Polibek byl vrchol erotiky a z velké lásky zbylo jenom nemluvně. Kvůli kariéře ho ale odložila a osud jí to tvrdě spočítal. Tajnosti slavných
18.09.2017
Foto: repro/ČT
Popisek: Milena Dvorská ve slavné kriminálce Vražda v hotelu Excelsior
Pohádkovou princeznu s nejkrásnějšíma očima objevil legendární Jan Werich, když ho požádala o autogram. K Vánocům pak dostala nejúžasnější dárek v životě – roli, kterou se zapsala do historie českého filmu. Z romantické lásky jí ale zbyly jenom oči pro pláč a dítě, které musela stůj co stůj sama uživit.
Atraktivní tvář s něžnými rysy, štíhlounká postava a hlavně – oči, které neměly v českém filmu konkurenci. Když se s ní čeští diváci seznámili poprvé, nebyla její křehkost a jemnost žádný zázrak – krásné a nesmělé Mileně Dvorské bylo totiž v době natáčení slavné pohádky režiséra Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král… pouhých patnáct let. A řízením náhody si ji vybral sám představitel hlavní role Jan Werich. Díky postavě moudré nejmladší princezny Marušky se navždy zapsala do paměti celého národa, přestože pak ztvárnila desítky filmových, televizních i divadelních rolí. V posledních letech se ale informace o ní točily spíš kolem osobní tragédie, která ji potkala ve vztahu s dcerou Lucií. Těžko říct, co všechno stálo za vážným rozvratem, který způsobil, že se nesetkaly dlouhých dvacet let. A hereččini přátelé jsou přesvědčeni, že se také stal hlavní příčinou její předčasné smrti. Herečka s nejkrásnějšíma očima se prostě utrápila.
Nejúžasnější dárek pod stromečkem
Narodila se 7. září 1938 v Prostějově, její otec byl úředník a matka se živila jako švadlena. Přesto nikdy neměli k umění, a především divadlu daleko a Milena již od útlého dětství nejenže nevynechala jedinou příležitost zhlédnout zajímavé představení, ale brzy také začala vystupovat s ochotníky. Přesto dlouho nevěděla, čím by vlastně chtěla být. Možná operní zpěvačkou? K tomuto nápadu ji prý inspirovala babička Žofinka, která jí každou sobotu zpívala při koupání árii z Rusalky. „Byla to prostá žena, ale na mě působila jako vznešená osoba. Myslím, že mi mohlo být tak deset roků, když mě svým zpěvem takhle uchvátila,“ prozradila. Po měšťance se tedy přihlásila na pražskou konzervatoř, obor operní zpěv, jenže ji komise poslala domů s tím, že je ještě moc mladá. A tak začala studovat na zdravotní škole. Velmi brzy ale osud poprvé zamíchal důkladně kartami, aby obrátil její život vzhůru nohama.
Nemohla si totiž nechat ujít pohostinské vystoupení legendárního Jana Wericha, který dorazil do Prostějova v srpnu 1953 s orchestrem Karla Vlacha a dcerou Janou, s níž hrál úryvek z Divotvorného hrnce. A Milena si vzala s sebou památník a jako jeho velká fanynka se po představení vypravila požádat o autogram. A tenkrát poprvé zapůsobily její krásné, hluboké modré oči, které Werich nemohl přehlédnout. „Když mi tehdy řekl, jestli bych si nechtěla zahrát ve filmu, nemohla jsem tomu vůbec věřit,“ zavzpomínala později v knize Princezny českého filmu a také ty televizní. Pak už nabraly události rychlý spád. Domů ke Dvorským dorazil hledač talentů, Milena se zúčastnila konkurzu, během nějž dokonce oblékla šaty Aleny Vránové z filmu Pyšná princezna, a pak nastalo to nejnapínavější – čekání. „Rozhodnutí, že si mě filmaři vybrali do pohádky Byl jednou jeden král, přišlo před Vánocemi. Dodnes nezapomenu na to, jak mi rodiče tu obálku s dopisem dali pod vánoční stromeček. Rozplakalo mě to.“
Vrchol erotiky – polibek
Během natáčení jedné z nejslavnějších českých pohádek bydlela patnáctiletá herecká novicka dokonce tři měsíce u Werichů na Kampě v podkrovním pokojíku. „Vyčnívala jsem mezi herci jako dřevěný panák,“ vzpomínala na svůj filmový debut. „Vůbec nejhorší bylo, když jsem se měla líbat s Vladimírem Rážem, který tehdy hrál rybáře. Strašně jsem se styděla a vůbec jsem nechápala, proč mi snad všichni ze štábu řekli, že ten můj polibek bylo něco hrozného. Točili jsme to snad dvacetkrát, nevím, možná si Vláďa tehdy užíval,“ smála se, když před lety vzpomínala na natáčení v rozhovoru pro deník Blesk.
