jeho maminky. O strýci hovořil se značným despektem. „Přestože byl Burian, jako manžel jedné ze sester mé matky, vlastně mým strýcem, příliš jsem jej ani v mládí, ani později nevídal. S příbuzenstvem se vzájemně spíš nenáviděli, a tak když mě matka chtěla vzít k němu do divadla, musela to udělat tak, aby to nikdo nevěděl – zejména otec ne. Pokud jde o osobní styk se slavným strýčkem, myslím, že nemám ani příliš čeho litovat. Jako člověk to byl úplný blb, s kterým se nedalo o ničem mluvit.“
Zpíval na kůru a měl rád operu
Burian se narodil libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce Marii Burianové, která měla z předchozího manželství dceru Žofii Pickovou. V Liberci prožil prvních deset let svého života. 5. května 1901 se jeho rodina přestěhovala na pražské předměstí Žižkov, protože jeho otec neměl v Liberci, kde byla většina obyvatel německá, dost příležitostí k vlasteneckým aktivitám. Jeho otec v Praze pracoval jako úředník vybírající potravinové daně a svého malého syna vodil pravidelně do Národního divadla na opery. V Praze se později vyučil obchodním příručím na obchodní škole. Jako syn krejčího se od dětství setkával s lidmi, kteří měli zájem o divadlo, a měl možnost slýchat příběhy z tohoto prostředí. Sám jako dítě zpíval na kůru a měl rád operu.
Posmíval se šlechtě i zbohatlíkům
„Vlasta Burian se posmíval v kostýmu svých komických postav představitelům šlechty či novodobým zbohatlíkům, kteří dbali na pompéznost a okázalý ceremoniál, ale byli směšní, protože hloupí; občan Vlasta Burian v kostýmu poručíka či moderního sportsmana si pronajal „víkendový“ zámek a na stožár před dejvickou vilou nechal vztyčovat vlajku s vyšitým vlastním monogramem," uvádí dále renomovaný filmový historik, scenárista, novinář a publicista Pavel Taussig.
U pokladny stál (foto Televize Barrandov)
V roce 1944 došlo v Burianově životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen Čechy (a jeho divadlo bylo znárodněno). Nejdříve byl uvězněn do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenci Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil. Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků (kteří ho chtěli exemplárně potrestat) byl opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. V té souvislosti, jak uvádí Taussig, Burian sepsal dvanáct bodů na svou obranu. Ty nejenže precizně zpracoval, ale doprovodil i řadou fotografií a svědectví. Některé z bodů KrajskéListy.cz nabízejí svým čtenářům.
Burianova obrana
Nepřijal jsem předsednictví Svazu českých divadelních ředitelů, které mně bylo nabízeno. Učinil jsem tak proto, že jsem se chtěl vyhnout styku s okupanty a českými aktivisty. Rovněž jsem odmítnul předsednictví Českomoravského filmového ústředí a toto předsednictví odmítnul i Miloš Havel.
Do Filmklubu jsem nechodil ze zásady. Jedině tehdy, když jsem byl nucen účinkovat jako ostatní herci.
Po dobu okupace jsem se ubránil nátlaku, abych hrál v německém filmu, a úmyslně jsem propadnul při filmové zkoušce z němčiny, ačkoliv je známo, že dovedu německy dobře a že jsem před válkou natočil několik filmů v německé verzi.
V divadle jsem hrál pouze hry českých autorů. Pokud to byla hra přeložená, byl autorem vždy spisovatel židovského původu. Byly to hry zakázané, a proto jsem jména autorů vědomě fingoval.
V mém divadle se skrývali po dobu asi tří neděl parašutisté.
Po dobu okupace jsem zaměstnával nadbytečný herecký i technický soubor z důvodů pracovního nasazení v Říši.
Na vysvětlenou, aneb co stálo v obvinění
V rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimorem zesměšňoval exilovou vládu v Londýně, konkrétně Jana Masaryka. Obhajoba: K tomu byl donucen nacisty. A svědci, kteří skeč v rozhlase slyšeli, se divili, že Burian nebyl Němci za toto vystoupení nařčen ze sabotáže, protože prý strašnější výkon neslyšeli… A dalším vystoupením se vyhýbal předstíráním různých nemocí.
Prý ve své vile hostil německé okupanty včetně K. H. Franka. Obhajoba: Ve skutečnosti byli u Buriana ve vile Němci jen jednou a to, když na udání sousedů hledali na zahradě údajně zakopané zbraně. A s K. H. Frankem se viděl Burian pouze jednou, a to v restauraci.
Také, že uplatil magistrátní úředníky, aby získal městský pozemek k rozšíření tenisového kurtu a když za Protektorátu byl benzín na příděl, získal ho nepoctivým způsobem, i to, že jako jeden z mála mohl vůbec s autem jezdit. Obhajoba: S autem jezdil na fingované smlouvy s Lucernafilmem a ne z dovolení Němců.
Využitím německé protekce mohl vystoupit v Národním divadle jako principál ve Smetanově Prodané nevěstě. Obhajoba: Žádost, aby mohl pohostinsky vystupovat, si však Burian v divadle podal sám, aby demonstroval své upřímné „češství“ a vedení ho ochotně, bez nátlaku kladně vyřídilo. U soudu se také obhajoval, že schválně nepřijal role v německých filmech v dobách okupace.
Zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí). Obhajoba: Zde Burian vypověděl, že takto nezdravil a pokud vůbec zdravil na jevišti se zdviženou pravicí, že to byla ruka se zaťatou pěstí, nebo že tento úkon doprovázel slovy: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů“, což mělo velký ohlas u diváků doprovázený salvami smíchu. Podle pamětníků dokonce vystoupil za okupace na jevišti s bičem a na něm bylo připevněno velké tiskací C. Když se ho poté ptali co to znamená, tak odpověděl: „To je bič na něm cé“. Za což za protektorátu mohl hrozit trest vězení nebo dokonce smrti… (podle knihy Vlasta Burian na cestě do 21. století, ve které autor Ondřej Suchý zpracoval obvinění a následnou Burianovu obhajobu podle dobových materiálů).
U pokladny stál
A co dál? Jak konstatuje autor knihy Život za smích: „Fámy o tom, že Burian pase někde v Krkonoších krávy, jsem zaslechl. Odpykával si tak trest za údajnou kolaboraci s Němci v okupaci. Co dělá přes den, nevím, ale teď tady působí jako barman a o přestávkách mezi tancem vystupuje se zábavnými čísly. Oboje zvládá s velkou virtuozitou. Za barem nalévá a ještě si stačí s každým připíjet. Svědků, kteří vypověděli o pobytu Vlasty Buriana na Hříběcí boudě, a rovněž se tam s ním setkali, bylo víc."
Smutný konec života
Aby se uživil, musel vystupovat na estrádách, i když byl nemocný. Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec umřel na plicní embolii, doma, v blízkosti své věrné družky Niny Burianové. Nina pak zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě. Vlasta Burian byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze, v roce 2002 přeneseny ostatky na Vyšehradský hřbitov. Na náhrobku byla v roce 2002 umístěna i bronzová bysta Vlasty Buriana, která však byla později odcizena. Až v únoru 2007 byla na jejím místě umístěna plastika znázorňující dvě ruce s názvem Ruce komika od akademického sochaře Tomáše Vejdovského.
Z bohaté filmové tvorby Vlasty Buriana vybíráme:
- C. a k. polní maršálek
- To neznáte Hadimršku
- Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
- Ducháček to zařídí
- U pokladny stál
- Hrdinný kapitán Korkorán
- Revizor
- Přednosta stanice
- Katakomby
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Zdeněk Svoboda