„Polibek pro mě tehdy znamenal vrchol erotiky. A já se tenkrát skutečně styděla. Když mi navíc děvčata ze štábu říkala, že Vladimír začíná být naštvanej, že jsem jako prkno, rozhodla jsem se dát do toho úplně všechno. No a pan režisér byl nakonec spokojený a Vladimír snad také.“ Spokojený Zeman opravdu byl, protože ji vzápětí obsadil do role Věry Matouškové ve svém dalším filmu, legendární komedii s Jaroslavem Marvanem Anděl na horách. A opět zasáhl osud – při filmování se seznámila s Vlastou Fabianovou, která jí hrála maminku, a ta jí pomohla připravit se ke zkouškám na DAMU.
Zklamání a starosti
Na školu ji přijali, přestože ještě ani neměla složenou maturitu, a o jejím dalším osudu bylo definitivně rozhodnuto. A nejen o tom profesním. Na fakultě totiž osud rázně zamíchal kartami podruhé, když se v devatenácti letech seznámila se svou první velkou láskou, zahraničním studentem režie Orfeiem Cokovem. Jejich vztah trval pět let, přesto se pak Orfei po dlouhém váhání rozhodl vrátit do rodného Bulharska. Dál si ale psali a jednoho dne se Milena rozhodla, že se za ním vypraví na návštěvu. Brzy ale zjistila, že v téhle zemi žít nechce a ani nemůže. A opět zaúřadoval tvrdý osud. „Dokud jsme plánovali společnou budoucnost, nepřišla jsem do jiného stavu. Až teď, když jsem vlastně věděla, že zůstanu sama, jsem otěhotněla,“ posteskla si.
Vrátila se domů zklamaná, nešťastná a těhotná a 23. února 1963 porodila dceru Lucii. Z něčeho ale obě musely žít, a tak se Milena vrátila tři měsíce po porodu do angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana a Lucie vyrůstala až do šesti let u babičky a dědečka. Až do smrti pak byla herečka přesvědčená, že právě tohle dočasné odložení dítěte mohlo v budoucnosti způsobit, že se s dcerou odcizily. V roce 1964 se seznámila v pražské poetické vinárně Viola s budoucím manželem Josefem Krausem, který v té době studoval architekturu. A setkání to bylo šťastné, o čemž svědčí fakt, že spolu žili déle než čtyřicet let. Vzali se ale až v roce 1972, když Milena čekala syna Jakuba, který je kameraman.
Plynulý přechod se podařil
Mileninou celoživotní láskou zůstalo divadlo a ve svém prvním angažmá v Divadle E. F. Buriana hrála až do roku 1991, kdy byla tato scéna zrušena, pouze s krátkou přestávkou v sedmdesátých letech, kterou strávila na jevišti Divadla za branou Otomara Krejči. Často byla také obsazována do filmů, ztvárnila například hraběnku Valérii v komedii Poslední růže od Casanovy, poštmistrovou Kaplanovou ve snímku Martina Friče Nejlepší ženská mého života a objevila se mimo jiné i v úspěšné kriminálce Vražda v hotelu Excelsior jako zavražděná Dana Matoušová. A zatímco i leckterá hollywoodská hvězda mívá obrovský problém s přechodem od naivek a sexy koček k noblesním dámám středního věku, Dvorská ho zvládla postupně a elegantně.
Role mladičkých krásek začala polehoučku opouštět v sedmdesátých letech a zahrála si v řadě úspěšných filmových projektů, například v komediích Neohlížej se, za námi jde kůň, Vesničko, má středisková či Marečku, podejte mi pero!, a v pohádkách Malá mořská víla a Jak se budí princezny. Známe ji však i z řady televizních inscenací a seriálů, například Pan Tau a Chlapci a chlapi, a objevila se i v jednom z dílů Třiceti případů majora Zemana. Od osmdesátých let se pak stále častěji uplatňovala i v dabingu a rozhlase. Po listopadu 1989 přišla o stálé angažmá, s chutí ale přijala nabídku k hostování v obnoveném Divadle Za branou. Koncem devadesátých let začala pravidelně hostovat v Divadle Na Fidlovačce a účinkovala v zájezdových představeních Divadelní společnosti Háta. Filmových nabídek sice ubývalo, o to častěji ji ale oslovovaly televize a zahrála si i v některých seriálech. V roce 1996 byla za ztvárnění postavy matky v dramatu Tomáše Vorla st. Kamenný most nominována na Českého lva as naposledy se připomněla divákům krátce před smrtí coby kuchařka v historicko-dobrodružném snímku scenáristy a režiséra Karla Janáka Ať žijí rytíři!
Válka se sektou
Další osudové drama ji zasáhlo, poté co se její dcera Lucie seznámila se nedostudovaným ‘famákem‘ Janem Dvorským. Ten při četbě knihy Oskara Bernhardta Hnutí Grálu uvěřil, že je Mesiáš, přijal jméno Parsifal Immanuel a napsal knihu Syn člověka, která natolik ovlivnila řadu lidí, že byli ochotni prodat veškerý majetek a všechny peníze mu odevzdat. Lucii překřtil na labutí pannu, oženil se s ní a žil s ní a členy sekty na samotě na Hořovicku. Milena Dvorská se marně snažila navázat s dcerou kontakt. Časem vyšlo najevo, že členové sekty mívají k jídlu jeden rohlík denně a odvar z dubové kůry a Dvorští neposílají děti do školy, a tak herečka podala na svého ‘zetě‘ trestní oznámení kvůli neplnění povinné péče a ohrožení výchovy nezletilých. V té době už měla Lucie tři děti. Policie na ni a Parsifala vydala zatykač, a tak i s potomky emigrovali a od roku 1991 žili neznámo kde.
Příběh plnil titulní stránky bulváru, herečka často vystupovala v televizi, oslovovala dceru přes média a prosila ji, aby se vrátila domů. Později se ale médiím a kauze začala vyhýbat. Nakonec se sice podařilo rodinu vypátrat v belgickém Ostende, přesto herečka většinu ze svých osmi vnoučat nikdy nespatřila. Pouze nejstarší vnučka Julie ji vyhledala v Praze krátce před její smrtí. Zdraví paní Mileny zřejmě hodně uškodilo, když ji Lucie v lednu 2009 veřejně obvinila, že v dětství vážně ubližovala její dceři Julii. Zemřela náhle ve svém pražském bytě 22. prosince 2009, poté co svou dceru neviděla celých osmnáct let. Bývalý mesiáš Dvorský se po dvacetiletém vandrování Evropou nakonec vrátil s početnou rodinou do České republiky. S osmi dětmi a vnukem Edgarem si pronajal dům na okraji Prahy a o své sektářské minulosti nechtěl ani slyšet.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská